VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ve znamení dvou lvů

Výstava Bavorsko – Čechy: 1500 let sousedství přibližuje bolestná a problematická témata

12.6.2007
SDÍLEJ:

Český a bavorský lev, heraldické figury dvou sousedních zemí.Foto: Jan Kumpera

Český a bavorský lev, heraldické figury dvou sousedních zemí, se staly grafickým symbolem a logem plakátu jedinečné výstavy ve Zwieselu na bavorské straně Šumavy, tedy přesněji v Bavorském lese. Je to vpravdě velká a ojedinělá událost nejen pro toto městečko, ležící na dávné cestě mezi bavorským Podunajím a Plzní, ale i pro současné česko-bavorské (německé) vztahy.

Výstavu uspořádala a financovala bavorská vláda za odborné spolupráce Domu bavorských dějin v Mnichově. Samozřejmě byly ke spolupráci a konzultacím přizvány a přibrány i české kulturní a vědecké instituce, ostatně nadpoloviční většina vzácných vystavených exponátů pochází ze sbírek českých muzeí a galerií.

Zahájení


Výstava byla slavnostně otevřena 24. května za účasti politické, kulturní i vědecké reprezentace bavorské i české, a to nejprve slavnostním zasedáním ve zwieselském farním kostele sv. Mikuláše. Velké nasazení a nadšení pro myšlenku a následnou realizaci výstavy projevil především zwieselský starosta Robert Zettner se svými spolupracovníky. Jak bylo konstatováno v zahajovacím projevu bavorského ministra kultury Schneidera, ještě žádné tak malé bavorské město nehostilo tak rozsáhlou výstavu mezinárodního významu. České ministerstvo kultury reprezentovali Václav Jehlička a Martin Štěpánek, tedy současný a bývalý rezortní ministr. Největší ohlas ale sklidil se svým kultivovaným vystoupením profesor Claus Grimm z Mnichova, duchovní otec a také hlavní autor výstavy. Samotná výstava je umístěna na návrší hned za svatomikulášským kostelem v budově bývalé církevní dívčí školy, a to ve všech třech podlažích. Nepřehlédnutelná budova byla podobně jako zwieselský chrám vybudována z červených cihel v novogotickém stylu až v 19. století.

Obsah a duch výstavy


Přiznávám, že mne výstava mile překvapila svým rozsahem, moderním výtvarným uspořádáním i bohatstvím vystavených uměleckých děl i archivních dokumentů. Čeho si však cením nejvíce, je ideové zpracování v doprovodných textových a obrazových panelech. Nejde jen o to, že všechny texty jsou německé i české (přitom identické, bez chyb a zkomolenin). Co je ještě důležitější, je obsah a duch výstavy. Faktografická přesnost a vědecké hodnocení, byť v populární podobě hlavně s ohledem na bavorského (německého) návštěvníka, překvapí možná více Němce než Čechy. Celá rozsáhlá výstava směřuje diváka – návštěvníka po proudu času, od raného středověku vzhůru do vyšších pater mladší minulosti. Celou výstavou prolíná idea, že v dlouhých patnácti staletích našeho soužití převládají pozitivní momenty, navzdory bolestným konfliktům a křivdám 20. století. Geografickohistorické orientaci napomáhají výborně zpracované velkoplošné mapové panely. Mnohý návštěvník může být překvapen rozsahem slovanského osídlení, které podle archeologických výzkumů i doložených názvů sahalo v raném středověku hluboko na bavorské území, zatímco později, v době kolonizace ve 13. – 14. století, k nám do Čech přicházejí hlavně přes Bavorsko němečtí kolonisté, kteří zvláště v pohraničí vytvářeli německojazyčné oblasti. Jak ale mapy ukazují, jazykové hranice se prolínaly a měnily. A ještě jedna pochvalná glosa: autoři nepoužívají v mapových textech politicky zabarvený a zneužívaný pojem „Sudety“ – vždyť také žádné Sudety jako území v minulosti neexistovaly, stejně jako nebyli až do počátku 20. století žádní sudetští Němci, ale jen čeští Němci či německy hovořící Češi (ve smyslu zemském – tedy Böhmen). Výstava akcentuje zvláště společné ekonomické a kulturní kontakty a zájmy. V tomto ohledu právě západní Čechy a zejména území dnešního Plzeňského kraje hraje v česko-bavorském soužití, stýkání a potýkání důležitou roli. Tudy vedly obchodní stezky z bavorského Podunají i slavná Via Carolina z Prahy do Norimberka. Obchodní česko-bavorské kontakty dokládají i nálezy mincí – jedinečným exponátem je v tomto ohledu zde vystavený poklad zlatých českých dukátů ze 14.století, nalezený v Řezně teprve nedávno, v roce 1996. V novější době pak dominují společné tradice a vzájemné ovlivňování ve sklářství a pivovarnictví, oprávněně je tu zdůrazněn přínos bavorského sládka Grolla pro pozdější slávu pivní Plzně.

Bavorské a české výtvarné umění si bylo blízké zvláště v době gotiky a baroka, o tom názorně svědčí vystavené sochy, obrazy, ukázky uměleckého řemesla. A buďme přitom soudní a spravedliví, nové impulzy přicházely hlavně ze západu, tj. do Čech z Bavorska (i když to samo čerpalo podněty z Francie a Itálie). Takže i mnozí naši slavní čeští (ve smyslu zemském „čeští“) umělci, např. rodina Parléřů, Benedikt Rejt, otec a syn Dienzenhoferové, bratři Asamové a další přišli k nám z bavorského (německého) kulturního prostoru. Společné umělecké tradice pronikaly ovšem i do lidových vrstev – půvabným dokladem je i oboustranně malovaný obrázek sv. Vintíře s česko-německým textem, původně umístěný v kapličce v Dobré Vodě.

V Bavorsku se těšil oblibě i kult českých patronů – sv. Václava a Jana Nepomuckého. Citlivě, bez předsudků a s porozuměním pro český národ jsou vysvětleny i české dějiny 19. a 20. století, kdy se díky národnímu hnutí obě etnika nejprve vzájemně vymezila a postupně i znepřátelila a odcizila. Pochopitelně vždy bude český a bavorský (německý) pohled zvláště na dějiny vzájemných vztahů ve 20. století rozdílný. Ale výstava ukazuje, že je možné srozumitelně a relativně objektivně ukázat a probrat i bolestná a problematická témata.

Cením si jako český historik i prezentace moderních dějin jako řetězce příčin a následků. Obrázky a dokumenty na výstavě (uspořádané a prezentované německými autory!) to názorně a přesvědčivě dokazují: nejprve Henlein a jeho vítězné tažení v československém pohraničí a postupné přejímání nacistické ideologie většinou českých Němců, mnichovská dohoda, masové vítání Hitlera, heydrichiáda a Lidice, a teprve potom odsun či vysídlení (z německého pohledu vyhnání)… Fotografie bez větších komentářů v tomto ohledu nic nezamlčují. Za mimořádně šťastný, novátorský a působivý způsob považuji osobní dimenzi, tj. vzpomínky pamětníků z obou národů. Ve třech panelech jsou vsazeny obrazovky se sluchátky, kde si návštěvník může navolit videonahrávku pamětníka. Celkem se jedná o soubor klipů výpovědí osmnácti Čechů a Němců (mužů i žen), vzpomínajících na první republiku, protektorát, válku, koncentrační tábory i na divoké vyhánění a následný organizovaný odsud po r. 1945.

Je však možné, že běžný návštěvník, český či německý, nebude až tolik hloubat nad dějinnými otázkami, ale jistě každý ocení krásné či historicky pozoruhodné exponáty. Pozornosti by neměly uniknout také některé archivní dokumenty – mezi nimi vyniká Zlatá bula Karla IV., vydaná roku 1356, zamýšlená jako svého druhu ústava Svaté říše římské (kam patřilo Bavorsko a formálně i Čechy). Zájem vzbudí i originál mnichovské dohody z roku 1938 s podpisy Hitlera, Daladiera, Chamberlaina a Mussoliniho. Nádherné jsou vystavené ukázky uměleckého sklářství – vynikají tu krásné renesanční poháry ze sbírek Západočeského muzea v Plzni i skvostné šumavské sklo ze sušického muzea. Plzeňské muzeum zapůjčilo na výstavu i vzácné středověké pušky (jedny z nejstarších dochovaných v Evropě) a tarasnici s plzeňským erbem z r. 1507. Největší část vystavených děl z české strany ovšem poskytlo Národní muzeum a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Výstava také upozorňuje na významné vazby mezi českým a bavorským malířstvím 19. století. Mnichovskou akademií a jejím historickým akademismem byl ovlivněn i původem Západočech Václav Brožík, rodák z Třemošné, který je na výstavě zastoupen kopií obrazu Jan Hus před kostnickým koncilem a originálem rozměrného plátna Komenský a Žerotín (půjčeno z Ostravy).
U příležitosti výstavy byly vydány tři výpravné publikace v němčině. Především zaujme skvěle zpracovaný katalog, vědecky hodnotný je i sborník Bavorsko a Čechy, napsaný společně českými a bavorskými historiky s výmluvným podtitulem Kontakt, konflikt a kultura. Za velice užitečnou a inspirativní považuji knihu Češi a Němci: Sousedi – protivníci – přátelé. Byla vydána mnichovským Státním institutem pro školní dějepis jako příručka o českých dějinách a česko-bavorských (německých) vztazích. Výstava, která potrvá až do 14. října, určitě zaujme návštěvníky z obou stran hranice, jak Bavoři a Němci vůbec, tak Češi se tu mohou o sobě dovědět hodně. Vstupné šest, respektive čtyři euro pro důchodce a studenty, je snad i pro našince dostupné, navíc organizované školní skupiny platí jen jeden a půl euro za osobu.

A navíc je Zwiesel, vzdálený pouhých 100 km, pěkné městečko samo o sobě s nádherným okolím Bavorského lesa.

12.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Pobyty pro astmatiky. Podle kontroly pojišťovna chybovala

Titanic
19

Ke vraku Titaniku s cestovní kanceláří. Za dva a půl milionu

Dalík obnovu řízení nenavrhl, informace soudu byla chybná

Odsouzený lobbista Marek Dalík obnovu trestního řízení v kauze nákupu pandurů nenavrhl. Pražský městský soud v pátek dementoval svou předchozí informaci o podání návrhu, kterou původně uvedl v justiční databázi a následně i potvrdil. Podle mluvčí soudu Markéty Puci vznikla chyba tak, že právník v jiné, nesouvisející kauze zaslal soudu omylem návrh na obnovu řízení pod spisovou značkou Dalíkova případu.

Proti falšování. Pěstování česneku ohlídá zákon

/INFOGRAFIKA/- Český česnek je unikátní vyšším podílem silic, které mu dávají unikátní chuť a říz. Nad jeho sadbou mají bdít odborníci.

Svého "Kodiaqa" bude mít i Seat. Dorazí příští rok

Velké SUV brzy nabídne i další značka koncernu Volkswagen. V roce 2018 totiž začne Seat prodávat novinku, která bude k dispozici i se sedmi sedadly.

AKTUALIZOVÁNO

Madona z Veveří patří církvi, rozhodl znovu soud

Gotický obraz Madony z Veveří patří církvi. V pátek o tom opět rozhodl pražský městský soud, ke kterému se spor vrátil po dovolání Národní galerie (NG). Obraz byl desítky let součástí expozice galerie, v rámci církevních restitucí na něj vznesla nárok římskokatolická farnost Veverská Bítýška. Páteční rozhodnutí je pravomocné.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies