Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vaidišová: Nevím, co mi chybí, nejsem filozof

Londýn - Bývalá česká tenisová jednička se dál trápí a vypadne z elitní světové stovky.

23.6.2009 1
SDÍLEJ:

Nicole Vaidišová skončila ve Wimbledonu už v prvním kole.Foto: DENÍK/Viktor Nosek

Je těžké porozumět dvacetileté tenistce a bývalé světové sedmičce Nicole Vaidišové.

Protiřečí si, opakuje se. Tvrdí, že v utkání, které prohrála, byla lepší.

Jedno je však jisté: její návrat do stovky bude těžší, než vylézt bez tréninku na Everest.

Můžete říct, v čem byla vaše soupeřka nepříjemná?

Hrála dlouhé míče, já ze začátku moc nestíhala. Sama jsem začala špatně, chvíli trvalo, než jsem se rozkoukala. Myslela jsem, že se zápas ve druhém setu otočí, měla jsem ve třetím brejk, pak ale přišla i smůla. Bohužel to nedopadlo.

Cítila jste na sebe psychický tlak, protože jste obhajovala loňské čtvrtfinále?

Ona neměla co ztratit, dávala rány ze všech stran. Rozhodlo pár míčů, šance na mé straně byly. Ten zápas jsem měla vyhrát. Myslím, že jsem ke konci byla lepší.

Povězte, můžete si z toho zápasu vzít něco pozitivního?

Moc ne. Ale něco si z toho vezmu určitě.

V čem je zakopaný pes? Proč vám tenis pořád dokola nejde?

Nevím. To bych také ráda věděla. Jak říkám, dnes jsem byla lepší a mohla jsem vyhrát. Nestalo se.

Co vám říkal Aleš Kodat před utkáním. Nemyslet na tlak?

My jsme se o tom vůbec nebavili. Jestli obhajuju body, nebo ne? Kdepak. Takový je sport. Teď je výhoda, že neobhajuji vůbec nic. Vždycky se body dají nějak nahrát. A když ne, tak život jde dál.

Ze zhruba 130. místa žebříčku se body ale budou honit těžko.

Určitě. Určitě. Jsem na to ovšem připravená. Stanou se horší věci. Doufala jsem, že něco uhraju, ale bohužel.

Co se dá dělat? Předpokládám, že tenis je pro vás nyní otravný.

Budu hrát ve Wimbledonu ještě debla, pak si dám pauzu. Stejně jsem ji měla v plánu. Přijdou časy, kdy je potřeba vypnout a být od toho pryč.

Co vidíte jako pokrok ve vaší hře od doby, kdy jste obnovila spolupráci s nevlastním otcem?

Je tam toho hodně a nevím, jestli je něco zásadního. Chci se vrátit ke hře jako předtím.

Co vám chybí nejvíc? Sebevědomí? Že nejste v laufu?

To nevím. Já nad tím takhle nepřemýšlím, nebádám nad tím. Nejsem na chemický rovnice. Nikdy jsme si s Alešem neřekli: Chceme se dostat tam, kde jsme byli. Nemáme bod, za kterým se jde, a když ho nedosáhneme, tak se postřílíme. Uvidíme, jestli to půjde, kam to půjde a podle toho se zařídíme.

Je něco, na co se ve vašem dalším tenisovém programu těšíte?

Teď se zrovna těším, až budu mít volno a budu pryč. Vždycky se těším na americké turnaje, na US Open…

Tam jste přihlášená? Vždyť po tomto pádu nemáte nárok na hlavní soutěže.

Já myslím, že přihlášky jsou šest týdnů předem. Když ne, tak budu hrát kvalifikace.

Nedávno jste říkala, že jako mladší jste tenis hrála lehčeji. Může se to ještě vrátit?

Myslím, že ne. Do mladých let se vrátit člověk nemůže. Tehdy jsem nepřemýšlela a hrála s čistou hlavou. Mlátí se do toho zleva zprava s elánem a nadšením. Člověk musí postoupit do další fáze, kdy už má zkušenosti a z nich čerpá. Je to pro mě těžší.

Jaká u vás tedy proběhla změna? Proč už nyní hlava čistá není?

Ve dvaceti letech člověk uvažuje jinak než v patnácti, kdy o tom nepřemýšlí a hraje. Já mám patnáctiletého bratra a vidím to na něm.

Co vše je pro vás nyní v životě důležitější než tenis?

Mnoho. Včetně rodiny, zdraví, to vždycky byly priority.

Jak se změní vaše postavení u sponzorů? Nadšení z vás rozhodně být nemohou.

Myslím, že nijak. Se všemi mám smlouvy, takže se to nemění. Nižší zájem neřeším, vše jde přes manažera. To není moje priorita.

Navrhněte nějakou variantu, jak byste se mohla zlepšit?

Oprostit se od všeho. Zahodit věci, které byly. Jít dál, zkusit hrát dál. Bez stresu a víc si to užívat.

Zkusit si užívat tenis?

Nemusíte mi dávat věty do pusy (směje se). Říkám to tak, jak to říkám.

Mám dojem, že tenis už není vaše priorita. Máte v životě něco, co vás baví víc?

Furt to dělám stejně. Pořád trávím stejné množství času na kurtech, v posilovně.

Já se ale ptám, zda tenis děláte pořád se stejnou láskou?

Neříkám, že pořád stejně. Samozřejmě, že se to postupně mění. Je to i moje práce, nejen koníček. Dělala jsem tenis vždy odpovědně a dělám to dál.

Takže si tenis berete víc, když je to i vaše práce?

Jasně, že to nehodím po zápase za hlavu a mám ji čistou. Štve mě to a vždy štvalo. Čím je člověk starší, tím si tenis míň bere. Když jsem prohrála v patnácti, tak končil svět. Dnes to tak nevidím, jsou stovky turnajů a bude ještě strašně moc proher.

Dája Bedáňová, která si prošla podobným pádem jako vy, tvrdí, že je velice náročné najít vnitřní morálku k návratu. Co o tom soudíte?

Jasně, že je to těžký. Vždy je jednodušší spadnout, než jít nahoru. Bude to trvat, s tím počítám. Nemám lhůty.

Cítíte vnitřní odhodlání?

Myslím, že jo. Že to mám srovnaný.

My vašim slovům asi nějak nerozumíme. Co tedy vašemu tenisu chybí?

Je to o pár bodech. Dnes obzvlášť.

Ale vždyť De Los Riosové byste před dvěma lety dala 6:0, 6:1.

To je možný.

Tak co tomu chybí?

Já nevím (směje se)! Nejsem filozof, já pinkám tenis.

No právě proto byste to měla vědět.

Nevím (krčí rameny a odchází).

23.6.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Z Brna do Prahy nově jezdí více spojů. Dopravce FlixBus přidal nové autobusy (do zelena). Chce porazit dominantní RegioJet (žluté).
6

Souboj žluté a zelené. Cestující z Brna do Prahy svezou další autobusy

Lázně Bohdaneč. Fontána na Masarykově náměstí.
8

Lázně hlásí plno. Po letech škrtů se pustily i do oprav

Nepřekračujte červenou linii, varuje Jižní Korea severního souseda

Pokud Severní Korea vypustí mezikontinentální raketu s jadernou hlavicí, překročí "červenou hranici", prohlásil ve čtvrtek jihokorejský prezident Mun Če-in. Spojené státy jsou připraveny zasáhnout, ale slíbily, že jakoukoli vojenskou akci si dají schválit jihokorejskou vládou.

Pohledem Stanislava Šulce: Slyšet HDP růst

Výkon ekonomiky je stále obdivuhodnější. Tedy alespoň to tak vypadá u stolů makroekonomů, kteří sledují výlučně růst hrubého domácího produktu. Růst HDP o 4,5 procenta by nám mohli ostatní snad i závidět. Proti tomu však stojí rostoucí počet nespokojených lidí, kterým je růst HDP lhostejný, protože jej jednoduše neprožívají. Kvalita jejich životů stagnuje stejně jako platy, mírný růst vyváží stále sílící zdražování, které se zdaleka neomezuje jen na máslo.

RECENZE: Retro pro tátu. Strniště pro Jana Svěráka

Laskavé retro z těžké doby. Natočené podle klíče Obecné školy. To je v kostce nový film Jana Svěráka Po strništi bos, který režisér natočil spíš kvůli otci nežli kvůli sobě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení