VYBERTE SI REGION

Fotograf a básník Kozák vystavuje krajinu plnou emocí

Vyškov /FOTOGALERIE/ – Pozastavit se a připomenout to, co nás obklopuje, ale co vkaždodenním spěchu pomíjíme. To je cíl výstavy Krajina emotivní v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově. Její autor Miroslav Kozák z Hrušek podává prostřednictvím svých černobílých fotografií podle svých slov pohled na všední reálnou krajinu. Výsledky jsou však neobyčejně nevšední. Některé vyzařují klid a pohodu, jiné jsou zase plné napětí. Kozák se ale nesoustředí jenom na přírodu, dokáže pracovat i s různorodými objekty, jak dokazuje ve svých souborech nazvaných Lidé, Kaleidoskopy, Krajina vody, Krajina industriální. A to vše ještě prokládá vlastními působivými verši.

3.11.2009
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Krajina emotivní

Krajina emotivníFoto: Miroslav Kozák

Kozák působí ve stavebnictví, ale fotografie se stala postupem času nedílnou součástí jeho života. „Je to koníček, kterému věnuji hodně osobního času a zároveň záliba, která mě plně naplňuje,“ svěřil se pětatřicetiletý umělec.

Barva není pro mě

A proč dává přednost podle mínění některých dnes už poněkud staromilské černobílé fotografii? „Především pro svoji působivost. Zátiší na mě působí dominantněji v mezistupních černé a bílé, nežli barva, která odvádí z pohledu na obsah snímku,“ vysvětlil autor.

Fotografuje převážně v ranních a večerních hodinách, kdy hry světel a stínů vychází nejzajímavěji. „Extrémy počasí mě přitahují. Když je mlha, příšeří, déšť, vítr a přitažlivá obloha, to je to co mi sedí. V poslední době mě zaujaly ponejvíce dlouhé expozice za použití různých filtrů. Následná kresba pohybem vody a větru, to je gusto které bych chtěl prohlubovat,“ plánuje fotograf.

Krajina, kde jsem se narodil, přitahuje nejvíce

V technice fotografování si prošel postupnou cestou. „V počátcích jsem užíval kompaktní fotoaparát a přes kinofilm a diapozitiv jsem přesel k digitální technice, která splňuje veškeré mé požadavky. Fotím výhradně černobíle na čtvercový formát, který mě uhranul a kompozičně mě plně vyhovuje,“ uvedl Kozák.

Jeho snímky mají neopakovatelnou atmosféru. A je jedno, jestli jde o mořskou pláž nebo o louku za humny. „Co se týká vyhledávání míst na focení to neřeším. Řídím se pocitem z momentálního rozpoložení, chutí a myšlenkou. Prim hraje především krajina, kde jsem se narodil, ke které mám nejhlubší vztah. Ze zahraničí se mi líbí prostředí severských zemí, kde krajina a zejména vzhled je jedinečný a nepopsatelný,“ uvedl Kozák.

Relaxuju psaním poezie

Z relaxace při focení si odnáší tak hluboké dojmy, že je ventiluje psaním poezie. Vznikly tak sbírky jako Setmělá okna, Do očí, V těle dnů, Nedaleko či Kobeřice 113. „Beru to jako menší básnickou tvorbu. Spíš jde o jakousi popisnou poezii zachycující detaily, nálady z přírody. Poslední sbírku jsem napsal v roce 2003. Poezie je věcí myšlenek a múzy. Věřím, že se zase dostaví,“ smál se fotograf a básník.

Výstava krajinných fotografií Miroslava Kozáka doprovázená jeho verši potrvá v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově do dvacátého listopadu.


Básně Miroslava Kozáka



Kobeřice popisné stotřináct

Vzpomínka na dětství drnčí
Pondělí
a dávno zapomenuté hry
jak do pusy chléb, rozstříknutou minulost
zajídám

Jak tenkrát
do oken pletla se slova
do slov pletla se okna
a chřestivý smích ozvěna dvorkem
plotem
od verandových rámů
ty ji nechytíš

Teploměr váhá
opírají se o zem dveře
do větru vrtošivé slunce

Noci a dny
a že mnoho
garnýž včera
dnes drží nová záclona

červený komín
červená střecha


Něco se vylilo

kávová lžička prázdná
nic do ní
Žel prázdný šálek
Co bylo
jen to co se slilo
cinklo ucho zbyvší o život

Tak jako krahujec
črtne kruhy do oblohy
tvých čar náhle ubylo
ozvěna do prázdna
ticho opírá se
o

ticho

V šálku jen nic
příliš brzy

(+věnováno Liborovi Brokešovi)

Po setmění

Zvon klimbá
a ptačí pera zamčená spí
hedvábné černi znamení
co z uťaté hodiny se vyloupla

ta noc je těsná
a slunce v dlani děvčátka
na houpačkách bílých chroustů
s křídly v šíř andělé tmy

Jak mravenčí vdovy předou sít
těm co přichází hledat
po cestě z nemocných bodláků dne
zakázané

listoví zpívá pod tíhou kročejí

Jiné to bývá před smrtí
a jiné při úsměvu stolní lampy
a též jinak když se setmí
při noci královny

Autor: Šárka Dubská

3.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Divoké prase pobíhalo po Litoměřicích
3 18

VIDEO: Postřelené divoké prase se vydalo městem do šaten školy

Stalinovy ruce
1 6

Vrchlabí uklízí sníh strojem zvaným Stalinovy ruce

Šéf lékáren Dr.Max: Reklama spojená s léky u nás existuje historicky

Největší tuzemská lékárenská síť Dr.Max atakuje hranici 400 poboček. Tento měsíc otevíráme lékárny v Jaroměři a Stříbře, přírůstky představují v drtivé části úplně nově zřizované provozovny, podotýká generální ředitel Daniel Horák, který se vyjádřil k dotazům čtenářů Deníku.

Pátrání po školačce z Ústí pokračuje, kriminalisté potřebují záběry z kamer

Ústí nad Labem – Ústečtí kriminalisté zatím stále marně pátrají po pohřešované školačce Michaele Patricii Muzikářové z Klíše. S pomocí se nyní opět obrací na veřejnost.

Ze silnice mrazivé vězení, v Tunisku uvízlo v autech asi tisíc lidí

Mrazivé počasí netrápí pouze Evropu, ale i Afriku. Silné sněžení uvěznilo na severovýchodě Tuniska na silnicích kolem tisíce lidí. Sněhové jazyky zkomplikovaly dopravu na několika místech včetně hlavní dálnice v provincii Dženbúba. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies