VYBERTE SI REGION

Vystrčený prostředníček u nás nehrozí, říká usměvavá Lucie Šafářová

Ostrava /ROZHOVOR/ - České tenisové reprezentantce Lucii Šafářové se nelíbilo chování Radka Štěpánka během čtvrtfinále Davis Cupu proti Srbsku.

18.4.2012 1
SDÍLEJ:

Lucie Šafářová.Foto: ČTK

Vzpomínáte na aféru, kdy český tenista Radek Štěpánek na síti místo podání rukou ukázal Srbovi Janku Tipsarevičovi po prohrané pětihodinové bitvě prostředníček, a posunul tak samotný čtvrtfinálový souboj Davis Cupu na druhou kolej?

O víkendu v ženském semifinále Fed Cupu mezi Českem a Itálií nic podobného nečekejte. Mezi tenistkami se tohle prostě nenosí.

„Chlapi jsou asi impulzivnější,“ míní pětadvacetiletá fedcupová reprezentantka Lucie Šafářová, kterou čeká v Ostravě v pátek a sobotu proti Italkám souboj o postup do finále nejprestižnější ženské týmové soutěže na světě.

Čím to, že v ženském tenise neuvidíte po zápase žádné vystrčené prostředníčky, ale hlavně úsměv a vstřícné podání rukou, a to i po vypjatém souboji?
Chlapi jsou asi impulzivnější. Každopádně každý člověk, ať je to chlap nebo ženská, je zodpovědný sám za sebe, za své chování. Myslím, že bychom se k sobě měli chovat hezky. A je jedno, jestli je to na sportovním bojišti, v jakékoli jiné práci, nebo v soukromí. Lidi by spolu měli vycházet co nejlépe.

Pamatujete něco podobného na ženském okruhu? Vjela jste si s někým do vlasů, nebo alespoň viděla nějakou podobně vyhrocenou rozepři?
Při podávání rukou na síti nikdy. Akorát jsem zažila na vlastní kůži, že si soupeřka volala na kurt i třikrát za zápas fyzioterapeuta, což už mi přišlo trochu moc. Určitě to nebylo nutné. Mně to ale nerozhodí, přijde mi to spíše úsměvné. A hlavně zbytečné. Říkám si, že ta hráčka už musí být hodně dole, když musí sáhnout k takovým nefér věcem.

Opravdu jste nikdy nevypěnila? Není žádné tajemství, že když se ženské opravdu naštvou, kolikrát je to pak větší cirkus než u chlapů…
Vážně ne. A kromě toho zdržování, nad kterým vždy jen mávnu rukou, jsem se nesetkala s ničím takovým ani u soupeřek. Já prostě nevidím důvod se takhle chovat. Je to sport, a i když tam jsou ve hře často velké emoce, mělo by to být pořád v rovině fair play. Proč k takovým střetům u žen nedochází? Jsme asi klidnější a držíme to v sobě.

Máte srbskou trenérku Biljanu Veselinovičovou. Jak jste ten zápas českých a srbských chlapů v Praze prožívaly?
Sledovaly jsme ho jen zpovzdáli. Já si do ní občas jen rýpla, že vedeme, jinak jsme to ale nijak nehrotily. Byla v pohodě. Je zajímavé, že kdybychom o víkendu postoupily přes Italky do finále, teoreticky bychom se mohly potkat se Srbkami, které hrají semifinále s Ruskem. Už jsme se o tom i bavily.

Vy osobně byste si ve finále přála koho?
Ono je to asi jedno. Navíc uvažovat o tom už teď mi přijde hodně předčasné. Každopádně srbský i ruský tým je velmi silný. Mám srbskou trenérku, takže by to bylo proti nim asi zábavnější. Musela by totiž být neutrální, ne jako jejich fanoušci v zemi. Oni jsou hodně velcí nacionalisté, tenis tam všichni hodně prožívají, hlavně díky Djokovičovi, ke kterému každý vzhlíží. Tím by to bylo pro nás těžší.

Zdá se tedy, že v případě postupu do finále se jeví jako lepší varianta duel proti Rusku. Už jen proto, že byste hrály doma…
Finále venku už jsme si zahrály. I když nás v listopadu do Moskvy přijelo podpořit hodně fanoušků a my vyhrály, přece jen to nebylo takové, jako by to bylo doma. Takové většinové. Čím víc lidí totiž cítí tu radost, tím je to příjemnější a máte z toho větší potěšení. Hlavní teď ale je, abychom do toho finále postoupily. Už to by bylo nádherné.

