VYBERTE SI REGION

Locarno letos víc vzpomíná

Filmové festivaly jsou většinou živy především z horkých filmových novinek. Na Mezinárodním filmovém festivalu ve švýcarském Locarnu (letos 60. ročník od 1. do 11.8.) se vzpomínalo na filmové mistry.

16.8.2007
SDÍLEJ:

Náměstí v Locarnu zaplňující se festivalovými diváky.Foto: Internetové stránky festivalu.

V úterý večer byl na locarnské Piazza Grande, Velkém náměstí, přeměněném po čas festivalu na obrovské open air kino pro osm tisíc diváků, uveden mimo plánovaný program slavný Antonioniho film Zabriskie Point, který vedle Zvětšeniny patří k jeho největším dílům. Festival se rozhodl vzdát hold také dvěma dalším nedávno zesnulým umělcům: Ingmaru Bergmanovi a Ulrichu Mühemu, který v oscarovém německém filmu Životy těch druhých vytvořil postavu vyšetřovatele Stasi.

Horké novinky

Ale byly tu i horké novinky. K největším hitům na Piazza Grande patřil americký thriller Bourneho ultimatum, uvedený v Locarnu v evropské premiéře, a také supernová a povedená britská komedie Franka Oze Smrt na pohřbu.

Davy diváků tu trávily celé odpoledne v barech kolem náměstí, takže před filmem, který začíná až v půl deváté věčer, byli někteří diváci již podroušeni. Zajímavé je také, že většina diváků je tu středního věku - baťůžkáři vyrážejí raději do hor než na filmy.

Blikající ráj

V ulicích staré čtvrti Muralto - přímo v centru turistického starého města - je instalován stan, v němž se promítají filmy, podává šampaňské a diváci jsou osvěžováni modře nasvíceným stlačeným vzduchem, který je v letošních horkách chladí. Kousek dál leží Piazza Grande, Velké náměstí, které každou festivalovou noc obšancují stráže, protože každý den po 21 hodině tu vzniká největší open air kino Evropy.

Pro ovčáka, který pase dobytek v okolních horách vysokých dva tisíce a tři tisíce metrů, je to pohled vzdálený a trochu absurdní. Ohňostroje, filmové osvěžovače se stlačeným vzduchem, hladina jezera a moře světýlek dole mu možná připomíná krásný, ale krátkodechý svět civilizace. Seshora Locarno připomíná blikající světelný ráj, kotlinu luxusu, která čeká jen na to, až bude zapálena jako starověký Řím.

Ovčáků je méně

Ovčáků však ubývá. Přestali tradičně venkovskému, zemědělskému regionu vtiskovat charakter, protože všechno je orientováno na turismus. Kanton Ticino s městem Locarno už dávno není tím venkovským rájem jako ještě v 19. století. Roku 1860 tu žila celá jedna třetina populace ve vesnicích a kamenných osadách, roztroušených kolem horských pastvin. S průmyslovou revolucí se lidé z hor a horských údolí začali stěhovat do měst.

Dnes nad 600 metrů nadmořské výšky žije už jen šest procent populace. A nejsou to tradiční pastýři, nýbrž většinou bohatí lidé z měst, kteří obydlí po pasácích koupili, zrenovovali k rekreaci, obohatili slunečními kolektory a na místo se nechávají dopravovat helikoptérami.

Turisticky známé Valle Verzasca nad Locarnem obývalo ještě roku 1860 celých 2 729 stálých obyvatel, dnes jen 845, většinou rekreantů. Devadesát procent populace italsky mluvícího švýcarského kantonu žije dnes ve čtyřech velkých městech - Locarno, Lugano, Bellinzona a Chiasso.

Klid na venkově

A tak, pokud se návštěvník festivalu rozhodne opustit přeplněné centrum Locarna se stovkami obchodů a festivalových stanů, dorazí během půl hodiny chůze do oblasti, kde najde jeden kamenný kostel, pár obydlí, tři německé turisty a jinak nic. Může trhat ostružiny nebo jít po hřebenech hor s minimální šancí, že někoho za celý den potká. Možná právě protiklad mezi civilizací a divočinou dělá Locarno Locarnem.

Organizátoři festivalu dobře vědí, že je tu příliš malé zázemí na opulentní recepce. Všechno se tiskne v dolíku kolem starého města a Piazzy Grande, kolem jsou lvi. Zatímco Cannes je festival rozprostřený na délce půlky Azurového pobřeží s přídechem stars, civilizace a obchodu, Locarno je festival jednoho místa a málo známých režisérů.

Festival regionu

“U nás bereme filmy jako stars,” říká ředitel festivalu Frédéric Maire, který v posledních třech letech festival už dvakrát přeorganizoval. “Jsme regionální festival, nejmenší mezi velkými festivaly, velké stars jsou pro nás příliš drahé. Kdybych měl na výběr vydat obrovské sumy na dovoz Johna Travolty jeho soukromým letadlem a s celou jeho početnou suitou nebo místo toho pozvat pět nebo šest talentovaných režisérů, rozhodl bych se pro to druhé.

Přijel Hopkins

Letos tu však máme devadesátiletého mistra Anthonyho Hopkinse, který je o něco méně komplikovaný než americké stars.” Hopkins má v mezinárodní soutěži festivalu svůj třetí celovečerní film Slipstream, v němž také hraje stárnoucího scenáristu, který žije jednak v realitě a jednak ve svém vnitřním světě chmur, přízraků a snů.

Hopkins ironicky komentuje situace, kdy se žena na ulici dostane do přestřelky a víc ji zajímá, že si ji točí televize, než sám fakt, že vyřizovat si účty na ulici a střílet je přinejmenším podivné. Hopkins se snaží satiricky komentovat svět elektronických sítí, vševládného mainstreamu a amerických hodnot. Jako zlatý hřeb filmu má zapůsobit zápas umělce a finančního oligarchy - scénárista musí neustále zápasit s producentem (John Turturro), jehož Hopkinsova “nová filmová srágora” vůbec nezajímá, protože raději hraje golf.

Český film

Mezi filmy v sedmi hlavních programových sekcích najdeme jen jeden český - krátký film Fanthom v režii Vladimíra Jedličky, natočený v americké produkci a koprodukovaný pražskou společností Stillking Films.

Zaměření festivalu, je jiné než středo- a východoevropské. Dominují především koprodukční země švýcarského filmu a kinematografické stálice, jako je Francie, Itálie, Španělsko, Německo, Izrael, Írán, Korea, Čína. Z východoevropských zemí tu má nový film s názvem Mléčná dráha maďarský režisér Benedek Fleigauf, známý svou drogovou story Dealer.

Boj bezdomovce

Zajímavé novinky se dají najít ve druhém soutěžním programu Filmaři současnosti. Trojice francouzských režisérů - Philippe Fléchaire, Jérémy Boury a Benoit Falize - tu uvedla pozoruhodný film Never Sleeps.

Film v poloabsurdní rovině popisuje život firemního dealera, jehož autoři vidí jako typického moderního bezdomovce. Muž tráví čas v letadlech, taxících a hotelových pokojích mezi Berlínem, Londýnem, Barcelonou, Rejkjavíkem a New Yorkem. Někde jen čeká na šéfa firmy, jinde se setká s milenkou. Svému dealerskému poslání říká “boj”. “Vy jste člověk, který nikdy nespí, nikdy se nezastaví,” obdivuje ho žoviální taxikář, který ho z letiště v Rejkjavíku veze do města. “Ne, ne hodně se zastavuji,” říká dealer. “Zastavuji se v taxících a letadlech. A i když to letadlo letí tisícikilometrovou rychlostí, já se pohybuji nulovou rychlostí.”

Tento dialog je ostatně pro film typický. Do konce filmu nevíme přesně, jestli muž je skutečně dealer, jestli to není třeba herec absurdního dramatu nebo terorista. Trochu tvrdá realita, trochu surrealismus bez břehu. Ostatně celá postmoderna je o tom, že už nejsme schopni rozeznat, kdo je kdo, jakou hraje roli a čemu máme věřit.

16.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Psovod Jörg Kempe a fenka Hipi při pátrání po pohřešované Míše Patricii Muzikářové.
AKTUALIZUJEME
2 15

Po ztracené školačce pátrá německá fenka Hipi. Pomoci má dívčina bota

Z Ferrari 458 Speciale zbyl jen vrak.
5

Poněkud drahý večer. Opilý řidič zdemoloval Ferrari 458 Speciale

Prezidentský pár na Hradě uspořádal třetí charitativní ples

Večeři s prezidentským párem, výlet do Londýna či Paříže, divočáka z lánské obory nebo lístky na koncert Karla Gotta mohli na pátečním reprezentačním plese Ivany a Miloše Zemanových vyhrát hradní hosté. Za vstupenku na ples do Španělského sálu, která je zároveň lístkem do tomboly, museli zaplatit 8 tisíc korun. Sál byl i přesto zcela zaplněn. Mezi hosty nechyběla řada současných ministrů.

Kristýna Plíšková padla s jedničkou, fandil jí oscarový herec Russell Crowe

Melbourne – V prvním kole se prala s horkem, ale vyhrála. Ve druhém Kristýna Plíšková překonala Beguovou a vyrovnala své grandslamové maximum. Ve třetím ale lounská rodačka narazila na Kerberovou a s Australian Open se rozloučila.

AKTUALIZOVÁNO

Kontrolou kotlů si bude lámat hlavu Ústavní soud

Praha – Poslanci TOP 09 a ODS v pátek u Ústavního soudu napadli loni schválenou novelu zákona o ochraně ovzduší. Podle ní mohou úřady kontrolovat, čím lidé topí doma v kotlích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies