VYBERTE SI REGION

Dobrou chuť a dobrý poslech pod širým nebem!

Do Štědrého dne scházel roku 2003 týden. Pražané sháněli vánoční stromky, přemýšleli nad posledními dárky a sotva někoho napadlo, že se na severním předpolí Pražského hradu v Královské zahradě schyluje k ostrému souboji panovníků. Tady, pod korunami stromů, z nichž mnohé poskytují stín více než tři sta let, se měli utkat současný prezident a jeho předchůdce. Václav Klaus a Václav Havel. Den to byl mrazivý, stejně jako vztahy mezi oběma nejvyššími hlavami státu. Štiplavý a vhánějící červeň do tváří.

18.6.2007
SDÍLEJ:

KRÁLOVSKÁ ZAHRADA byla založena roku 1534 Ferdinandem I. Habsburským. Od počátku sloužila hlavně k zábavě dvorské společnosti.Foto: DENÍK/Ivan Babej

Nebyl to souboj s nabitými pistolemi. Nebyl to souboj tváří v tvář, bylo to popíchnutí na dálku. Diplomatické, slovní, ale ostré jak šermířské kordy. Václav Havel a architekt Bořek Šípek oznámili, že by rádi na Pražském hradě, třeba právě v Královské zahradě, postavili eurovesničku.

Pětadvacet domků, za každou členskou zemi jeden, ve kterých by byla jakási informační centra. Václav Klaus, který se svým přísným pohledem na Evropskou unii nijak netají, nenechal toto popíchnutí bez odezvy. Jeho kancelář vzápětí označila Havlův nápad za „konjunkturálně-propagandistické hledisko na základě momentální politické objednávky“.

Tak jako se chodí na výlety na památná bitevní pole, vyjděte si tentokrát do Královské zahrady. Kromě obhlídky místa, o které se střetli Václav Havel a Václav Klaus, tu najdete celou řadu dalších pozoruhodností. A budete se procházet místy, jejichž historie se začala psát před více než pěti sty lety.

Původně v těchto místech rostla na středověkých upravených vinicích vinná réva. V roce 1534 ale král Ferdinand I. Habsburský vinice vykoupil a skupina italských dělníků tu začala budovat okrasnou renesanční zahradu. Italské bylo tehdy v zahradě vše, od návrhu přes zahradníky až po řadu pěstovaných rostlin, dovezených právě z Itálie či středomořské oblasti. Od samého počátku se tu pěstovaly do té doby v českých zemích neznámé citrony, pomeranče nebo fíky. V osmnáctém století dokázali zahradníci ve sklenících pěstovat a na šlechtický stůl dodávat ananas. Vysazeny tu byly i jedlé kaštany, další tehdy neznámá pochoutka.

Za Jelením příkopem se tak začala rodit zahrada plná vůní a chutí, báječné místo k odpočinku. Ferdinand I. chtěl, aby jeho žena Anna Jagellonská měla pro odpočinek v zahradě ty nejlepší podmínky, a proto ji nechal na jejím východním konci postavit letohrádek, dodnes zřejmě nejdochovalejší renesanční stavbu v Česku. Charakteristickým poznávacím znamením jednopatrové budovy jsou arkády s iónskými sloupy, které lemují celé přízemí, a měděná střecha. Pro zábavu i odpočinek byl uvnitř připravený kromě menších místností i taneční sál. Dokončení letohrádku se však královna Anna bohužel nedožila.

Zpívající fontána

Přestože dnes se v letohrádku pořádají výstavy a je možné jeho interiéry navštívit, známější je prostranství před ním zvané giardinetto. Mezi drobnými keři, které jsou zastřihovány tak, aby působily jako uličky bludiště, stojí už téměř půl tisíciletí Zpívající fontána. Navrhl ji italský umělec Francesco Terza a z bronzu ji odlil zvonař Tomáš Jaroš, stejný muž, pod jehož rukama se zrodil největší český zvon Zikmund odbíjející čas na věži chrámu svatého Víta.

Zvuk fontánové mísy, kterou rozeznívají kapky vody dopadající na hladinu, je mnohem jemnější, ale o to podmanivější. Zpívající fontána je dílo, kterému se každý musí poklonit, a to doslova. Kdo chce slyšet její zpěv, musí se sehnout a přiložit ucho ke spodní velké bronzové míse. Právě Zpívající fontána může být výchozím místem do Královské zahrady, od kterého se můžete vydat třeba k Míčovně, další významné renesanční stavbě. Zatímco pobyt v letohrádku měl spíše povznášet ducha, v Míčovně si měla šlechta procvičovat tělo při hrách s míčem. V osmnáctém století ale byla používána jako konírna a vojenský sklad, na konci druhé světové války dokonce vyhořela.

Pod vedením architekta Pavla Janáka byla po válce opravena do původní renesanční podoby. Stejně jako u letohrádku i zde najdete motivy iónských sloupů, které lemují půlkruhové slepé arkády. Nebýt třicetileté války, mohla si zahrada udržet možná až do dnešní doby svou čistou renesanční podobu. Jenže vojsko ji ve válečných časech tak zpustošilo, že zahrada musela být ke konci sedmnáctého století postupně opravována a na počátku století osmnáctého ovlivnilo její podobu nastupující baroko.

Ovocné stromy byly nahrazeny okrasnými, přísná renesanční geometrie cesta a záhonů vzala za své při přestavbě na park anglického typu na začátku století devatenáctého. Před Míčovnu tak byla umístěna například barokní socha Alegorie noc od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa.

Supermoderní skleník

Putování zahradou pak zakončete u oranžérie, místa, které v sobě spojuje čas založení zahrady i dnešní současnost. První oranžérii, tedy skleník pro pěstování pomerančů, citronů a mandlí, nechal na hraně Jeleního příkopu postavit Rudolf II. v roce 1601. Jeho stavba tak nahradila původní jednoduchý skleník zbudovaný u kamenné zdi již v patnáctém století.

Po druhé světové válce, kdy byla zahrada poničena, byl v místě oranžérie postaven obyčejný skleník, který se ale v roce 1996 rozpadl. Nebyla ho žádná škoda, naopak! Na volné místo tak mohla architektka Eva Jiřičná navrhnout nejmodernější stavbu zahrad Pražského hradu -nový skleník, téměř devadesát metrů dlouhý skleněný tunel.

Dílo protkané technikou stejně jako váš domácí počítač nebo MP3 přehrávač. A přitom křehké a jemné jak pavučina natažená časně ráno mezi větvemi stromu. Konstrukci skleníku tvoří síť nerezových trubek, pod kterými jsou zavěšeny desky z laminovaného skla. Trubky jsou vedeny vně skleníku, uvnitř by kvůli tropickému klimatu dlouho nevydržely.

Elektronická čidla pak střeží prostředí uvnitř skleníku a vydávají automaticky pokyny k zatahování či rozevírání žaluzií na vnější straně skleněného válce. Budete-li mít pochybnosti, zda moderní technika patří do zahrady se staletou minulostí, podívejte se na protější chrám svatého Víta. Gotické oblouky katedrály a konstrukce skleníku jako by si z oka vypadly.

18.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Divoké prase pobíhalo po Litoměřicích
3 18

VIDEO: Postřelené divoké prase se vydalo městem do šaten školy

Stalinovy ruce
1 6

Vrchlabí uklízí sníh strojem zvaným Stalinovy ruce

Šéf lékáren Dr.Max: Reklama spojená s léky u nás existuje historicky

Největší tuzemská lékárenská síť Dr.Max atakuje hranici 400 poboček. Tento měsíc otevíráme lékárny v Jaroměři a Stříbře, přírůstky představují v drtivé části úplně nově zřizované provozovny, podotýká generální ředitel Daniel Horák, který se vyjádřil k dotazům čtenářů Deníku.

Pátrání po školačce z Ústí pokračuje, kriminalisté potřebují záběry z kamer

Ústí nad Labem – Ústečtí kriminalisté zatím stále marně pátrají po pohřešované školačce Michaele Patricii Muzikářové z Klíše. S pomocí se nyní opět obrací na veřejnost.

Ze silnice mrazivé vězení, v Tunisku uvízlo v autech asi tisíc lidí

Mrazivé počasí netrápí pouze Evropu, ale i Afriku. Silné sněžení uvěznilo na severovýchodě Tuniska na silnicích kolem tisíce lidí. Sněhové jazyky zkomplikovaly dopravu na několika místech včetně hlavní dálnice v provincii Dženbúba. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies