VYBERTE SI REGION

Park Chitwan, tak trochu jiný Nepál

Sledujte s námi: Trek kolem Annapurny (6)

30.5.2007
SDÍLEJ:

Ze hřbetu slona. Nás spolupracovník Vít Štěpánek, jehož cestu po Nepálu sledujeme, vyměnil vysoké hory za krásy národního parku Chitwan.Foto: DENÍK/archiv

Z Jomsomu, vesnice usazené v širokém údolí řeky Kali Gandaki při západních svazích masivu Annapurny, se letecky přesouvám do Pokhary. Cesta letadlem šetří asi pět dní času (tolik by odsud trvalo dokončení treku zpět do himálajského podhůří) a nejspíš se mi díky ní rozmnožil i počet šedivých vlasů na hlavě.

Osmnáctimístné letadlo divoce křižuje uzoučkým údolím mezi osmitisícovkami a místy letí tak nízko nad terénema tak těsně vedle skal, že pod sebou rozeznám nejen každý strom, ale i každou květinu. Ještě, že to trvá tak krátce, pouhých 20 minut.

Vidím Matterhorn

Pokhara je klasické výletní místo. Velké přehradní jezero, uvolněná atmosféra restaurací, barů a pikniků, nepřeberné možnosti ubytování a taky fantastické panoráma Himálaje. Pohledům na nejvyšší pohoří světa odsud nic nebrání. Je vidět Annapurna i Dhaulágiri, ale nejvýraznějším tvarem zaujmeméně známá hora Machapuchare (6 993 m). V překladu její jméno sice znamená „Rybí ocas“, ale evropské oko nezaváhá: tohle je přece… Himálajský Matterhorn.

Podoba se známým alpským vrcholem je až neuvěřitelná, jenže tento kopec je o více než dva a půl kilometru vyšší. Na himálajské panoráma si musím přivstat. Nejlepší viditelnost je po ránu a na vyhlídkový vrchol Sarangkot je to i taxíkem kus cesty. Chvíli po šesté jsem nahoře, sluníčko před chvílí vylezlo nad obzor a přede mnou se vybarvuje defilé osmi- a sedmitisícovek. Pro tyto chvíle se do Nepálu jezdí přes půl světa.

Z Pokhary pokračuji do Národního parku Chitwan při indické hranici. Himálaj zůstává daleko za mnou, přijíždím do docela jiného Nepálu. Intenzivně obdělávaná nížina je posetá malými vesnicemi s domečky z hlíny a bambusu, na polích vidím rýži, kukuřici i „obyčejné“ obilí. A ve vzduchu 40 stupňů Celsia. Národní park Chitwan je pokrytý tropickým lesem a jeho hlavní atrakcí je zajímavá fauna. Žijí tu ve velkých počtech sloni, nosorožci, bengálští tygři a dva druhy krokodýlů.

Psst, nosorožec

Do pralesa se vydávám na sloním hřbetě. Pokud tu chcete vidět nosorožce, je to nejbezpečnější. Za chvíli máme jednorohého nosorožce na pár metrů vedle sebe, bahní se v odpoledním žáru v rybníčku. Slon s námi několikrát brodí řeku, nadšeně cáká chobotem a v lese jde místy „podle azimutu“. Stromy, kterémáv cestě, prostě zlomí nebo ohne. Druhý den po rozbřesku vyrážím se dvěma rangery na kanoi po řece, vidíme mnoho vodních ptáků (například marabu) i dva spící krokodýly. Strážci mě vedou na chvíli na břeh, bývají tu prý po ránu nosorožci. Taky že ano, dva se rozvalují v mělkém bahništi.

Jsme od nich asi 40 metrů, lehce našlapujeme, strážci dávají prst na ústa: teď je třeba být potichu. Když je nervózní, nosorožec se totiž dokáže v mžiku rozběhnout tak rychle, že mu člověk neuteče, vysvětlujími později. Ale klid, za poslední dva roky tu nosorožci usmrtili „jen“ pět lidí.

30.5.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies