VYBERTE SI REGION

Co provedl český čtenář Milanu Kunderovi?

Praha - Světoznámý česko-francouzský spisovatel si osmdesáté narozeniny nepřipouští a rád by zůstal skryt za svým literárním dílem.

1.4.2009 2
SDÍLEJ:

Spisovatel Milan Kundera žije od roku 1975 ve Francii.Foto: ČTK/Gallimard

Český, francouzský a světový spisovatel Milan Kundera se dnes dožívá osmdesáti let, ale věk si nepřipouští, narozeniny neslaví. Jako syn významného muzikologa a rektora JAMU se i budoucí spisovatel věnoval nějaký čas hudbě, studoval také dva semestry na Filozofické fakultě, pak absolvoval FAMU, kde také ihned začal vyučovat světovou literaturu.

Patřil k nejrespektovanějším českým prozaikům šedesátých let, velký ohlas měly zejména jeho tři sešity Směšných lásek, román Žert a inscenace dramatu Majitelé klíčů (režie Otomar Krejča). Od poloviny sedmdesátých let minulého století žije ve Francii, kde zprvu psal česky a poslední knihy (počínaje eseji L’art du roman) píše francouzsky.

Jedním z paradoxů, které provázejí Kunderovo dílo, je fakt, že francouzský a světový čtenář je zná jinak než čtenář český. Zatímco Kunderova nejslavnější francouzská díla posledních let si mohou přečíst čtenáři téměř na celém světě, v českém překladu z nich u nás vyšel pouze román Nesmrtelnost a několik esejů.

Dvojí Umění románu

Zato však lze v antikvariátech a v některých knihovnách narazit na knihy, které česky vyšly dokonce několikrát, a k nimž se však autor sám již nezná. Český čtenář si tak dodnes může přečíst autorovu básnickou prvotinu Člověk zahrada širá, opakovaně vydanou poému o Juliu Fučíkovi Poslední máj, stejně jako opakovaně vydávanou sbírku Monology. Rovněž tak knihu o Vladislavu Vančurovi Umění románu (zcela odlišná je francouzská kniha stejného názvu) či oblíbené tři sešity Směšných lásek, z nichž ovšem Kundera nevzal na milost některé z povídek v nich obsažených. Státní cenu přijal kdysi za Poslední máj, pro Státní cenu udělenou mu roku 2007 za první domácí vydání Nesnesitelné lehkosti bytí si nepřijel.

Nasnadě je otázka: Co provedl český čtenář Milanu Kunderovi, že na rozdíl od čtenářů jinde na světě nemá možnost si podstatnou část jeho díla přečíst jinak než v cizích jazycích? Není divu, že leckterý český čtenář k jeho dílu, jež je ve svých vrcholech bezpochyby světově úspěšné, přistupuje s jistými rozpaky.

Ve světě úspěch, doma mlčení

To ovšem není nic nového. Zatímco Kunderova díla od první sbírky básní v padesátých letech minulého století sklízela čtenářský i kritický úspěch, díla, která autor vydal až ve Francii, byla i kritiky, kteří žili doma v oficiální nemilosti, přijímána nejednoznačně.

Velmi výstižně tuto situaci popsal kritik Milan Jungmann, který teprve v důchodovém věku mohl vyjádřit své reflexe české literatury samizdatové i exilové. Vydal je roku 1985 v exilovém nakladatelství Index. V třídílné stati Kunderovské paradoxy mluvil o autorově „dvojdomosti“ -o bestsellerových úspěších bez nejmenších kritických pochyb na Západě, zatímco doma, v neoficiální vrstvě kultury, o rozpačitém mlčení („jen ojediněle ohlas se zřetelnými výhradami“) a dokonce o ostrém odsudku od Zdeňka Urbánka. Jungmann Kunderu také cituje z knihy Život je jinde: „Jak by to bylo krásné zapomenout na Historii! Ale její přízrak klepe na dveře a vchází do příběhu.“ A nevešla snad Historie, na kterou by rád zapomněl, nejen do příběhu, ale i do samotného Kunderova života? A nesnažil se zapomenout?

„První má práce, která stojí za řeč, je povídka napsaná, když mi bylo třicet, první povídka v knize Směšné lásky. Tehdy začal můj život jako spisovatele. Půl života jsem prožil jako relativně neznámý český intelektuál…“ řekl v rozhovoru Philipu Rothovi. Ale copak se neznámému intelektuálovi reeditují jeho úspěšné knihy a uděluje Státní cena?

Ostatně autor vynikající knihy Svět románů Milana Kundery, Květoslav Chvatík v jiné souvislosti cituje Kunderu z rozhovoru s Ianem McEwanem: „Přepisujeme neustále naše vlastní biografie, dáváme věcem stále jiný smysl - náš vlastní, který nám v tu kterou chvíli odpovídá. Bezděčně vyzvedáme věci, které nás uklidňují a lichotí nám, a škrtáme všechno, co by nás mohlo snižovat…“

Rys romanopisce

Nejde jen o dávnou polemiku s Václavem Havlem o český úděl, nejde jen o to, že čeští čtenáři si pamatují jiné autorovy knihy, než jaké zná celý svět. Milan Kundera důtklivě rozlišoval, která díla a v jaké podobě vejdou do definitivního vydání. (Neshledal takovými ani česká vydání některých svých románů v torontském nakladatelství manželů Škvoreckých.) Je možné, že pro českého čtenáře by Kundera své knihy psal přece jen trochu jinak než pro úspěch u čtenáře francouzského, italského či třeba japonského? Že i proto otálí s jejich vydáním či převodem do češtiny?

Věříme, že spisovatel by rád zmizel za svým dílem. „Rys, jímž je určen romanopisec: nerad mluví o sobě,“ říká Kundera. Zároveň to však sám relativizuje, když v Nesnesitelné lehkosti bytí připouští, že postavy jeho románů jsou jeho vlastní možnosti, které se neuskutečnily. Přání autora zmizet za svým dílem lze akceptovat. Ale při absenci závažné části díla v autorově rodném jazyce se může také stát, že právě dílo bude zastíněno pátráním po důvodech, proč k absenci dochází, a že prostě u nás autorovy známé či pravděpodobné osudy naopak začnou zastiňovat jeho dílo. A loňská aféra kolem údajného udání k tomu měla nakročeno.

Přáli bychom si mít v češtině všechny Kunderovy knihy, především pak jeho poslední světově úspěšná díla, a přáli bychom to i autorovi k jeho osmdesátým narozeninám.

Knihy Milana Kundery

Člověk zahrada širá (básně, 1953)
Poslední máj (báseň, 1955)
Monology (básně, 1957)
Umění románu (studie, 1960)
Majitelé klíčů (drama, 1962)
Směšné lásky (1963, 1965, 1968, def. soubor fr., 1970)
Žert (román, 1967)
Jakub a jeho pán (drama, fr. 1981, česky Brno, 1992)
Život je jinde (román, česky Toronto 1979, fr. 1987)
Valčík na rozloučenou (román, česky Toronto 1979, fr. 1986, Brno 1997)
Kniha smíchu a zapomnění (román, č. Toronto 1981, fr. 1985)
Nesnesitelná lehkost bytí (román, č. Toronto 1985, fr. 1987, Brno 2006)
L’art du roman (eseje, fr. 1986)
Nesmrtelnost (román, fr. 1990, č. Brno 1993)
Les testaments trahis (eseje, fr. 1993)
La lenteur (román, fr. 1995)
L’identité (román, fr. 1997)
L’ignorance (román, fr. 2000)
Le rideau (eseje, fr. 2005)
Une recontre (eseje, fr. 2009)

Česky byly v Brně vydány eseje Můj Janáček (2004), Zneuznané dědictví Cervantesovo (2005), Kastrující stín svatého Garty (2006), Nechovejte se tu jako doma, příteli (2006)

Autor: Petr Kovařík

1.4.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Polský nejvyšší soud odmítl vydání Polanského do USA

Varšava - Polský nejvyšší soud dnes odmítl žádost o vydání světově uznávaného režiséra Romana Polanského do USA, kde mu hrozí trest kvůli sexu s nezletilou dívkou. Soudci zamítli stížnost podanou generálním prokurátorem a potvrdili verdikt soudu nižší instance. Dnešní rozhodnutí je konečné a není proti němu odvolání, informovala agentura PAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies