13 procent triatletů se přiznalo přímo k fyzickému dopingu, který zahrnuje například steroidy či lidské růstové hormony. Dalších 15 procent přiznalo, že užívalo antidepresiva či léky na zvýšení bdělosti. 10 procent atletů dokonce použilo obě varianty. Na evropském šampionátu ve Frankfurtu pak fyzický doping použilo 20 procent soutěžících.

Ačkoliv by mnoho lidí z dopingu podezíralo spíše profesionální atlety, ukázalo se, že podpůrné látky jsou hojně využívány i mezi neprofesionály. Málokdo ale čekal, že dopingové testy prokážou tak velkou míru jejích užívání.

Mezi dopujícími ale nejsou mladší sportovci, kteří by se snažili rapidně zlepšit svou výkonnost, ale lidé v průměrném věku mezi 38 a 39 lety.

„Nejsme příliš překvapeni rozsahem kognitivního dopingu," řekl profesor Perikles Simon, jeden z autorů testu. „Myslím si, že je to vcelku realistické a jde to ruku v ruce s mírou rozšíření, která se objevila v USA na vysokoškolské úrovni," doplnil Simon. „Zdá se, že je tady jistá část naší společnosti, která je ochotná trochu více riskovat, aby získala výhodu," shrnul poznatky, které vyplynuly z testu.

Mezi mužským a ženským dopingem je jen velmi malý rozdíl. Nejvíce dopujících (20%) pak bylo ve Frankfurtu, v porovnání s 10% z Wiesbadenu a Řezna. Třetina dotazovaných vyplňovala otázky v angličtině, nejedná se tedy pouze o německé triatlety. V mnohem větší míře se také používají povolené podpůrné látky, mezi které patří například kreatin, proteiny, kofeinové nápoje či různé vitamíny.