Pojďme k vám. Při únorovém vítězství v prvním kole ve Stuttgartu jste v Pálově výběru chyběla. Co vám pomohlo k návratu do týmu? Byl to postup do finále v Charlestonu?
Těžko říct. Všechny teď hrajeme dobře a je jen na kapitánovi, jakou sestavu zvolí. Já jsem hlavně ráda, že mě povolal.

V Charlestonu vás zastavila až bombarďačka Serena Williamsová. Prohrála jste 0:6, 1:6, přesto jste zářila při vyhlašování radostí. Američanka měla zřejmě jeden ze svých pověstných dnů…
Když jí to sedne, tak je nejlepší hráčka světa. A to se bohužel stalo. Nedalo se nic moc dělat. Sama mi po zápase říkala, že neví, co se to s ní za poslední dny stalo. Hrála fantastický tenis.

Máte našlápnuto do světové dvacítky, kam jste se ještě v kariéře nikdy neprokousala. Za svým 22. místem na žebříčku WTA, maximem z roku 2007, zaostáváte o jedinou příčku. Dá se říct, že teď máte životní formu?
Nechci se chvástat, ale hrála jsem teď moc dobře, cítila se výborně. Když člověk vyhrává, tak ho to posouvá dopředu, více si věří. O životní formě ale mluvit nechci. Řeknu to takhle: hraju teď jeden z nejlepších tenisů vůbec.

Přecházíte z venkovní antuky na tvrdý povrch do haly. Jak velká to je pro vás změna?
Obrovská. V Charlestonu je ta zelená antuka sice o něco rychlejší než běžná červená, ale pořád je to velký přechod, protože jsme na Italky zvolili opravdu rychlý povrch. Na turnajích žádný takový není. Je to ale skvělý tah. Pro Italky je totiž tahle varianta nejhorší možná. My hrajeme naopak rychle, což by nám mělo vyhovovat.

V ostravské ČEZ Aréně se očekává bouřlivé prostředí. Těšíte se na mohutnou podporu z tribun?
Z Brna jsme zvyklé na skvělou atmosféru, chodilo tam asi tři a půl tisíce diváků. Tady už je prodáno šest tisíc vstupenek a očekává se vyprodaná hala, takže to bude úžasné. Snad to bude znovu v hale hučet. Nervozita? Ta je tam vždycky. Je spojena s každým sportem, ale už jsme na ten tlak zvyklé. Moc se těšíme.

Profil

LUCIE ŠAFÁŘOVÁ
Narozena: 4. února 1987 v Brně
Výška/váha: 177 cm/ 62 kg
Na okruhu WTA: od roku 2002
Hraje: levou rukou (obouručný bekhend)
Největší úspěchy: vítězka čtyř turnajů WTA (2008 – Forest Hills, 2006 – Gold Coast, 2005 – Estoril, Forest Hills), finalistka sedmi turnajů WTA (2012 – Charleston, 2011 – Kuala Lumpur, Kodaň; 2010 – Paříž (hala); 2009 – Québec; 2007 – Paříž (hala); 2005 – Hertogenbosch), vítězka čtyřhry na turnaji v Charlestonu 2012, čtvrtfinalistka Australian Open 2007.
Nejlepší umístění v žebříčku WTA: dvouhra – 22. místo (20. srpna 2007), čtyřhra – 65. místo (9. dubna 2012)
Bilance ve Fed Cupu: dvouhra 5 vítězství – 9 proher, čtyřhra 0 vítězství – 1 prohra.

Když v ženských bouchnou saze

Také tenistky mají své dny, ale když už přijdou, pak si zlost a frustraci nevybíjí na soupeřce, ale na rozhodčím. Naposledy neudržela nervy na uzdě bývalá světová jednička, Dánka Caroline Wozniacká, která před třemi týdny na turnaji v Miami dlouho vzdorovala ruské siréně Marii Šarapovové. Po dvou a půl hodinách výborného tenisu nakonec padla. Rodačka z Odense byla po zápase pořádně naštvaná. Vytočilo jí to, jakým způsobem její soupeřka využila druhý mečbol. V čem byl problém? Podle dánské tenistky s polskými kořeny ji rozhodčí za stavu 6:4, 2:6, 4:5 a 30:40 okradl, když označil nahlášený aut po druhém servise Rusky jako dobrý. Šarapovová tak své podání opakovala a rozhozená Dánka, která již vypotřebovala možnosti Jestřábího oka, stačila už jen namazat Šarapovové na závěrečný vítězný volej. Zamračená Wozniacká poté zamířila k síti, kde Rusce pogratulovala podáním ruky k vítězství, ale na rozhodčího se ani nepodívala a nasupeně opustila dvorec. Jak však následně ukázal opakovaný záznam, rozhodčí na empiru měl pravdu.

Autor: Jakub Nohavica

18.4.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies