Dlouhé stoupání na vrchol břidlicového ostrohu lemované starobylými hrázděnými domkys břidlicovou střechou se totiž nekonečně vleče a mnozí návštěvníci proklínají den, kdy se rozhodli do města zavítat. Ápropos. Město.
Pché. Pár domečků, nepřístupný zámek, uzavřený klášter a rozpadlý hrad. Stojí vůbec za tu námahu? Stojí, řekne si nakonec každý, kdo se celý zpocený ocitne uprostřed rabštejnského náměstí, na vrcholu kopce, který ve třech směrech padá dolů k řece.
Havraní kámen
Původně se městečko jmenovalo německy Rabenstein -Havraní kámen. Podle legendy dostalo jméno podle havrana, který přeletěl nad hlavou krále, jenž se svou družinou lovil v okolních hvozdech.
Lovci havrana zastřelili a k prstenu se jeden z lovců ihned přihlásil. „Ukaž mi ten prsten, králi. Naše rodina měla podobný prsten. Ten prsten měl kouzelnou moc, avšak nedávno senámztratil.“
Král chvíli přemýšlel, ale nakonec prsten lovci předal. Ten na důkaz pravdomluvnosti několikrát s prstenem otočil a vyčaroval na skále rozlehlý hrad. Napaměť té události přikázal král dát novémuhradu jméno Havraní kámen.
Dnes už po původním majestátním hradu, který si ke svému odpočinku oblíbil i Karel IV., není téměř památka.
Z gotického hradu a městského opevnění z druhé poloviny 15. století se dochovaly jen dvě věže a zřícenina půlkruhovitého předbraní, které bylo součástí dolní brány.
Sousední klášter servítů z druhé poloviny 17. století je na tom lépe, na rozdíl od hradu se dochoval, ale podepsaly se na něm nešetrné přestavby v době, kdy z něj byl penzion a později hotel.
Dlouhá patrová budova s mansardovou střechou byla realizována podle projektu T. Pincettiho a dnes patří společnosti Sazka, stejně jako nedaleký barokní zámek.
V18. století jej nechal vystavět František Karel Pötting na místě zbořené části starého hradu. Zámek lze ale obdivovat jen skrz kovové mříže.
Můžete si alespoň představit velký sál s malovanýmstropemilustrujícím příběhy z rakouských dějin. Jen pár kroků od kláštera stojí kostel Panny Marie Sedmibolestné.
Kostel nechali vystavět Lažanští, kteří získali Rabštejn v roce 1748, ve stylu, v jakém budovali své rodové sídlo v nedalekém Manětíně.
Kostel byl postaven v letech 1766 až 1768 podle projektu Anselma Luraga a se svými sedmi oltáři se stal cílem řady poutí z okolí.
Touhle ulicí k mostu
Návštěvník, který nepřišel do města od řeky, dostane na svou otázku, kudy se vypravit ke Střele, lakonickou odpověď od jednoho z mála stálých obyvatel: „Touhle ulicí dojdete až k mostu.“
Téměř městské označení ulice se do Rabštejna hodí, vždyť se nacházíte v královském městě. Co na tom, že jiná „ulice“ ve městě už není.
Spustit se dolů k řece je příjemnější než zlézat kopec vzhůru. Cestu, pardon ulici, si také hned lépe vychutnáte.
Staleté lípy a sochy světců se už na vás nemračí, jak sevám mohlo zdát cestou nahoru.
Směrem dolů se i lépe obdivuje rabštejnská zástavba, kterou tvoří kontrast mohutných kamenných hrázděných staveb a drobných dřevěných domků lidové architektury, jejichž chudobu často zmiňují historické prameny.
Rabštejn totiž leží na jazykovém rozhraní českého a německého etnika a soužití dvou národů je nejpatrnější právě na místní architektuře.
Sejdete-li z kopce, přes řeku vás převede kamenný most. Je údajně starší než ten pražský, Karlův. Od nepaměti přes něj vedla zemská stezka z Chebu na Prahu.
Vdobě, kdy Karel IV. udělil Rabštejnu právo vybírat clo, se tak dělo právě zde. Pokud se budete na mostě kochat krásami divoké kaňonovité Střely a uslyšíte divné rachocení, doporučujemevámihned opustit most.
Mostu samotnému se nic špatného neděje, to se jen z kopce spouští nákladní vůz místního zemědělského družstva. Řidiči, aby vyjeli protilehlý kopec, se většinou z kopce rozjedou pěkně zostra.
A vězte, že v polovině 14. století nebyly mosty dimenzovány tak, aby se na šířku mostu vedle staré dobré liazky ještě někdo vešel.