VYBERTE SI REGION

Vyhrát Roland Garros jsou galeje, tvrdí Kodeš

Paříž - Rozhovor s tenisovou legendou, dvojnásobným vítězem Roland Garros Janem Kodešem.

5.6.2009
SDÍLEJ:

Česká tenisová legenda Jan Kodeš na Roland Garros.Foto: GetPhoto/Martin Sidorják

Vyběhl po schodech až na vrchol dvorce číslo jedna a dolů zakřičel: „Tak jsem tady. Můžeme.“

Legendární český tenista Jan Kodeš se opřel o dvě desky, na kterých je uvedeno jeho jméno, a nechal se vyfotografovat. Navždy bude toto místo vzpomínkou, jak na French Open v letech 1970 a 1971 slavně dobyl dva tituly.

Když s odstupem osmatřiceti let vzpomíná na památné bitvy s Nastasem, Franulovićem a dalšími, často opakuje slovo galeje a totální vyčerpání.

Na Roland Garros jezdí třiašedesátiletý Kodeš každý rok na druhý týden turnaje. Autem.

„Než se odbavíte, přijedou tašky, to vyjde skoro stejně,“ směje se. „Bohužel se však vyplnilo, co jsem očekával. Čechy ve dvouhrách jsem neviděl…“

Před třemi lety zde hrála Vaidišová semifinále, pak přišel pokles. Čím to podle vás je, že se na antuce Čechům zrovna moc nedaří?

Roland Garros je specifické tím, že si zde každý sebelepší hráč sáhne na dno svých sil. Neexistuje, že by tenista hrál zápas a nepřišla chvíle, kdy nemůže. Nadal, Federer, každý. Já to zažil na vlastní kůži. Během utkání se pokaždé dostaví pocit vyčerpanosti.

Chcete tím říct, že jsou Češi na antuku hůře připraveni?

Chci říct, že nejsou připraveni vůbec! Ani psychicky, ani fyzicky. Podívejte, pro Berdycha je to v hale něco úplně jiného. Třeba při Davis Cupu si při podobných fyzických stavech pomůže tím, že tam vrazí dvě esa. Získá dva body v uvozovkách bez námahy. Ale na French Open žádné laciné body nejsou. To je na tom turnaji tolik těžké.

TIPSPORT DOPORUČUJE VSADIT

Čtyřhra finále: Dlouhý/Paes – Moodie/D. Norman (6.5.) 1.47 x 2.32

Ženy finále: Safinová – Kuzněcovová (6.5.) 1.40 x 2.52

Přece se i tady dají zkrátit výměny. Člověk nemusí běhat donekonečna.

Ano, ale musíte na to jít chytře. Viděli jste, jak v Madridu Federer porazil Nadala? Začal hrát kraťasy. Po kraťasu, když je zahraný přesně, je konec výměny. Když není stoprocentně přesný, tak se výměna zkrátí. Soupeř se rozhodí, musí k síti a už to není tolik na výdrž. Kraťasy jsou varianta. Pokud chcete ukončit výměnu jinak, potřebujete sílu. Jenže zase… Když dám ránu na rychlém povrchu, tak na ni soupeř nedosáhne. Jenže na antuce to Španělé, Argentinci a další uběhají . Těm rána nevadí. Důležitější je zahrát přesně! Úder s menší razancí, ale přesný, se chytit nedá.

Nezáleží i na překvapení? Federer čas od času chodí na síť i po druhém servisu.

Ano. Já dělal totéž. Mazal jsem na síť po druhém servisu i v rozhodujícím momentu. Musíte být noví, zajímaví, překvapiví. Pak tady vyhráváte. Je to otázka srdce, vůle, bojovnosti. Moc věcí dohromady.

Byly za vás výměny náročnější, když jste hráli s dřevěnými raketami a nemohli dávat takové rány?

V zásadě to bylo stejné. Pravda, neměli jsme rakety jako dnes, ale taky jsem střihl kraťas, dlouhý čop do rohu a šel jsem na síť. Tady může vyhrát jedině člověk, který si umí vynutit vítězství bodu nějakým způsobem. Musí umět míč udělat. Čekání na chybu vám v Paříži nikdy nic nevyhraje. Ostatní míč nezkazí.

Řekněme, že chci vyhrát French Open. Co je důležitější: psychika, nebo fyzička?

Opakuji, že hlavní otázka zní: Jak si udělat sám bod? To je alfa omega. Hlavně v důležitých momentech jako mečbol a setbol. Tohle je strašně náročný na palici. Tady se člověk dostane do situací, že máte tři výhody a neproměníte ani jednu. Když jsem hrál pětisetová utkání s Tiriacem, tak jsem během pěti setů pětkrát nemohl. Ale vůbec! Pak mi stačilo si na chvilku sednout na židli a ožil jsem. Podobně to mají všichni. Jsou omyly, když někdo povídá: Koukej, jak jsem prošel v pohodě. I Nadal s Federerem mají stavy, kdy nemůžou. A to hrají fyzicky úsporně, hlavně Federer.

Znám snímky, na nichž sedíte na centrálním dvorci úplně vyřízený na židli…

…nemohl jsem vstát. Myslel jsem, že nedojdu do šatny. Pak jsem se doplazil na masérský stůl a tam ležel dvě hodiny. Posléze přišla na řadu horká vana.
Roland Garros jsou galeje. Aještě k tomu řeknu jednu věc. Dnes mají někteří hráči problém hrát na tři vítězné sety, protože se tak hrají jen grandslamy a Davis Cup. Většina sezony se odehrává na dvě sady. Za nás byl na tři Hamburk, Monte Carlo, Řím, Boston. Byli jsme zvyklí.

Tenis na Roland Garros se tedy dá přirovnat k maratonu?

Každý zápas je svým způsobem maraton. V něm také nejde vyběhnout jako blázen a po dvou kilometrech vzdát. Musí se počítat s tím, že když budu hrát s Verdascem, tak mám na place práci třeba na čtyři hodiny. Samozřejmě s Roddickem je situace jiná… Pamatuji, když Tiriac trénoval Vilase, který byl něco jako Nadal nyní. Vilas vyhrál osm turnajů po sobě, přijel do Paříže, udělal rozhovor a řekl: Kdo mě chce porazit, musí se mnou být na kurtě šest hodin. Všichni hráči z toho padli na zadky. Každý koukal na los a říkal: Ty bláho, já mám Vilase. A dnes: Jéžiši, já mám Nadala. Je to psychologie.

Byly pro vás oba tituly v Paříži stejně těžké?

Určitě. Vždy jsem měl pětisetové zápasy. První Grand Slam je náročnější psychicky. Víc toužíte, víc chcete, jste více napjatí i nervózní. Když už jeden
titul máte v kapse, tak si podruhé řeknete: Když nevyhraju, svět se nezboří, už jsem ho vyhrál. Pro Nadala byl jistě také nejdůležitější první titul. Potřetí také chcete, ale už se nejedná o životní sen. Proto letos Nadal prohrál a nedělal z toho vědu. Nemůže donekonečna vítězit.

Pro vás je tedy cennější titul z roku 1970? O rok později jste porazil ve finále úhlavního rivala Nastaseho.

Kvůli Nastasemu má větší hodnotu druhý. Tehdy jsem porazil jeho a Franuloviće v semifinále. Finále s Nastasem 1971 je zápas, který tady pro mě byl nejcennější. Bylo mezi námi velké a letité soupeření a on byl favorit. Lidé chtěli, aby vyhrál Nastase, hrál jsem i proti stadionu. Já obhajoval a on prahnul po prvním titulu. Nastase Roland Garros nakonec vyhrál až v roce 1973.

On vyhrál více vašich vzájemných zápasů, že?

Odehráli jsme jich snad pětadvacet. On zvítězil víckrát, ale bylo to těsné. Já ale vyhrál víc těch důležitějších utkání…

Zmínil jste fanoušky. Jak moc ovlivňují průběh turnaje?

Jakýkoliv zápas s Francouzem je v Paříži šíleně psychicky náročný. Francouzi vás třeba neporazí, ale vyčerpají síly. Na každý váš balon diváci zahučejí, na dvojchybu někdo vykřikne. Tlačí domácího, marná sláva. První, co mě zajímalo u losu French Open, byl počet Francouzů v mé polovině pavouka. Věděl jsem, že mě budou vyčerpávat. Publikum je korektní, ale bouřlivý. Ne jako ve Wimbledonu, kde je jedno, s kým hrajete. To je úplně o nečem jiném.

Vy jste byl ve Francii oblíbený?

Můžu říct, že ano. Měl jsem ve Francii úspěchy už od Gaeolova poháru, tenisově jsem se tady narodil. Lidé si mě oblíbili. Když jsem nehrál na French Open s Francouzem, tak mi převážně fandili, to byla výhoda. Na Roland Garros je někdy zvláštní, že publikum někomu fandí, a když už může vyhrát,
tak svou přízeň v závěru otočí na toho druhého.

Co si vybavíte jako první, když přijedete každý rok do areálu?

Masérský stůl. Stoprocentně. Nejlepší pocit ze všeho. Dohrál jsem zápas a už mě měl Francouz v rukách. Projížděl mi nohy a říkal: Vždyť ty nejsi unavený, to je jen psychika. Když mi masíroval lýtka a stehna, byl jsem v sedmém nebi. Na to vzpomínám dodnes.

Bylo Roland Garros vaším nejoblíbenějším grandslamem?

Určitě a je i dneska. Areál má skvělou atmosféru, já mám rád Francii celkově jako zemi. Lidi tady umějí žít. Francie a Španělsko, to byly dvě moje oblíbená místa. Rád se sem vracím, mám krásné vzpomínky. Samozřejmě, že člověk jezdil vždycky rád tam, kde vítězil. Ale Paříž je nepřekonatelná.

5.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Psovod Jörg Kempe a fenka Hipi při pátrání po pohřešované Míše Patricii Muzikářové.
AKTUALIZUJEME
2 15

Po ztracené školačce pátrá německá fenka Hipi. Pomoci má dívčina bota

Z Ferrari 458 Speciale zbyl jen vrak.
5

Poněkud drahý večer. Opilý řidič zdemoloval Ferrari 458 Speciale

Prezidentský pár na Hradě uspořádal třetí charitativní ples

Večeři s prezidentským párem, výlet do Londýna či Paříže, divočáka z lánské obory nebo lístky na koncert Karla Gotta mohli na pátečním reprezentačním plese Ivany a Miloše Zemanových vyhrát hradní hosté. Za vstupenku na ples do Španělského sálu, která je zároveň lístkem do tomboly, museli zaplatit 8 tisíc korun. Sál byl i přesto zcela zaplněn. Mezi hosty nechyběla řada současných ministrů.

Kristýna Plíšková padla s jedničkou, fandil jí oscarový herec Russell Crowe

Melbourne – V prvním kole se prala s horkem, ale vyhrála. Ve druhém Kristýna Plíšková překonala Beguovou a vyrovnala své grandslamové maximum. Ve třetím ale lounská rodačka narazila na Kerberovou a s Australian Open se rozloučila.

AKTUALIZOVÁNO

Kontrolou kotlů si bude lámat hlavu Ústavní soud

Praha – Poslanci TOP 09 a ODS v pátek u Ústavního soudu napadli loni schválenou novelu zákona o ochraně ovzduší. Podle ní mohou úřady kontrolovat, čím lidé topí doma v kotlích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies