Šli za lepším životem. Jenže jsou Romové

Diskriminace, přehlížení a chudoba. To jsou nejčastější podmínky, kterým čelí statisíce Romů v Itálii, Finsku, Německu nebo Dánsku. Nejdál šli zatím v Itálii. Romům v rámci boje s kriminalitou a nelegálním přistěhovalectvím odebírají otisky prstů, a to včetně dětí. Italská pravicová vláda tvrdí, že tak chce zabránit tomu, aby byly romské děti zneužívány k žebrání.

V Itálii žije podle odhadů na 150 tisíc Romů. Většina z nich přišla do země z Rumunska a Bulharska potom, co se o tyto dvě východoevropské země rozšířila Evropská unie. Jenže jejich život se v Itálii nijak nezlepšil. Naprostá většina z nich žije v bídných podmínkách v některém ze 700 tábořišť na okrajích Říma, Milána a Neapole. Ačkoli zákon o snímání otisků prstů odsoudila Evropská unie jako diskriminační, italské noviny už přinesly fotografie úředníků, kteří snímají otisky prstů Romům žijícím v okolí jihoitalské Neapole.

Žebráš? Vezmeme ti dítě

Vidina lepšího života Romů vezme u každého z nich brzo za své i ve Finsku. Tamní úřady udeřily hlavně na romské matky, které se poslední měsíce vyrojily v ulicích Helsinek a v doprovodu svých dětí žebrají. Některé Romky hrozbám deportace a odebrání dětí uvěřily. Pětatřicetiletá Aurelia už přestala chodit žebrat se svou čtyřletou dcerou, i když to znamená, že od kolemjdoucích dostává méně peněz. Jenže strach, že přijde o dítě, je větší. „Raději budu žebrat, než abych hladověla. Někteří moji přátelé šli pryč, protože slyšeli, že jim mohou vzít děti. Ale já nemám na vybranou. Nemám jinou možnost, jak podporovat rodinu, která zůstala doma,“ říká Aurelia a dívá se na prázdný plastový kelímek, který leží vedle ní na chodníku nedaleko hlavního nádraží v Helsinkách.

Ve Finsku žije kolem deseti tisíc balkánských Romů, ale jde jen o hrubé odhady, skutečný počet může být několikanásobně vyšší. Podle finských zákonů nemůže být Rom deportován, pokud se nedopustí vážnějšího zločinu. Žebrání není ve Finsku nezákonné. Ale na oblíbenosti Romů nepřidá. Zejména pokud si s sebou berou i děti.

„Říká se, že Finové nejsou moc otevření k imigrantům. Ale to se máme jen nečinně koukat na to, jak se potulují kolem a riskují životy svých dětí,“ říká Outi Parkkinenová a líčí, že viděla malé romské děti spát na ulici, i když venku mrzlo. Nesnášenlivost vůči Romům nicméně mezi Finy už opadá. Zlom přišel až ve chvíli, kdy statistika ukázala, že bez přistěhovalců to půjde s finskou ekonomikou, sužovanou obrovským nedostatkem pracovníků, od deseti k pěti.

Češi a Italové vedou v nesnášenlivosti vůči Romům

Ovšem bez předsudků vůči Romům Finové ani dnes nejsou. Stejně jako ostatní evropské země. Nejhorší postoj k Romům mají podle nového Eurobarometru Italové a Češi. V České republice a Itálii by se téměř polovina respondentů (47%) necítila dobře, kdyby měla za svého souseda Roma. Obdobně je tomu v Irsku (40%), na Slovensku (38%) a na Kypru (34%).

Západní Evropa zatím odpovídá na příliv Romů, který zesílil zejména v loňském roce, útokem, respektive zpřísněním zákonů. Norští politici loni jednali o tom, že postaví žebrání mimo zákon. Dánsko před pěti lety usilovalo o to, že by posílalo romské děti automaticky do zvláštních škol a jejich rodiče by přišli o státní příspěvek v nezaměstnanosti, pokud nebudou jejich děti do školy chodit. Znamenalo by to, že by o dávky přišly tisíce romských rodin, protože romské děti mají problémy se školní docházkou kdekoli na světě. Podle zprávy Organizace spojených národů nechodí do školy třetina romských dětí v Bulharsku a Rumunsku, v Bosně a Hercegovině dokonce nezná školu 80 procent romských dětí.