VYBERTE SI REGION

Bijte je, zabijte, nikoho neživte!, volali obhájci Sionu do poslední chvíle

CHLISTOVICE - Přesně před 570 lety se odehrála bitva na Sioně, kterou ve svém díle zpracoval i Alois Jirásek. Právě jeho román posloužil jako námět Bohuslavu Ryšánkovi, který je autorem hry „Dobývání Sionu“.

13.9.2007 1
SDÍLEJ:

Příprava na bitvu o Sion v Chlístovicích.Foto: DENÍK

Ačkoliv slavnosti Dobývání Sionu provázelo ne zrovna nejpřívětivější počasí, návštěvníků se v okolí hradu Sion u Chlístovic sešlo nespočet. Z malých i velkých přímo čišel zájem o program akce a očekávání „věcí příštích“.

Bezesporu hlavním bodem programu byla rekonstrukce slavné bitvy na Sioně a následného osudu obhájců dobytého hradu. Už desítky minut před vypuknutím rekonstrukce (či divadelní hry) byl příkop před Sionem z obou stran obklopen davy nedočkavých diváků. „Jděte z cesty, tam poběží Kumáni!“ zněl varovný hlas jedné z organizátorek směrem k dětem, které stály v jednom z průchodů mezi kulisami a příkopem, právě v místech, kde měl být veden útok části vojska císaře Zikmunda.

Začátek hry je poklidný – sestává především z vyjednávání pána Sionu – Jana Roháče z Dubé – s Hynkem Ptáčkem z Pirknštejna, jenž byl císařem pověřen hrad dobýt. Jedná se však teprve o předzvěst mnohem„ akčnější“ podívané. Tou je druhé dějství hry, kdy dojde ke střetu obléhatelů s kališníky na Sioně.

Třeskot zbraní, výstřely z hákovnic, úpění raněných a bojový pokřik husitů „Bijte je, zabijte, nikoho neživte!“. Vše vyvolává takřka dokonalou iluzi reality. Když obránci hradu převrátí žebřík i s obléhateli, kteří se tímto způsobem snaží zdolat hradby, přeběhne mráz po zádech i těm nejotrlejším z diváků. Husitům se první útok podařilo odvrátit. Následuje další část hry, v níž se očekává střet ještě tvrdší a „krvavější“. Dochází i k interakci herců s publikem, když před rozhodující bojovou řeží obhájci Sionu podstupují svaté přijímání – hostií i vínem, jak je jejich zvykem. Poté, co přijímání absolvují bojovníci, přesouvá se kněz s pomocnicí i k hrazení a přijímání se zúčastní i přihlížející „civilisté“ (na snímku).

V následném střetu Sion padne. Roháč a zhruba padesátka jeho věrných, kteří přežili, putují v poutech do Prahy před císaře Zikmunda. „Praha“ se nachází na louce před chlístovickým kostelem. Spolu s herci se sem během přestávky přesunou i všichni diváci. Následující scéna je pravým vyvrcholením hry. „Vypalte mi oči, nechci ho vidět,“ volá Roháč při tom, když předstupuje v okovech před císaře. Ten si naopak pohled na zajatého a potupeného posledního husitského vůdce až sadisticky vychutnává.

Osud zajatců je jasný – skončí na šibenici. „Myslíte, že je opravdu pověsí?“ zní šum v davu diváků. Mnozí nevěří, že by rekonstrukce byla dokonalá i do tohoto posledního detailu. Pochybovači jsou však umlčeni: Jan Roháč se po chvíli skutečně houpe na nejvýše umístěné oprátce patrové šibenice. Smutný konec jednoho z hrdinů české historie, avšak více než zdařilý závěr celkově povedené divadelní hry.

13.9.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies