VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tyčkařský car se o své rekordy nebojí

Asi žádná atletická disciplína není spojována s jediným sportovcem, jako je skok o tyči se Sergejem Bubkou. Dvě desetiletí kraloval této disciplíně, závodil na pěti olympiádách a vidět byl i na té nedávné – v Pekingu. Tam už ale „jen“ jako člen Mezinárodního olympijského výboru předával sportovcům medaile.

6.10.2008
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Reuters

Tyčkařský car, jak se ukrajinskému sportovci Sergeji Bubkovi říkalo, se do análů světové atletiky zapsal takovým stylem, že to nemá obdoby. Světový rekord překonal pětatřicetkrát a jeho 615 centimetrů se podle mnohých odborníků jen tak někomu nepodaří překonat. Sám Bubka své výkony nevidí tak nepřemožitelné. „Vůbec nepochybuji o tom, že jednou můj rekord padne.

Přišla nová generace tyčkařů, která chce být lepší. Byl jsem úplně stejný, a proto vím, že oni moje rekordy překonají,“ soudí fenomenální sportovec, který šestimetrovou výšku překonal čtyřiačtyřicetkrát. Nikdy ale ne během olympijských her. Ty jakoby byly pro Sergeje Bubku zakleté. Ačkoli je držitelem desítek světových rekordů a šest let po sobě odjížděl z mistrovství světa se zlatou medailí, na olympijskou si musel počkat. Dočkal se ovšem jen jednou.

Olympijské prokletí

O první medaili z olympijských her v Los Angeles přišel ne vlastní vinou. Sovětský svaz olympiádu v Kalifornii bojkotoval. Bubka přitom v olympijském roce 1984 patřil k favoritům; rok předtím vyhrál mistrovství světa v Helsinkách, i když si tam tehdy přijel coby vycházející hvězda jen oťukat světovou špičku. „Všechny to překvapilo včetně mě, protože jsme s trenérem plánovali můj nástup do světové atletiky až na příští rok. Moje výkony se měly ukázat až v roce 1984,“ řekl krátce poté, co se přehoupl přes laťku ve výšce pěti metrů a sedmdesáti centimetrů a v pouhých dvaceti letech nechal zkušenější soupeře za sebou.

Po zpolitizované olympiádě v Los Angeles si přijel Bubka spravit chuť do jihokorejského Soulu. Vytouženou zlatou medaili získal, i když ho to stálo hodně nervů. Začal skákat, až když byla laťka na 570 centimetrech, kdy ostatní soupeři už balili svoje tyčky do vaků. Ale na první pokus neskočil. Hru nervů nakonec vyhrál. V duchu svého tvrzení, že hlava je při skoku o tyči neméně důležitá jako tělo. „Skok o tyči je velmi technickou a vzrušující disciplínou. Dobrý tyčkař musí být silný jak fyzicky, tak psychicky.

Tyčka v sobě kombinuje dva sporty – atletiku a gymnastiku. Nejdřív je to atletický běh, a když doběhnete ke stojanům, je to už gymnastika. Připadám si při tom, jako bych létal. Na pár vteřin se cítím jako pták,“ líčil všestranný sportovec. Se skokem o tyči začínal v jedenácti letech, předtím hrál fotbal a basketbal.

Čtyři roky po soulské olympiádě se ale Bubkovo olympijské prokletí potvrdilo znovu. V Barceloně 1992, kam přijel jako jasný favorit, neskočil ani základní výšku, závod protaktizoval. Smůlu měl i o čtyři roky později v Atlantě, kde ho v rozkocích zradila achilovka. Na olympijské hry v Sydney se už nekvalifoval, limit 570 centimetrů byl nad síly stárnoucího atleta.

Vysoká škola tyčkařů

Jak se později ukázalo, byl to rozhodující moment v jeho sportovní kariéře. Po sedmnácti letech závodění odešel do sportovního důchodu. Rozhodně to ale neznamená, že by lenošil. Ze Sergeje Bubky se stal úspěšný podnikatel (společně s bratrem, který také kdysi úspěšně skákal o tyči, provozuje mrazírny, restaurace a pekárny) a vrhl se na výchovu mladých sportovců.

Ve škole pro talentované sportovce předává své zkušenosti dvěma stovkám nadějných atletů. „Tyčka je disciplína pro skutečné mistry. Nestačí jen dobře běhat a skát, musí se u toho také přemýšlet. Jakou tyčku použít, jakou výšku skákat, jakou zvolit strategii. Mám tyčku rád, protože vidím výsledek okamžitě a vítěz bere všechno. To ví každý. I když v každodenním životě to není tak jasně vidět,“ soudí Sergej Bubka.

Autor: Dana Votýpková

6.10.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

EET ilustrační foto

Zmatení řezníci či pekaři. Nevědí, zda mají povinně dávat účtenky

Donald Trump
2 4

USA rozšířily možnosti pro deportace migrantů

Pohledem Realistů: Naše ambice jsou realistické

V minulých dnech jsme začali s představováním naší strany. Máme za sebou Prahu, Ostravu a Brno, další místa nás čekají. Svým příznivcům i široké veřejnosti podrobně vysvětlujeme svá východiska, plány i cíle. I naše ambice. 

Zrychlíme převody peněz, plánují banky

Místo pár sekund trvá platba na účet v jiném finančním ústavu až dny. Rýsuje se změna.

ODS půjde do sněmovních voleb s podporou Strany soukromníků

Opoziční ODS se dohodla na spolupráci se Stranou soukromníků před letošními volbami do Poslanecké sněmovny. Předseda ODS Petr Fiala o tom informoval poté, co dnes odpoledne spolupráci podpořila výkonná rada strany. Soukromníci by měli obsadit zhruba 40 míst na kandidátkách ODS, a to ve všech krajích. Podle Fialy svazek zabrání tříštění sil na pravicové straně politického spektra a posílí pozici obou stran do voleb.

DOTYK.CZ

Příjmy začínajících vědců jsou pod hranicí chudoby

V České republice je přibližně 25 tisíc doktorandů. Mnozí na začátku studia pomýšlí na vědeckou dráhu. Ve vědě je přitom čím dál víc důležitá mezinárodní spolupráce. Podle slov předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů Kateřiny Cidlinské však českým studentům současný systém nedovoluje být na této mezinárodní úrovni zcela konkurenceschopní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies