Od nečekaného čtvrtfinále na Australian 2007 oscilovala Šafářová na turnajích velké čtyřky mezi prvním a třetím kolem a ne a ne se prodrat dál. To se brněnské rodačce povedlo loni právě na French Open. Ve Wimbledonu následně prošla až do semifinále a na US Open znovu do osmifinále. Jen v lednu Austrálii vypadla v 1. kole.

„Pro mě byl zlomový postup do 4. kola loni tady v Paříži," řekla Šafářová po páteční výhře ve 3. kole nad Němkou Sabine Lisickou. „Od té doby jsem v laufu. Wimbledon mě posunul ještě dál, ale od Roland Garros se cítím na grandslamech jinak."

Změna je hlavně v psychice aktuálně světové dvanáctky. „Jsem míň nervózní," řekla a odhalila, jak v současnosti uvažuje. „Je tu grandslam, nechám tam všechno. I dřív jsem se samozřejmě snažila, ale teď jsem víc vnitřně odhodlaná," prohlásila.

"Buddy" nebo "Lu"

Její sebevědomí poznala na kurtu Lisická. Šafářová hrála aktivněji a svoji sílu ukázala při dvou setbolech německé tenistky ve druhém setu. Ten druhý nekompromisně odvrátila vítězným forhendem po lajně. „Věřila jsem si. Musíte riskovat, ale zároveň je třeba najít rozumnou hranici," konstatovala.

Do vyšších sfér žebříčku a grandslamů pomohl Šafářové i trenér Rob Steckley, s kterým spolupracuje dva a čtvrt roku „Funguje nám to," usmála se. Kanadský kouč působí při zápasech klidně a svou svěřenkyni povzbuzuje jen občas. „Volá na mě ‚buddy' nebo ‚Lu'. Ví, kdy má vtipkovat a kdy na mě něco zařvat," řekla osmadvacetiletá hráčka, která před Steckleym spolupracovala se Srbkou Biljanou Veselinovičovou. „Vždycky, když jsem dostala pocit, že mi trenér nemá co dát, tak jsem si dokázala vybrat někoho nového a vybrala jsem si dobře," dodala.

V Paříži se letos stejně jako většina hráčů srovnává s těžšími míči, které moc neletí. „Ze začátku jsem z nich byla hodně překvapená a vydeptaná. Jenže musíme se podmínkám přizpůsobit. Kdo to dokáže, vyhraje," uvedla Šafářová.