VYBERTE SI REGION

Já a rebelka? Kdepak! Jdu tvrdě za úspěchy

Praha - Žebříčkově nejlepší česká tenistka Iveta Benešová o svých osobních krizích, pádech, nepovedených grandslamech a kamarádce Vaidišové.

17.1.2009
SDÍLEJ:

Pětadvacetiletá Iveta Benešová prožívá jedno z nejpovedenějších období své dosavadní tenisové kariéry.Foto: DENÍK/Dan Černovský

Jednou jsi dole, jednou zase nahoře. V kariéře české tenisové krásky Ivety Benešové to platí stoprocentně.

Před rokem se potácela v žebříčkovém suterénu, ničily ji soukromé problémy, teď se hřeje na výsluní.

A chce rozhodně ještě výš, nejen si užívat post české jedničky. „Před časem mě rozsekal vztah s přítelem, teď je vše jiné a lepší. Věřím, že jsem na dobré cestě,“ tvrdí Benešová, která prohrála s Petrou Kvitovou finále v Hobartu.

Povídejte, proč jste v roce 2007 žebříčkově propadla až do druhé stovky žebříčku a nyní jste opět zpátky mezi nejlepšími?

Žádný zázrak za tím není, jen hodně práce a úsilí. (směje se) To je fráze, co? Ne, vážně. Před rokem jsem řešila osobní problémy. Myšlenkami jsem byla jinde než na tréninku a zápasech. Dostávala jsem se z rozchodu s přítelem, s kterým jsem byla pět let, a můj tenis trpěl. Prožili jsme toho spolu dost. Před čtyřmi lety i velkou autohavárii. Na můj svátek mě málem zabil. Bylo těžké naučit se být sama.

Před pár lety jste prohlásila, že s tenisem úplně skončíte…

…tak na nic podobného jsem tentokrát nemyslela. Ale nedokázala jsem se soustředit, bylo to zlý. Skoro všude jsem prohrávala v prvním kole, což bylo těžké na psychiku. Jezdíte po turnajích, prohrajete, koukáte na pokoji do zdi… Pak jsem se ale vrátila na správnou cestu. Kolikrát stačí pár výher a jste zpátky. Rok 2008 byl v pohodě. Přitom ještě v únoru jsem se potácela někde kolem stopadesátého místa na světě. Hrůza.

Na velkých turnajích jste musela hrát kvalifikace. Ty vás nedeptaly?

Kvalda promě nebyl stres. Věděla jsem, že nepatřím tam, kde jsem, a že obrat je otázkou času. Nakonec se mi návrat do padesátky povedl rychle. Ani jsem to tak nečekala.

Na koho jste se ve zlém období mohla spolehnout?

Jsem uzavřená a s lidmi problémy neřeším. V tenise je hrozný, že když má člověk nějaký osobní problém, tak stejně musí být připravený podat na kurtu nejlepší výkon. To není jako v obyčejné v práci, kde nemusíš být psychicky úplně fit. Člověk si vezme dovolenou a má klid. Tohle v tenise nejde. Pořád se musí trénovat, být na sto procent a s čistou hlavou. Lidi tě pak odsuzují a přitom nemají ani páru, co se děje. Přece nejsme roboti, všichni máme v životě těžší období. To nikdo nevidí. A i kdyby se nic nedělo, tak co? Někdy se prostě nedaří.

Nyní vás trénuje David Kotyza a daří se. Co se s ním změnilo?

David mi pomáhá, je to zapálenej trenér, který přinesl nový impulz. S ním už neodcházím z tréninků jako kdysi. (usmívá se) Věnuje se nám společně s Petrou Kvitovou a klape to. Navíc netrénuji jen s ním, ale i s Jirkou Fenclem.

Na konci sezony jste získala Zlatého kanára pro nejlepší českou tenistku roku. Co to pro vás znamenalo?

Hrozně moc, zvlášť po výpadku v roce 2007. Jsem šťastná, že jsem zpátky mezi špičkou. V této anketě jsem navíc nikdy nic nevyhrála.

Svrhla jste z trůnu Vaidišovou…

…mezi námi ale žádná rivalita není. Jsme nejlepší kamarádky, ani jsme se o tom nebavily. Já věřím, že se Nicole zase vrátí do skvělé formy. Je mladá, velmi brzo dosáhla velkých úspěchů, ale uvidíte, že se srovná. Má postavu, techniku, všechno.

V pondělí začíná první grandslamový turnaj sezony Australian Open. Vy jste zatím na podnicích velké čtyřky byla jen dvakrát ve třetím kole. Čím to?

Moc bych tuhle bilanci chtěla zlepšit. Na grandslamech dost záleží na losu. Když dostanu vysoce nasazenou, už je problém… Grandslamy jsou jiný. Mám je ráda, větší motivaci a dosavadní neúspěchy mě dost mrzí.

Nemůže člověka svazovat i větší finanční motivace, než je na běžných turnajích?

O peníze nejde. Někde ve skrytu duše člověk ví, že hraje o větší prémie, ale je to spíš o jiném pocitu přímo na kurtech. Atmosféra je jiná. Snad se mi povede zlepšení už na Australian Open. Ostatně, do Melbourne jezdím nejraději. Super lidi, teplo, to mám ráda.

Co ještě byste chtěla na své hře vylepšit? Občas dokážete prohrát se soupeřkou, kterou byste papírově měla přehrát.

Mám takové zápasy. Jenže dnes umí tenis všechny holky a je jedno, jestli je osmdesátá nebo stoosmdesátá na světě. Někdo mi herně sedí, někdo ne, přijde den blbec, mám tuhý nohy, neletí to… Proto se někomu může zdát, že mám velké výkyvy. Jinak se soustředím na servis, což je jedna z mých největších slabin.

Co říkáte na názory odborníků, že máte potenciál na světovou dvacítku, možná i výše?

Názory lidí okolo vnímám, ale záleží, od koho je slyším. Jsou odborníci a odborníci. (usmívá se) Své cíle mám v hlavě, ale nerada o nich mluvím. V tom jsem zásadová. Mám jich totiž moc – krátkodobé, dlouhodobé, některé asi nesplnitelné. Hlavně abych už nespadla nikdy dolů, tak jako se mi to v kariéře stalo už dvakrát. Bohužel mě ovlivnily jiné okolnosti než přímo tenis. Jsem prostě citlivá, ačkoliv působím navenek tvrdě.

Kam řadíte loňskou sezonu?

Nejvýše v kariéře. Užila jsem si ji a návrat do špičky byl skvělý. Hraju nejlepší tenis v životě. Taky mě baví čtyřhry. Sice mě výsledkově zase až tak neberou a singl je priorita, ale trénink je to dobrý. Doufám, že letos můžu být ještě lepší. Možná to nevypadá, ale jsem hodně cílevědomá, perfekcionista a sebekritická. Jdu tvrdě za úspěchy.

Takže rebelka jako v minulosti už definitivně nejste? Ani náznaky?

Já a rebelka? Kdepak, už jsem hodná holka a vím, co je pro mě důležitý. Občas mám svoje nálady na trenéra, ale vím, co udělat, kousnu se a nic nebojkotuju. Trénuju ráda. Ne jako kdysi, když jsem si šla udělat čárku. Našla jsem správnou cestu.

Tu jste snad našla i ve Fed Cupu. Před lety jste řekla, že na něj psychicky nemáte a minulý rok jste tým v Izraeli táhla do Světové skupiny.

Asi jsem nějakým způsobem dospěla. (usmívá se) Teď mě Fed Cup strašně baví. Moc se těším na únorový zápas se Španělkami v Brně. Reprezentovat republiku je psychicky náročnější, ale znamená to pro mě víc než turnaje.

Prý také plníte roli týmového šaška?

Mám ráda legraci, tak občas zahlásím. V tomto směru si rozumíme s Nicole perfektně. S ní je velká legrace a pohoda. Snad s námi v únoru v týmu bude. Bylo by to fajn.

Viktor Nosek

17.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies