VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bičík: Při StarDance panuje velký časový pres

Pardubice - Je varhanním mistrem, absolvoval pardubickou konzervatoř a ve studiích pak pokračoval na HAMU v Praze, které však nedokončil. Dalo by se to říci tak, že se nechal zlákat muzikálem, prostě lehčím hudebním žánrem, do něhož vstoupil s veškerou vehemencí a mladickým elánem. Vlastimil Bičík toho rozhodně nelituje a nemá také proč.

28.10.2008
SDÍLEJ:

Vítězem druhé řady Stardance se stal pár akrobata Aleše Valenty a Ivy Langerové Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Je úspěšným muzikantem, bez jeho účasti se neobešly takové televizní mega akce jako soutěže Česko hledá SuperStar, X Factor či StarDance…

Korepetuje, zkouší s mladými nadějnými zpěváky, hraje v kapele Martina Kumžáka, učí na konzervatoři, je jako doma i v muzikálu.

Zatím poslední, na němž Vlastimil Bičík spolupracoval, je Landova Touha.

„Premiéra dopadla dobře, z velké části vzniklo divadelní představení podle filmové podoby Kvaska, takže uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet.“

Jak si rozumíte s Danielem Landou?
„Spolupracujeme poměrně dlouhou dobu. Od návratu Krysaře, který se po scéně Ta Fantastika hrál na jevišti divadla Kalich. Mohu říci, že jsme spolu vždy vycházeli dobře, protože Daniel je pán, který ví, co chce, a to je zásadní v tomto oboru. Velmi rád také dělá s živou kapelou, už jsme si to vyzkoušeli v muzikálu Tajemství, kde se to osvědčilo a fungovalo zcela bezvadně. V Touze jde o menší obsazení – rytmická sekce plus saxofon, ale zase je výhodou, že jsme přímo na jevišti a jsme vidět, což diváci oceňují.“

Jaká byla spolupráce s poněkud kontroverzní režisérkou Miriam Landovou?
„Nemohu si stěžovat. Miriam je velmi ctižádostivá, důsledná a náročná, což je v pořádku. Vlastně všechny inscenace, které jsem s Landovými dělal, ať už to byl Krysař, Tajemství, Requiem či Touha, pro mne byly zajímavé. Jejich výsledný efekt se mi prostě líbil. Jako tandem oba manželé fungují výborně a řekl bych, že jejich úspěch spočívá právě v tom, že vyžadují disciplínu, velké nasazení a perfektní výkony. Jedno překvapení, které občas přijde, je to, že Dan tu hudbu píše pod tlakem, dlouho ho třeba nic nenapadne a pak ze sebe vychrlí několik věcí najednou, takže je problém co nejrychleji to připravit, aby to v představení vůbec fungovalo, prostě se všechno stihlo. Zatím to však zaplať Pán Bůh vždy vyšlo.“

Co bylo obzvláště potěšující?
„Že se tu sešla výjimečná parta lidí. Ať už lidsky, když chcete odevzdávat dobré výkony, tak musíte mít kolem sebe fajn lidi, tak profesně. Podařilo se nám získat skvělé tanečníky, kteří zároveň uměli zpívat a hrát. A to se málokdy povede. Dnes, když si vezmete český trend muzikálových představení, kde se více zpívá a méně se klade důraz na hereckou stránku, divadelní věci, tak potom najít ty správné lidi je strašně těžké. Dělali jsme konkurzy a přitom hledali po známých další představitele, abychom to vůbec dali dohromady. Víte, spojit všechny tyhle složky, aby fungovaly, je v našich muzikálových vodách nesmírně obtížné.“

Od 1. listopadu začíná další řada StarDance, pochopitelně nemůžete chybět…
„To byla spíše otázka štěstí, že zrovna mě oslovili, ale také výhoda, že jsem se musel učit nové věci. Při téhle soutěži panuje velký časový pres, dostanete hudbu na cédéčku a musíte ji sepsat do not, připravit, načasovat na určitý počet vteřin nebo minut, a to všechno doslova za běhu. Na každý díl týden! Kdybych na to měl měsíc, tak to je pohoda, takhle mám dva dny a už jdu točit. Ale moc mne to baví, s kapelou Martina Kumžáka si zahrajeme krásnou, většinou ne moc známou taneční hudbu, která se lidem líbí. Je to pro mne zase nová zkušenost, za níž jsem vděčný.“

Je to skvělý trénink jako třeba v televizní pěvecké soutěži Česko hledá SuperStar, ne?
„Tam bylo nejhorší, že většina těch adeptů nebyla zvyklá zpívat s pianem. V nejlepším případě zpívali s kapelou, kde je vedou bicí, ale s pianem je to těžké, trvá to poměrně dlouho. Chce to mít velkou dávku diplomacie, protože když někdo něco neumí, nemůžete na něho křičet, musíte přijmout to, že pracujete s amatéry, kteří nic nevědí, nemají žádné zkušenosti. To je zásadní, akceptovat je a snažit se pod co nejmenším tlakem je něco naučit.“

A co vážná hudba, jste varhanní mistr, žák vynikajících umělců Václava Rabase a Aleše Bárty?
„Rád na ně vzpomínám, dali mi hodně. Nejen jako pedagogové, ale především jako špičkoví interpreti. A tak také díky jim nemohu vážnou hudbu opustit a stále koncertuji. S tím lehčím žánrem jsem si však splnil svůj klukovský sen.“

Milada Velehradská

28.10.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Neil Armstrong, muž na Měsíci
5

Muž na Měsíci se objevil před 56 lety

Kajínek po propuštění z vězení vyvolává mezi lidmi různé reakce. Jedni jej odsuzují, druzí jej považují za celebritu. Když ve čtvrtek odpoledne s přítelkyní nakupoval v brněnském univerzitním kampusu, lidé se s nim fotili a chtěli autogramy.
AKTUALIZOVÁNO
18 12

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Chovanec popírá, že by útočník z Manchesteru letěl přes Prahu

Útočník z Manchesteru Salman Abedi (v arabském přepisu Salmán Abádí) neletěl před útokem přes Prahu. Na twitteru to dnes oznámil český ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Ministr to uvedl na základě poznatků, které dnes tuzemské bezpečnostní složky získaly od zahraničních partnerů. Podle Chovance není pravdivá informace, kterou přinesl německý list Der Tagesspiegel.

Černý den pro biologického otce z Nigérie. Ústavní soud mu neuznal otcovství

Občan Nigérie se u Ústavního soudu nedomohl uznání otcovství k dítěti, jež zplodil s Češkou. Ta byla v době intimního vztahu v manželském svazku, a právě proto – dle verdiktu nejvyšší soudní instance – nelze uznat stěžovatelovo otcovství.

Ruské velvyslanectví: Růžový tank pošpiňuje vzpomínku. Podpořilo přemalování

Členy vojenského klubu, kteří se o víkendu pokusili vrátit růžovému tanku IS-2 před červeným kostelem v Brně původní zelenou barvu, ve čtvrtek podpořilo velvyslanectví Ruské federace v České republice. Jeho zástupci se ohradili proti tvrzení Davida Černého, který tank přetřel na růžovo, že se jedná o symbol okupace z roku 1968.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

V Bruselu bez rukaviček. Problémem bude Turecko, rozpočet, teror a možná i Rusko

Podle článku 5 zakládací listiny Severoatlantické aliance je útok na jednoho člena NATO útokem na celou alianci. To platilo bez výhrady v době studené války. Bude to platit i v éře nového amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies