VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak Jan Werich vyprávěl belgickým celníkům

Praha - Sedmadevadesátiletý spisovatel Adolf Branald vzpomíná na světovou výstavu v Bruselu před padesáti lety

14.6.2008
SDÍLEJ:

Spisovatel Adolf BranaldFoto: Deník/Petr Kovařík

Dnes už nežije příliš mnoho pamětníků, kteří měli před půl stoletím možnost navštívit Světovou výstavu v Bruselu EXPO 58. Jedním z nich je sedmadevadesátiletý spisovatel Adolf Branald. V souvislosti s letošním padesátým výročím slavné výstavy jsme si s ním o jeho vzpomínkách povídali a pan Branald za tím účelem také vyhledal celou obálku památek, které si na EXPO uchoval. Zapálil si cigaretu, upil ze sklenky červeného vína a začal vyprávět, jako by to bylo ne před padesáti lety, ale včera…

Jaký vám po půl století zůstal nejzákladnější pocit, hlavní vzpomínka?

Je to celkový pohled. Jistě někomu zůstane realistický detail, ale já to mám všechno v jednom: Atomium, reklama, ulice. Vtom pohledu je všecko, i neurčitý pohled na celé výstaviště. Taková koláž.

Navštívil jste také Atomium? Co v něm bylo?

Projížděly jím výtahy, byla tam kavárna a nějaká nóbl restaurace, tam jsem nešel. Ale v kavárně v prvním patře jsem byl.

Co se vám ještě vybavuje z jiných pavilonů?

Ve francouzském pavilonu mě okouzlily nahrané hlasy lidí, jako byl Anatole France, Émile Zola a další. Říkal jsem si, kde to vzali? To muselo být ještě za Edisona.

Na koho z těch, kdo tam tehdy jeli, si vzpomínáte?

Byl jsem tam doprovázen Petiškou, z toho jsem měl srandu. Měl notes a pořád si něco psal, já jsem si nepsal nic. Ale schoval jsem si každý kousek papíru, i vstupenky. Pamatuju se taky na Wericha, ale ten jel zase s někým jiným, potkali jsme se několikrát. A pak jsme spolu jeli domů.

V Bruselu byl ovšem také Alfred Radok, spoluautor slavné Laterny Magiky (spolu s Vladimírem Svitáčkem). S ním jste se znal dobře – režíroval film Dědeček automobil podle vaší knihy…

Radok režíroval Laternu Magiku. Přešlapoval jsem tam před pavilonem a zahlédl měSvitáček. S velkou chválou mě uvedl, usadilměa říkal, tadyhle na té židli předtím seděl princ Albert.

Zmínil jste se, že jste domů jel s Janem Werichem?

Ano, byli jsme v jednom kupé a s námi jeli nějací holubáři. Belgičani jsou proslulí jako chovatelé holubů a ti čeští od nich nějaké dostali. Ateď se báli, jak je převezou přes hranice, protože na to bylo nějaké clo nebo zdravotní vyhlášky. Takže ty holuby měli důmyslně uschované v nějakých škatulích nad sebou, aby to nebylo nápadné. Nahranicích přišel celník a Werich povídá: Podívejte, pánové, co já jsem si tam koupil, co si to vezu. Vezu si hůlku na procházku. Ateď do toho zatáhl toho celníka, protožemučesky vyprávěl o nějakým Procházkovi, tu známou historku, jak šel císař na procházku po mostě. AWerich říkal, já si taky na toho našeho Procházku vezu hůlku. Celník celou dobu kejval, až to Werich dovyprávěl, protože vyprávěl krásně. Werich skončil:Ateď si to tady hezky všechno zkontrolujte, ale celník mávl rukou a šel pryč. Vlak se pohnul a v tu chvíli vypukl na Wericha oslavný chorál, holubáři ho vzali mezi sebe a řekli, pane Werichu, náš nejkrásnější holub se na vaši počest bude jmenovat Werich.

Tady máte také nějaký program výstavy malíře Zdenka Seydla. Co to bylo za výstavu?

Po návratu Werich zahajoval výstavu kreseb Zdenka Seydla z bruselského Expa. Přišel tam a prostě to vysypal z rukávu.

Z improvizovaného úvodního slova Jana Wericha k výstavě Zdenka Seydla Jé EXPO

Umění nezná hranic a umění se nedají dávat žádné předpisy. Umění nepotřebuje vízum a výjezdní doložku. Umělci si ho podávají z ruky do ruky posledních dvacet tisíc let a budou si ho podávat dál. Umělcem člověk je, anebo není. Vším ostatním může být, i když tím není, jenom umělcem ne. A myslím, že Seydl je umělec, myslím, že v tom, co tu říká, najdete spoustu pravdy dneška, spoustu kritiky dneška, a to, co na tom je to nejcennější, že ta zdánlivě ošklivá a přísná kritika je diktována tím, že Seydl má rád lidi, a proto ten umělec, který má lidi rád, může být kritizován. Po Praze bývaly plakáty nějakého kreslíře politické satiry, které měly vystihnout a zesměšňovat naše nepřátele; ten člověk je dělal tak ošklivé, ty naše nepřátele, že jsem chodil vždycky kolem těch plakátů se zavřenýma očima. Jednou jsem ho potkal a on tak vypadal. Umělec nemůže nic dělat, než vydávat sám sebe. A když je ošklivý a ještě není umělec..?
Galerie Fondu výtvarných umělců Praha, 19. září 1958

Autor: Petr Kovařík

14.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan
3 8

Ištvan o kauze úniků: Panovala obava, že obvinění budou mařit vyšetřování

Místo, kde se v berlínském parku Teirgarten scházejí mladiství prostituti.
6 7

Prodáváme se, abychom přežili, říkají mladí uprchlíci - prostituti v Německu

DOTYK.CZ / AKTUALIZOVÁNO

Australané řeší, co s místními žraloky

Mnoho Australanů se donedávna usmívalo nad pověstí své země jakožto rejdišti světově obávaných zvířat. Byla to ale smrt místní surfařky Laeticie Brouwerové, která odstartovala zájem státních orgánů ohledně řešení, které by eliminovalo riziko útoků a zároveň nevedlo k drastickým opatřením.

Itálie rozdává stovky hradů. Má ale podmínku

Toužíte po vlastním hradu nebo alespoň po sídle, které dýchá historií? V Itálii máte možnost. Země nabízí soukromým investorům zdarma víc než 100 historických památek. Má ale podmínku: nový vlastník je musí zrenovovat a transformovat do podoby turistického objektu.

Muž se přiznal, že vláčel ženu na laně za autem

V listopadu 2016 šokoval německé městečko Hameln případ brutálního násilí kurdského muže, který se pokusil zabít bývalou přítelkyni mimořádně krutý způsobem. Uvázal jí lano kolem krku, lano pak přivázal k autu a vláčel ženu po silnici.

Ruských neplatičů alimentů ubylo. Nesmějí do ciziny nebo za volant, tak platí

Zákaz řízení motorových vozidel a cestování do ciziny. To jsou dva strašáky, které přinutily mnohé Rusy, kteří neplatili na své potomky, aby dluhy vyrovnalo. Ubylo 36 tisíc neplatičů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies