VYBERTE SI REGION

Býval tenisovým esem. Davis Cupu se ale nikdy nedočkal: Novák: Nešlo to

Pardubice /ROZHOVOR/ - Pořád vypadá stejně, jako když se rval jako lev na kurtu. Hodit rakety přes rameno a jít někoho zničit na dvorce. Stále je to ten vysoký a hubený sympaťák.

12.8.2015
SDÍLEJ:

Jiří NovákFoto: DENÍK/Lukáš Horák

Před Tomášem Berdychem byl Jiří Novák jasnou českou tenisovou jedničkou, hvězdou, která se vždycky rvala v Davis Cupu za Česko. Měl jenom pech, že na úplný vrchol jeho generace nikdy nevykročila. Když k tomu bylo jednou hodně blízko, on se smolně zranil…

Momentálně trénuje reprezentaci do 18 let a mládež ve svém Prostějově. Na Pardubické juniorce pozoruje talenty i svoje svěřence. Sám ji ale nikdy nevyhrál. „Ve finále v roce 1993 jsem prohrál s Tomášem Zíbem," hned vypálí.

Takže moc radostné vzpomínky na Pardubice nemáte?
To bych zase neřekl (usměje se). Sice jsem se nezapsal do análů jako vítěz, na výsledkové listině chybím. Ale už jenom to finále bylo úspěch. Hlavně mi i tenhle výsledek trochu otevřel dveře do velkého tenisu. Dostal jsem divokou kartu na pražský challenger, podařilo se mi ho vyhrát a já postoupil v žebříčku ATP nahoru.

Nakonec se tedy finálová porážka zase tak špatně nekousala?
Nekousala, ale až časem. Hned po zápase mě strašně mrzela, juniorka byla vždycky prestižní turnaj, chtěl jsem ji vyhrát. Tenhle výsledek mě ale pomohl a nakopl zase jinak. Každá porážka je pro kariéru důležitá, pokud si z ní něco vezmete.

Nepřipadáte mi jako klasický tenisový důchodce, pořád si držíte figuru, jako kdybyste létal po okruhu ATP. Jak to děláte?
(usmívá se) No, už nelétám, tak asi hodně práce. Pořád trénuji v Prostějově a od ledna jsem začal dělat pro tenisový svaz, kde mám na starosti kategorii do 18 let. Před třemi týdny jsem byl s chlapci na mistrovství Evropy ve švýcarském Klosters, před dvěma jsme hráli kvalifikaci na Galeův pohár. Snažím se hráče monitorovat, abych měl přehled. S klukama v Prostějově si zahraju, tak se snažím nějak držet pořád fit.

Trénování mladých tenistů vás chytlo?
Baví mě to. Najednou tenis berete zase z jiného pohledu. Když jsem hrál, tak jsem se pořád na něco chystal, sám na sobě makal. Teď se snažím zkušenosti předávat dál a ukázat klukům, jak se hraje.

V Davis Cupu vždy nechal vše

Co křeslo nehrajícího kapitána pro Davis Cup, to by vás jednou taky lákalo?
To není vůbec na pořadu dne. Klukům se daří, kapitánem je Jarda Navrátil, všechno klape.

Ale kdyby za čas nabídka přišla?
Tak bych ji určitě zvažoval. Ale zatím něco takového vůbec není aktuální.

Nemrzí vás trochu, že vaše generace Davis Cup nikdy nevybojovala? Vy jste měl top formu, za sebou dělníky Ulihracha, nebo Doseděla a nic…
To víte, že mě to mrzí, ale nesešlo se to. Mně osobně se v Davis Cupu hodně dařilo, měl jsem dobrou bilanci. Když já končil, Tomáš Berdych teprve dorůstal, to byla velká škoda. Štěpánek odmítal čtyři roky reprezentovat, to byl taky pech. Nechci se vymlouvat na los, ale stalo se nám třeba, že jsme hráli v Americe a proti nám nastoupili Sampras, Aggasi a do toho první pár světa ve čtyřhře. Mám aspoň čisté svědomí, že jsem na kurtu vždycky nechal všechno. Že to nevyšlo, se nedá nic dělat.

Vybavuji si, jak jste v roce 2004 v Brně vyškolil mladého drzouna Nadala. Kdyby nepřišlo zranění, třeba právě tohle mohl být váš rok…
Jasně, vzpomínám si. Vedli jsme 2:1, prohráli 2:3 a Španělsko ten ročník tenkrát vyhrálo. Já do posledního dne nemohl nastoupit, protože jsem si ve čtyřhře natrhl lýtkový sval. Neříkám, že se mnou bychom ten bod v neděli udělali…

Ale tou dobou jste hrál možná nejlepší tenis svého života…
A mohlo se stát cokoliv, já vím (usměje se). Potřebujete i kliku, my ji neměli.

Nejlepší hráč historie? Federer

Vzpomínám ještě na jeden váš slavný zápas, v roce 1999 jste poslal domů z Wimbledonu Rogera Federera. Nejste překvapený, že stále ještě válí na okruhu ATP?
Jsem i nejsem. Překvapený jsem, že je pořád tak fit a má zápal do hry i ve svých 34 letech, to je něco ohromného. On ale tenis neskutečně umí. Z toho pohledu nejsem překvapený vůbec. Pro mě je to hráč číslo jedna v celé historii. Hraje takový uvolněný a přírodní styl, vypadá, že se u tenisu vůbec nenadře. Úspěch mu ale hrozně přeju, jsem jeho velký fanoušek.

Máte pravdu, nastoupí a vypadá, jakoby v jeho podání tenis ani nebolel. Švihat do míčku je najednou ta nejpřirozenější věc na světě…
Přesně o tom mluvím. Přitom se taky nadře, bolí ho to, maká na sobě, ale moc hezky se na jeho tenis dívá.

Když se teď o tituly mydlí Federer, Nadal, Djokovič a Murray, prožívá mužský tenis své zlaté roky?
Každá dekáda má něco. Když jsem začínal, táhli Edberg, Becker, Wilander. Pak zase přišli borci jako Sampras a Aggasi, to byla taky skvělá reklama. Dříve svět zase hltal Lendla, Connorse a McEnroea, teď má velkou čtyřku. Nedá se říct, jaká doba je lepší. Je ale rozhodně dobře, že se jim daří a jejich tenis baví.

Začíná se ale už mluvit, co bude, až začnou končit. Tenis uvažuje, že by třeba zkrátil sety, vedení se bojí, že by hra nemusela být tak atraktivní. Co myslíte vy?
Že se něco bude dít, jsem poprvé slyšel snad před dvaceti lety. Je otázka, co přijde. Pravdou je, že tenis je sport, kde se strašně dlouho nic nezměnilo. Vím, že televizní společnosti se do přenášení zápasů nehrnou, nevíte, jestli zápas bude trvat hodinu, nebo tři. Volejbal se hrál taky na ztráty a udělaly se kratší sety bez nich, hokej, fotbal, stolní tenis…, všechno se zrychluje. V tenisu se kromě počítání ve čtyřhře nezměnilo nic. Jestli něco přijde, budeme to muset respektovat.

V problém s nezájmem o tenis nehrozí. Pořád tady vládne obří boom díky úspěchům v Davis Cupu, Fed Cupu, velkému českému útoku tenistek na první desítku. Jsme teď tenisová země?
Česko jí vždycky bylo. Vezměte si, jak jsme malou zemičkou a v každé dekádě jsme měli hráče ve světové špičce. Tenis tady má neskutečné jméno roky. Navrátilová, Mandlíková, Novotná, Suková, Lendl, Nováček, Korda a tak dál… Američani tam třeba teď nikoho nemají, Švédi taky ne. Je zázrak, že se u nás něco takového děje. A je to navíc i bezvadná věc pro mladou generaci, má tady svoje vzory a motivaci.

Autor: Pavel Ryšavý

12.8.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies