Recenze - S tímhle filmem to bude mít anglický režisér Danny Boyle (Trainspotting, Pláž) hodně těžké. I v experimentům nakloněnější Evropě, natož v Hollywoodu.

Ne že by byl snímek příliš umělecký nebo naopak příliš prosťoučký; problém, proč se americká premiéra stále přesouvá  - zatím poslední verdikt zní podzim 07 - a proč nikdo za oceánem netuší, co si s ním počít, je nadžánrovost dotažená ad absurdum.

V recenzích se to hemží odkazy k řadě filmů zcela rozdílných kvalit a zaměření. Skutečně: V Sunshine vedle sebe fungují odkazy na Kubrickovu Vesmírnou odysseu, zjeví se duch Solarisu, divák ale vytuší také inspiraci Vetřelcem. Dojde i reminiscence méně zásadních snímků, třeba brutální sci-fi Horizont události. Když se to tak vezme, zápletka by se klidně mohla rovnat Jádru nebo ještě lépe Armageddonu.

Píše se polovina 21. století a lidstvo řeší fatální problém, který kupodivu nesouvisí s ropou ani organizovanou vírou: Slunce umírá a člověku začíná být pekelná zima. To vše několik let poté, co se k němu vypravila loď Icarus 1, aby do jeho útrob shodila atomovou bombu velikosti Manhattanu, a probudila tak ve skomírající hvězdě znovu život.

Teď je čas na druhý pokus, vyráží Icarus 2. Předchůdce z neznámých důvodů misi nesplnil a loď se nevrátila. Lidstvo vytěžilo zbývající přírodní zdroje na výrobu druhé bomby, tudíž neexistuje třetí pokus.

Stejně jako posádka v určitý moment ztrácí kontakt se Zemí, i divák se v Boylem pilotovaném letu pomaličku odpoutává od žánrových jistot vstříc neznámu. A jako hlavní hrdinové ke konci dosáhnou hranic deformace prostoru a času, i na publikum čeká těžko popsatelná zkušenost, která si mimo rámec pozitivních i negativních soudů uchovává punc jedinečnosti.

První polovina snímku vyžene očekávání na maximum. Boyle chytře mění tempo, jednou se jako by zapomene a spolu s diváky i hrdiny fascinovaně hledí na vesmírnou podívanou, ale za pár vteřin přijde procitnutí a režisér opět cynicky sleduje své hrdiny, jak spirálovitě vrší jednu chybu za druhou. 

Zatímco tady se odkazuje ke klasickým dílům meditativního sci-fi, druhá půle přivádí na scénu čistokrevný horor a akční film. Tempo se zrychluje. Esejistické úvahy o skupinové psychologii, o vztahu mezi příčinou a následkem, mezi odpovědností a mesiášstvím - to všechno vyklízí prostor pro zručně nasnímanou akci.

Pokud má film pomalu se drobící do skrumáže motivů jedno téma, pak je to Slunce - jediná konstanta v celém příběhu rozbíhajícím se do všech stran. Neživá, magnetickým charismatem oplývající věc "tam někde venku", která se vkrádá postavám i do snů. Je to fascinující, smrtonosná i životadárná veličina, jež dokáže pohltit a podmanit si lidskou mysl.

Úžasný vizuální styl pak filmu vdechuje ještě nové, na příběhu nezávislé kvality. Je rouháním sledovat Sunshine na DVD, tohle je film do kina! Bravurně přeskakuje od skoro dokumentaristické syrovosti k čirému obrazovému sci-fi onanismu, od syrové autenticity ke snové lyričnosti a zase zpět. Stačí pár rychlých střihů.

Boyle s obrovským přehledem režíruje i hereckou osádku; stejně jako v  příběhu nejde tolik o to, co říkají, ale co zůstává nevysloveno. Velmi dobrým výkonům možná škodí právě fakt, že ke konci se scénář kloní k deklamování pohnutek.

Přidejme ještě výborný soundtrack nejen z dílny Underworld, navíc režisér umí ve vyprávění střídat důraz na doslovnost a abstraktnost. Vláčí diváka od pocitu bezpečí až k momentům, kdy mu nezbude nic jiného než čekat, co se z dějové  skrumáže vyklube.

Sunshine je rozkročen nad širokým údolím, kde se mísí a perou o "místo na slunci" motivy té nejvyšší i nejbanálnější  podoby. Takový scénář by se ve spárech méně zručného režiséra  rozpadl. Na nesourodé poloviny, nebo ještě hůř: jednotlivé proudy by bojovaly tak urputně, že by výsledkem byl paskvil.

Ani Boyle chvílemi nemá vše pod kontrolou; fakt, že ke konci už divák sleduje úplně jiný film než na začátku, je natolik určující, že daň by zaplatil asi každý režisér. Charisma tohoto jedinečného snímku ale spočívá právě v tom, že se vzpírá doporučením.

A jsme zase u toho: je komplexnost a neuchopitelnost pro Sunshine darem nebo prokletím? Nakonec je to právě nesourodost, která poněkud drolí výsledný dojem, ale má ohromné kouzlo. Už jen proto, jak posouvá hranice žánrů i divácké zkušenosti a prožitku.

Sunshine, Velká Británie, 2007. Scénář Alex Garland, režie Danny Boyle, kamera Alwin H. Kuchler, hudba John Murphy, Underworld, hrají Chris Evans, Cillian Murphy, Rose Byrne, Michelle Yeoh, Hiroyuki Sanada, Troy Garity, Cliff Curtis. 98 minut, distribuce Bontonfilm.