Alena Pajasová (32), tanečnice Company ProART a produkční v jedné osobě, vypráví o jejich netradičním představení a cestách současného tanečního divadla.

Zlínští diváci uvidí první představení z vaší dílny, můžete trochu přiblížit styl vašeho divadla?

Všechna naše představení balancují na pomezí současného baletu a alternativní pohybové činohry. Za čtyři roky našeho působení se nám tohle pojetí inscenací velmi osvědčilo. Tanec přináší výtvarno, atmosféru, emoce, slovo tomu pomáhá dodat děj a obsah. Od dob, kdy jsme jezdili s Pražským komorním baletem Pavla Šmoka, uplynulo už pár let.

Pravidelně hrajeme v Praze a Brně, tam už máme svoje publikum. Ale naplánovat turné po oblastních divadlech je organizačně hodně náročné, jsme vděční Malé scéně Zlín, že nás pozvali. Postupně obnovujeme tuhle tradici zájezdů s baletem. Kromě Zlína hrajeme ještě pětadvacátého dubna v Kopřivnici.

Jaké je tedy spojení mezi vámi a Pražským komorním baletem?

Umělecký šéf Company ProART Martin Dvořák byl byl tanečníkem v Pražském komorním baletu, v roce 2000 nominován na Thálii, od té doby velmi úspěšně pokračuje v kariéře na velkých evropských jevištích. Tančil jako člen souborů Volskoper ve Vídni, Baletu Bern, Landestheater Innsbruck. Dnes je sólistou rakouského Landestheatr Linz.

Je naše štěstí, že pořád cítí své kořeny tady v Čechách. Pro naši Company už vytvořil od roku 2004 pět celovečerních představení. Myslím, že v jeho choreografiích je cítit velký vliv evropských zkušeností. Jeho projekty mají hlavu a patu, promýšlí je do hloubky, takže jsou diváky velmi dobře přijímána. Není to jen pohled na krásný pohyb, je to taky hluboký umělecký zážitek.

Kromě něho, další dva tanečníci naší Company – Petr a Lenka Kolářovi, také dlouhá léta působili v Pražském komorním baletu. Petr Kolář je nositelem ceny Thálie. Je to radost pracovat s takovými profesionály.

„Barocko – V náručí mužů“, co si mají diváci pod tímto názvem představit?

Představení BAROCKO – V náručí mužů citlivě propojuje barokní hudbu Bacha, Telemanna, Vivaldiho, Marcella a především Händela. Premiérová představení jsme hráli s živým kvartetem hudebníků a fenomenální operní pěvkyní Kateřinou Beranovou. Martin Dvořák projekt připravil jako hold „životnímu baroknímu pocitu“. Volně jím prochází text současné francouzské spisovatelky Camille Laurens, který jako by protiřečil a současně odrážel vyznění nádherné barokní hudby a tance.

Pohyb není ani v nejmenším historizující, ale naopak velmi současný a barokem se nechává jen volně inspirovat. Dialogy jsou o vztazích, lásce a citu. Každý si v nich najde paralelu ke svému životu, svým způsobem vám nastavují zrcadlo. Pro nás je to oslava baroka, stylu, jež osciluje mezi euforií a utrpením, extází a bolestí, láskou a smrtí.

Umíte měřit účinky své práce na diváka?

To je opravdu snadné. V představení jsou některé velmi humorné pasáže. Vždycky cítíte, jak publikum reaguje. Vždycky roztají, dřív, nebo později, podle toho jestli v hledišti sedí někdo, kdo se nebojí nahlas zasmát. Závěrečný potlesk bývá opravdu srdečný. Škoda, že se v tanci nedá přidávat jako na koncertech zpěváků další písnička. Někdy by si to diváci zasloužili.

Co dalšího připravuje ProART?

Právě teď zkoušíme mezinárodní projekt „6 Tages Rennen“. Je to spolupráce tří souborů, tří měst a tří festivalů. Choreografové dostali stejné téma a za týden musí vytvořit s cizími tanečníky choreografii, všechny tři budeme uvádět v jednom společném večeru. Premiéra bude dvacátého dubna v Drážďanech, reprízy potom v červenci na našem festivalu ProART v Praze a Brně, v září v německém Essenu.

Když už jste zmínila festival ProART, jak dlouhou má tradici?

Festival ProART přivítá letos už popáté hosty z celého světa. Jedenáctého až osmnáctého července v Brně a dvacátého až sedmadvacátého července v Praze. Vybrat si může opravdu každý, od amatérů po profesionály. Není to jen tak nějaká letní škola, ale opravdu intenzivní umělecký zážitek, celý den ve zkušebnách, večery v divadle. Zveme sem skvělé umělce, hlavně mladé tanečníky. Pro letošní ročník se nám podařilo navázat v Praze spolupráci se scénou Dejvického divadla. Takže máme radost a těšíme se.