VYBERTE SI REGION

Mohli bychom být designérskou velmocí

Zlín - Zlínská pedagožka Šárka Šišková sklidila velký úspěch se svojí módní přehlídkou v New Yorku.

15.6.2008 1
SDÍLEJ:

Šárka Šišková (vpravo)Foto: Miroslav Herold

Do kultury obecně nepatří jen divadlo, hudba a výtvarné umění, ale také kultura oblékání. O tom, že český oděvní design je na vysoké úrovni, svědčí úspěch, se kterým se setkala zlínská rodačka, akademická malířka a oděvní návrhářka Šárka Šišková na výstavě v New Yorku. Tam prezentovala svoji módní show s názvem Města ve mně.

Šárka Šišková je pedagogem na Univerzitě Tomáše Bati, vedoucím pedagogem Ateliéru designu oděvu a zároveň ředitelkou Ústavu produktového designu. Jak sama říká tyto funkce jí umožňují svobodu v rozhodování nad projekty, které chce realizovat ve spolupráci s kolegy. „Mám obrovskou podporu jak z vedení univerzity, tak od studentů,“ řekla návrhářka. Kromě toho je samozřejmě oděvním designérem. Pracovala pro různé firmy a vždy také dělala zakázkovou tvorbu oděvu. „K té se teď vracím, protože na ni mám čas vedle té své pedagogické práce. Je to čas určený pro volnou tvorbu,“ pochvalovala si Šišková.

Před nedávnem jste se vrátila z New Yorku, kde jste prezentovala svoji kolekci. S jakými pocity jste mířila domů?

Řekla bych, že to bylo jako z říše snů. Po všech stránkách. Dnes vidím, že když člověk opravdu pilně pracuje, energie se mu vrátí. Tohle mne učil už můj tatínek a já jsem si to teď potvrdila. Dává mi to strašně moc. Je to také o tom, být ve správný čas na správném místě. Já jsem pro to všechno udělala.

Podobný projekt člověk neuskuteční sám. Kdo vám byl nápomocný?

Máte pravdu! Vybrala jsem si skvělý tým lidí, kteří mi pomohli. Jmenovat je nebudu, protože bych určitě na někoho zapomněla. Skupinu lidí jsem nadchla myšlenkou prezentovat moji práci a zároveň práci studentskou v Americe. To, co následovalo potom, byla skutečně velká odměna. Pro mne to byla obrovská satisfakce. Konečně jsem viděla, že moje práce má smysl.

Do té doby jste o smyslu své práce pochybovala?

To ne, ale musím říct, že v českých podmínkách je všechno trošku jinak. Už se tím netrápím a jsem nohama na zemi. Ale mrzí mne, když se nemůžu prezentovat v časopisech, které se módou zabývají. Kontaktovala jsem několikrát české módní časopisy a většinou jsem jim nestála ani za odpověď. Takže New York byl pro mne opravdu takovou satisfakcí.

Zvedlo vám to sebevědomí?

Určitě! Člověk má o kvalitě své práce nějaké představy. Samozřejmě je výborné, když jsou reálné a jsou v měřítku těch ostatních. U nás jsou medializovaná určitá jména, ale já sama se svou prací se do módních časopisů dostat nemůžu.

Čím to?

V českém podnebí je důležité, pro koho šijete, s kým spolupracujete, zda oblékáte celebrity. A vůbec nikdo se nezajímá a to mi strašně chybí, kvalitou návrhářské práce. Už mě to neničí. Mám svoji práci, svoji rodinu. Pozitivem je, že se dává prostor mladým, kteří jakoby ty stojaté vody ještě neohrožují. Takže jsou k vidění v časopisech občas nová jména.

Amerika je jiná?

Rozhodně! Tam se nikdo neptá, koho u nás oblékám, koho znám, jestli se o mně tady píše. Zajímá je má práce. A to tak, že jsem dostala nabídky okamžitě po přehlídce, abych vystavovala v Hongkongu a Shanghai. Mám nabídky prodávat svoji práci v Americe a co je pro mne profesně nejvyšší hodnocení je to, že si mé čtyři modely vybrali do stálých sbírek nejprestižnějšího muzea na světě Fashion Institute of Technology.

Pokud se nepletu, tak jste první česká návrhářka, které se dostalo této pocty.

Máte pravdu. Ale pokoušeli se o to mnozí. Já jsem tam přišla a musím říct, že schůzky u nich jsou na minutu dané. Všechno je strašně rychlé. S kolegou Vodičkou jsme tam jeli, já jsem byl dost unavená po přehlídce a jela jsem k nim bez nějakého zvláštního očekávání. Ukázala jsem paní ředitelce kolekci na fotkách a líbila se!

Kdo fotil vaše modely?

Pro moji práci je obrovsky důležité, jak je prezentovaná. Ta prezentace se vždy odehrává v té rovině, že si vyberete dobrého fotografa. Mé věci fotil student naší fakulty Dan Vojtěch. Celá má prezentace se odvíjela díky jeho fotografiím, které jsme nafotili ještě před přehlídkou tady ve Zlíně.

Takže fotografie zaujaly?

No doufám, že to byly hlavně mé modely (Smích). Paní ředitelka se podívala a hned chtěla vědět, z jakého materiálu jsou ty a ty šaty. Na základě Danových fotografií si přesunula nějaké schůzky z dalšího dne a chtěla, abych přinesla některé ze šatů.

Byla jste hodně nervózní?

No samozřejmě. Když jsem tam na druhý den přišla, čekalo na mne pět lidí, odborníci a kurátoři výstav. Ale jakmile jsem vytáhla šaty z obalu, veškerá nervozita opadla a já jsem věděla, že se budou líbit. Projevovali se naprosto spontánně, bylo slyšet takové to americké wauu! V New Yorku neztrácejí čas. Když je něco zaujme, je opravdu jedno, kdo jste. Dopadlo to tak, že si vybrali ne jedny, ale čtyři modely.

Loučilo se vám s nimi těžce?

Pro mne to byla taková čest! Má práce bude mezi modely takových jmen jako Chanel, Karl Lagerfeld a podobně. Ale k vaší otázce. S jedním se mi přece jenom loučilo hůř. Je růžový a prezentuje takové to svádění, něhu a zároveň rafinovanost. V říjnu příštího roku budou mít v New Yorku výstavu s názvem 250 let svádění a můj model tam bude za 21 století.

Mimo jiných jste dostala také nabídku na spolupráci s časopisem Vogue.

No vidíte. To je další věc. Když jsem u nás psala do Dolce Vita nebo Elle, ani se mi neozvali. Prostě nekomunikují. Redaktorka Vogue mi pochválila přehlídku a dala mi na sebe kontakt. Poslala jsem jí nejnovější fotky a ohlasy jsou zatím výborné.

Rozdílný přístup, že?

Absolutně! Je opravdu nezajímá, že na fotkách je nějaká Taťána Kuchařová. Já si vážím každého, kdo udělá pořádnou práci. Nechci ubírat podíl kohokoliv na čemkoliv, ale chci, když prezentujeme design, aby se také design hodnotil. Já velice závidím kolegům architektům, kteří udělají zajímavou stavbu, zajímavý interiér a na židli si nemusí posadit známou osobnost. Nemusí si před dům postavit modelku či herečku, aby se o stavbě psalo.

Je nějaký diametrální rozdíl mezi českým a světovým designem?

Rozdíl je ve vnímání. Na svých studentech vidím, že máme velkou budoucnost. Já si dokonce myslím, že bychom mohli být designérskou velmocí. U nás je trošku problém s výrobou. Návrhář si to sám nevyrobí a tady máme ještě velký dluh. Obrovskou naději vidím v mladých, jsou kreativní, mají otevřený svět a nenechají se svazovat. Když chtějí něco dokázat, mají tah na branku. Myslím, že si rozhodně nestojíme špatně!

Autor: Silvie Pospíšilová

15.6.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies