Pod taktovkou hosta festivalu, pětatřicetiletého Brita Johna Wilsona, předvedli hráči Symfonického orchestru Českého rozhlasu zdatný a důstojnývýkon.

Třeskuté famfáry studia 20th Century Fox od Alfreda Newmana, které pro mnohé představují nejvýmluvnější synonymum hollywoodské hudby, jako první rozezněly Dvořákovu síň. Vzápětí je vystřídalo ústřední téma k filmu King’s Row z pera českého rodáka Ericha Wolfganga Korngolda a ihned vyšlo najevo, kam až sahají kořeny hudebního jazyka Johna Williamse, kterému koncert ve druhé části vysekl uctivoupoklonu.

Dramaturgie první části programu se však zaměřila na díla z první poloviny 20. století, kdy se základy filmové hudby teprve pokládaly. Partitura k pohádkovému muzikálu Čaroděj ze země Oz, kterou rekonstruoval sám John Wilson, nejlépe demonstrovala prvořadou úlohou filmové hudby, jíž je vyprávět příběh. Zrádné přechody a zlomy nálad, které takový druh skladeb přirozeně sprovází, hudebníci zvládli suverénně a bez zaváhání. A když došlo na známou melodii, bezděčně na mysli vytanul refrén melancholické písně Somewhereovertherainbow.

Milým překvapením se ovšem stala skočná, westernově laděná svita z u nás nepříliš známého muzikálu Sedm nevěst pro sedm bratrů. Ta prokázala, že humor nechybí ani filmové hudbě ani mladému dirigentovi, který po stupínku nadšeněposkakoval.

Že filmová hudba umí nejen burácet a hlučit, doložila skladba, která se vklínila do volného pásma děl Johna Williamse. Tanec s vlky Johna Barryho rozprostřel své rozlehlésmyčcovéplochy, ale jako by mu scházela ona krotká razance a naléhavost, která je Barrymuvlastní.Zasrdcevšak spolehlivě vzalo ústřední téma ze Schindlerova seznamu, byť první houslista Vlastimil KobrleneníItzhakPerlman.

Koncert příznačně uzavřelo slavnostní defilé hlavních motivů z Hvězdných válek. Technicky náročnéparty naposledy hlasitě rozezvučely Dvořákovu síň a John Wilson se jimi rozloučil s vděčným českým publikem, které si na odchodu nadšeně pobrukovalo melodie uvízlévpaměti.