Noblesní dáma zná celý svět. Hradec Králové má na její soukromé mapě velmi důležité místo: „Můj pradědeček Václav František Červený tady založil továrnu na výrobu hudebních nástrojů a také místní Sokol. Pokaždé, když jsem v Hradci, přinesu kytičku na pouchovský hrob. Půjdu se projít i na staré město. Tam pokaždé cítím, že tady mám kus srdce. Krev není voda.“

Osudovou rolí Soni Červené je Carmen, kterou nastudovala před emigrací na mnoha českých a poté i evropských scénách. Během své dlouhé kariéry, kterou ukončila v osmdesátých letech, vystoupila například v milánské La Scale, v londýnské i pařížské opeře, na mnoha německých scénách a životní úspěch měla také v San Francisku, kde hrála jedenáct sezón.

Praha – Hamburk

„Dnes žiju střídavě v Hamburku a v Praze, s výhledem na Vltavu,“ říká krásnou češtinou dáma, která v září oslaví třiaosmdesáté narozeniny. „V Praze mám teď mnoho práce – blíží se premiéra komorní opery o Miladě Horákové.“

Tento unikátní projekt napsal Aleš Březina spolu s Jiřím Nekvasilem Soně Červené takříkajíc na tělo. Námět si zvolila sama. Miladu Horákovou považuje za jednu z nejsilnějších žen v české historii. Stejně sugestivní je i její příběh. „Před emigrací se mi nesplnil sen vystoupit v Národním divadle. Splní se mi tedy touto operou, kterou Národní divadlo uvede v Divadle Kolowrat,“ neskrývá svoji DÁMA velikou radost Soňa Červená.

Krásně česky

Desítky let, které Soňa Červená strávila v zahraničí, nic neubraly na její krásné češtině. „Musela bych se stydět, kdyby tomu tak nebylo,“ jiskří očima. „Vždy jsem si říkala – komunisté mi sebrali vlast, ale řeč mi vzít nemůžou. Hodně jsem četla, překládala, snažila se v mnoha ohledech. Právě proto mě v posledních letech zaujal melodram, to krásné spojení hudby a mluveného slova,“ říká také na adresu svých dvou východočeských vystoupení. O možnost vidět a slyšet Soňu Červenou přednášet slavné verše lidé v Náchodě a v Hradci Králové v posledních dnech doslova svedli bitvu. Tato dáma, v jejichž vzpomínkách korzují Jan Werich, Jiří Voskovec, Ema Destinnová, Herbert von Karajan, Robert Wilson, Luciano Pavarotti, Bohuslav Martinů, František Gellner , Eduard Bass nebo Vlasta Burian, je totiž vážně okouzlující.