Odborníci Olšarovi prorokují slibnou budoucnost. Jako bývalý plavec má skvělý fyzický základ, k tomu excelentní parametry pro cyklistiku a motoriku pro běh. Vytáhlý sympaťák si však z prognóz nic nedělá.

Má rozběháno.

Na Pedagogické fakultě v Plzni začal studovat tělocvik, chce přidat angličtinu a k tomu trénuje na další sezonu. V ní juniorského šampiona čeká přechod mezi muže do 23 let a tedy na olympijské distance.

Místo kombinace 0,75 km plavání, 20 km cyklistiky a pět km běhu budete závodit na dvojnásobných tratích. Tušíte, jaká změna to bude?
Ne. Závod na olympijských tratích jsem dosud neabsolvoval. Osobní trenér Lukáš Vrobel mě však uklidňuje, že přechod zvládnu během půl roku. Tak mu věřím (úsměv).

Co vás přitáhlo do Plzně?
Už dřív se mi Plzeň líbila jako město. Pro trénink jsou tu dobré podmínky a se vznikem triatlonové akademie v čele s Honzou Řehulou je to ještě lepší. Navíc byla možnost jít do Plzně studovat vysokou školu.

Jenže tréninku věnujete tři až šest hodin denně. Jde to skloubit se studiem?
Přede mnou zvládli stejnou školu třeba Honza Řehula nebo Lenka Kovářová (předsedkyně triatlonového svazu) a patřili do světové špičky. Chci to také dokázat, i když lehké to nebude. Ale jako musím něco obětovat, tak i něco dostávám. Cestuji po světě, na závodech mám maximální zajištění a zatím se stále zlepšuji. To je asi největší motivace.

Co je vaším cílem? Kam až byste chtěl dojít?
Mým snem je startovat na olympijských hrách.

Už za čtyři roky v Tokiu?
Budu o něco starší, za sebou šest, sedm let tréninkové práce, tak proč ne. Pokud vydrží zdraví, tak bych chtěl o nominaci na olympiádu minimálně bojovat.

Do špičky vede ale dlouhá cesta. Jaké jsou vaše přednosti a v čem musíte přidat?
Asi ve všem (smích). Sice jsem začínal jako plavec, ale spíš jsem se věnoval sprintu a musím přidat vytrvalost. Jde mi práce v depu a solidně jezdím na kole. To je moje nejsilnější disciplína. Rozhodující je však běh, a na něm musím zamakat. Ten, pokud jste po cyklistice vpředu, určuje vítěze.