A jedná-li se o život a dílo Boženy Němcové společně s hudbou, kterou reprezentuje Václav NOID Bárta, jde o spojení vskutku dráždivé. Představa kontrastní, ale ne nemožná. A jak inscenace dokazuje, výsledně nejúčinnější.

Ústředním tvůrcem inscenace, s kterým dílo spíše padá, než stojí, je režisér a v tomto případě bohužel i scenárista Jiří Pokorný. Život Boženy Němcové nebyl veselý a nemyslím si, že by byl někdo přišel do divadla se jím bavit. Nicméně vyjadřovat smutné a temné jen přihrbenými a šeptajícími herci a zamlženou tmou na jevišti má za výsledek jediné – nic není vidět.

Texty písní a dialogy o ženě, která svůj život věnovala pěstování českého jazyka, Jiří Pokorný opatřil perlami typu „bijte se do hlavy / já si lehnu do trávy“, „vylezeš z pelíšku / uvidíš babičku / pojď, červíčku / dostaneš kašičku“ nebo „život je život / louka je louka / koukneš do trávy a najdeš brouka“. Malomyslnost textů dokreslují scénické obrazy, které se zoufale kumulují hlavně v druhé části představení (možná tvůrce překvapím, ale ač jsem zástupce kritiky, vydržela jsem i druhou polovinu!). Naturalistické výjevy (zkrvavené pleny, chrchlání umírajícího) střídají výstřelky režie, které se dostavují mimo jakoukoli logiku. Postavy jednotně nebo hromadně, ale hlavně bezdůvodně skáčou z vyvýšeného trávníku kamsi, Babička vyšvihne kotoul jak artistka, zatímco tomu všemu přihlíží Božena Němcová se vzpřímeným brkem v ruce a v křeči podobající se úsměvu v obličeji. Jak výmluvný obraz spisovatelky, které se zjevují postavy jejích vlastních příběhů!

Vyznění inscenace komplikuje i skutečnost, že všichni účinkující jsou skvělí zpěváci, ale pramizerní herci. Čistě zazpívají i ten nejvyšší tón, ale nedokáží říct přirozeně ani jednoduchou větu či ztvárnit jediný pocit. Chápu, že například part Lucie Bílé vyžaduje velké pěvecké nasazení, chápu, že vyzpívat takto posazené tóny s sebou nese i jisté grimasy, které konkrétně k Lucii Bílé už neodmyslitelné patří. Lucie Bílá už ale chápe méně, že tímto způsobem se nikdy nepřiblíží výrazu, který by si zasloužilo téma inscenace, ani postavě, kterou tak obdivuje. A na tomto faktu nic nezmění ani její – věřím, že jinak upřímné – prohlášení, že tuto postavu hraje ze všech nejradši.

Němcová!
Hudba: Václav NOID Bárta, režie, scéna, scénář, texty písní Jiří Pokorný.

Marcela Ihyane