VYBERTE SI REGION

Jak Jan Werich vyprávěl belgickým celníkům

Praha - Sedmadevadesátiletý spisovatel Adolf Branald vzpomíná na světovou výstavu v Bruselu před padesáti lety

14.6.2008
SDÍLEJ:

Spisovatel Adolf BranaldFoto: Deník/Petr Kovařík

Dnes už nežije příliš mnoho pamětníků, kteří měli před půl stoletím možnost navštívit Světovou výstavu v Bruselu EXPO 58. Jedním z nich je sedmadevadesátiletý spisovatel Adolf Branald. V souvislosti s letošním padesátým výročím slavné výstavy jsme si s ním o jeho vzpomínkách povídali a pan Branald za tím účelem také vyhledal celou obálku památek, které si na EXPO uchoval. Zapálil si cigaretu, upil ze sklenky červeného vína a začal vyprávět, jako by to bylo ne před padesáti lety, ale včera…

Jaký vám po půl století zůstal nejzákladnější pocit, hlavní vzpomínka?

Je to celkový pohled. Jistě někomu zůstane realistický detail, ale já to mám všechno v jednom: Atomium, reklama, ulice. Vtom pohledu je všecko, i neurčitý pohled na celé výstaviště. Taková koláž.

Navštívil jste také Atomium? Co v něm bylo?

Projížděly jím výtahy, byla tam kavárna a nějaká nóbl restaurace, tam jsem nešel. Ale v kavárně v prvním patře jsem byl.

Co se vám ještě vybavuje z jiných pavilonů?

Ve francouzském pavilonu mě okouzlily nahrané hlasy lidí, jako byl Anatole France, Émile Zola a další. Říkal jsem si, kde to vzali? To muselo být ještě za Edisona.

Na koho z těch, kdo tam tehdy jeli, si vzpomínáte?

Byl jsem tam doprovázen Petiškou, z toho jsem měl srandu. Měl notes a pořád si něco psal, já jsem si nepsal nic. Ale schoval jsem si každý kousek papíru, i vstupenky. Pamatuju se taky na Wericha, ale ten jel zase s někým jiným, potkali jsme se několikrát. A pak jsme spolu jeli domů.

V Bruselu byl ovšem také Alfred Radok, spoluautor slavné Laterny Magiky (spolu s Vladimírem Svitáčkem). S ním jste se znal dobře – režíroval film Dědeček automobil podle vaší knihy…

Radok režíroval Laternu Magiku. Přešlapoval jsem tam před pavilonem a zahlédl měSvitáček. S velkou chválou mě uvedl, usadilměa říkal, tadyhle na té židli předtím seděl princ Albert.

Zmínil jste se, že jste domů jel s Janem Werichem?

Ano, byli jsme v jednom kupé a s námi jeli nějací holubáři. Belgičani jsou proslulí jako chovatelé holubů a ti čeští od nich nějaké dostali. Ateď se báli, jak je převezou přes hranice, protože na to bylo nějaké clo nebo zdravotní vyhlášky. Takže ty holuby měli důmyslně uschované v nějakých škatulích nad sebou, aby to nebylo nápadné. Nahranicích přišel celník a Werich povídá: Podívejte, pánové, co já jsem si tam koupil, co si to vezu. Vezu si hůlku na procházku. Ateď do toho zatáhl toho celníka, protožemučesky vyprávěl o nějakým Procházkovi, tu známou historku, jak šel císař na procházku po mostě. AWerich říkal, já si taky na toho našeho Procházku vezu hůlku. Celník celou dobu kejval, až to Werich dovyprávěl, protože vyprávěl krásně. Werich skončil:Ateď si to tady hezky všechno zkontrolujte, ale celník mávl rukou a šel pryč. Vlak se pohnul a v tu chvíli vypukl na Wericha oslavný chorál, holubáři ho vzali mezi sebe a řekli, pane Werichu, náš nejkrásnější holub se na vaši počest bude jmenovat Werich.

Tady máte také nějaký program výstavy malíře Zdenka Seydla. Co to bylo za výstavu?

Po návratu Werich zahajoval výstavu kreseb Zdenka Seydla z bruselského Expa. Přišel tam a prostě to vysypal z rukávu.

Z improvizovaného úvodního slova Jana Wericha k výstavě Zdenka Seydla Jé EXPO

Umění nezná hranic a umění se nedají dávat žádné předpisy. Umění nepotřebuje vízum a výjezdní doložku. Umělci si ho podávají z ruky do ruky posledních dvacet tisíc let a budou si ho podávat dál. Umělcem člověk je, anebo není. Vším ostatním může být, i když tím není, jenom umělcem ne. A myslím, že Seydl je umělec, myslím, že v tom, co tu říká, najdete spoustu pravdy dneška, spoustu kritiky dneška, a to, co na tom je to nejcennější, že ta zdánlivě ošklivá a přísná kritika je diktována tím, že Seydl má rád lidi, a proto ten umělec, který má lidi rád, může být kritizován. Po Praze bývaly plakáty nějakého kreslíře politické satiry, které měly vystihnout a zesměšňovat naše nepřátele; ten člověk je dělal tak ošklivé, ty naše nepřátele, že jsem chodil vždycky kolem těch plakátů se zavřenýma očima. Jednou jsem ho potkal a on tak vypadal. Umělec nemůže nic dělat, než vydávat sám sebe. A když je ošklivý a ještě není umělec..?
Galerie Fondu výtvarných umělců Praha, 19. září 1958

Autor: Petr Kovařík

14.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies