VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tragický příběh lodi snů

Noc ze 14. na 15. dubna roku 1912 se navždy zapsala černým písmem do dějin námořní dopravy. Největší loď světa, která měla být nepotopitelná, klesla ke dnu v chladných vodách severního Atlantiku. Pyšný symbol lidského pokroku – Titanic.

14.3.2008
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Profimedia

U zrodu luxusního parníku stál Kanaďan William James Pirrie. Spojil svůj vlastní podnik Harland & Wolff s britskou lodní společností White Star a postupně vybudoval největší loděnici tehdejší doby. Titanic ale nebyl pouhým technickým vrtochem.

Lodní doprava se na přelomu 18. a 19. století stále rychleji rozvíjela a konkurence byla veliká. White Star si získala dobré jméno na trasách do Austrálie, budoucnost však ležela na vlnách Atlantiku a cestách do Ameriky.

Společnost se rozhodla nesoutěžit s konkurencí v rychlosti, ale v luxusu. Chtěla vybudovat mimořádně velikou loď, která by uspokojila požadavky boháčů a poskytla lepší podmínky chudým cestujícím.

V plánu byly hned tři: Olympic, Titanic a Gigantic. V době, kdy vznikaly na papíře, přitom ještě v žádném přístavu neexistoval tak velký dok, aby se do něj lodě vešly, a dokonce ani loděnice, kde by bylo možné je postavit. Zatímco Olympic úspěšně pětsetkrát přeplul Atlantik a sloužil pětadvacet let, ke stavbě Giganticu už vůbec nedošlo.

Loď plná personálu

Titanic stavěly tři tisíce mužů pod vedením Thomase Andrewse, nejlepšího lodního stavitele té doby, po dva roky. Dne
10. dubna 1912 byl připraven ke své první – a bohužel poslední – plavbě.

Z britského Southamptonu měl namířeno do New Yorku. Na palubě bylo přibližně 2200 lidí – přes 1300 cestujících a asi 900 členů posádky. Větší část z nich přitom tvořil personál sloužící hostům a ne samotní námořníci.

Cestovat na Titaniku nebylo nikterak levnou záležitostí. Lístek nejnižší třídy stál sice 20 tehdejších dolarů, dnes asi 4000 korun, ale první třída byla velmi drahá. Salonní kajuta vyšla dokonce na 4350 dolarů, dnes tedy milion korun! Kromě vybraného jídla a pohodlného ubytování nabízel Titanic spoustu zábavy: tělocvičny na míčové hry i pro jízdu na elektrickém koni či velbloudu, bazén s vyhřívanou vodou, promenády, živé kapely či večerní programy.

Jaký byl nakonec osud obrovské lodi, je známo. Čtvrtého dne plavby narazila v téměř plné rychlosti na ledovec, který rozpáral její bok, do trupu se vlila voda a kolos se po dvou a půl hodinách potopil. Zachránila se jen třetina lidí, kteří byli na palubě. Nejsmutnější na celé události je fakt, že katastrofě předcházela spousta náhod a zdánlivých maličkostí, jimž bylo možné zabránit. Nebýt jich, mohlo být vše úplně jinak.

Proč nedostali hlídači ve „vraním hnízdě“ na stožáru dalekohledy, ač o ně opakovaně žádali a s jejichž pomocí mohli ledovec spatřit mnohem dříve?

Proč důležitá hlášení o výskytu ledovců telegrafista odložil na stolek a nepředal je kapitánovi ihned, jak bylo jeho povinností?

Co by se stalo, kdyby radista nejbližšího parníku Californian nevypnul přijímač jen pět minut předtím, než Titanic vyslal nouzový signál?

Kdo byla ona neznámá loď, vzdálená pouhých 10 mil od Titaniku, která na jeho volání o pomoc nezareagovala a zmizela beze stopy?

Bloudili v útrobách

Za vysokým počtem obětí stojí i nezkušenost posádky a špatná organizace záchranných akcí. Plavba Titaniku byla kvůli finančním potížím ohrožena a na jeho palubu byli na poslední chvíli převeleni námořníci ze sesterského Olympiku. Ti neměli čas se s lodí dostatečně seznámit. Bloudili v jejích útrobách a při spouštění záchranných člunů nevěděli, co dělat. Většinu záchranných plavidel spustili na hladinu poloprázdných. Přitom čluny i tak stačily jen pro polovinu lidí na palubě (a to byl Titanic obsazený jen z padesáti procent!).

Posádky navíc neuposlechly výzvu kapitána, aby sbíraly trosečníky ve vodě, a ve strachu z obřího víru a hrozící exploze se vzdalovaly od lodi. Vrátil se jediný člun – hodinu po potopení. Našel už jen čtyři živé.

Titanic dodnes odpočívá v hloubce čtyř kilometrů na dně oceánu. Jeho vrak rozlomený na dvě části objevil tým doktora Ballarda v roce 1985.
Loď je po desítkách let ve vodě už natolik poškozená, že vyzvednout ji ze dna není možné.
Leží v mezinárodních vodách, nemá majitele. Svět ji respektuje jako celosvětový památník a hrob patnácti set lidí.

Titanic v číslech
Délka: 269 m
Šířka: 28 m
Výška od kýlu ke kapitánskému můstku: 32 m
Váha: 46 000 tun
Maximální rychlost: 25 uzlů (46 km/h)
Kapacita cestujících: 3000 osob
Kapacita záchranných člunů: 1178 osob
Počet osob na palubě: 2207
Zemřelo: 1496
Zachráněno: 711

KATEŘINA KOZMOVÁ

14.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
1 10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

AKTUALIZOVÁNO

Dobrá zpráva pro Pardubice: Hokejová extraliga je zachráněna

Obrovská radost, vyprodaná hala na nohou, potlesk na otevřené scéně. Tak končil poslední zápas hokejistů Dynama v sezoně. V posledním utkání baráže porazili Jihlavu a odvrátili hrozbu pádu do první ligy. Takže nejvyšší hokejová soutěž je zachráněna!

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies