VYBERTE SI REGION

Halina Pawlowská: Líbí se mi muži, kterým se líbím já

Hodonín - Je korpulentní, to ano. Ale to ustupuje do pozadí, jakmile si sedne a začne vyprávět. Pak je z ní obrovsky vtipná mistryně pointy. Spisovatelka, scénáristka, moderátorka a novinářka Halina Pawlowská mluví ve své nové one woman show Banánová velryba, se kterou přijela do Hodonína, hodně.

30.4.2008
SDÍLEJ:

Halina PawlowskáFoto: DENÍK/Jiří Herman

„To hnusné, co se mi stalo, je pravda. To pěkné jsem si vymyslela,“ netajila se před publikem, že si většinu historek vymýšlí. „Přátel a kamarádek mám opravdu hodně, ale příběhy nejsou pravdivé. Jsem autorka, příběhy vytvářím,“ vysvětlila v zákulisí.

Při představení Pawlowská odpovídala i na otázky diváků. Některé jsou součástí tohoto rozhovoru.

Píše se o vás jako o jedné z nejúspěšnějších spisovatelek své doby. Cítíte se tak?

To mně dělá radost, když se o mně tak píše. Samozřejmě spousta seriózních spisovatelů by s tím nesouhlasila, ale pravda je, že jsem zrovna předevčírem dostala cenu od největšího distributora za nejprodávanější knihu roku 2007 Jak blbá, tak široká.

To je, pokud se nepletu, vaše poslední kniha.

Ta je předposlední, poslední je kniha rad Moc se nekasej, sukně vykasej.

Co předcházelo tomu, než jste se dostala tam, kde jste dnes?

Nedá se říct, že to byla náhoda, protože můj táta psal básně, proto jsem začala chodit do literárního kroužku, proto jsem začala psát, proto jsem se přihlásila na FAMU, kde jsem se mohla živit psaním. A pak jsem, myslím, měla štěstí. Lidí, kteří se orientují komediálně, zase tolik není a lidé se rádi smějí, tak mě vlastně už v prvním ročníku trošku privilegoval můj profesor právě proto, že se mu zdálo, že mám humor. Pak mě jaksi hned vzali do televize a filmu.

Kdo měl na vás v životě největší vliv?

Asi rodiče.

Jaká je vaše one woman show Banánová velryba?

Základ je, že jsem tam já (smích). A show spočívá v tom, že si vezmu na hlavu čepičku a že jinak mluvím, mluvím, mluvím a čtu.

V roce 2007 skončily Banánové rybičky, což spousta diváků nesla nelibě…

To je dobře…

Připravujete podobný pořad?

Ano. Bude hodně jiný, ale v podstatě stejný v tom, že půjde o tallk show. Budu mít ale jiné hosty a budu je přijímat na jiném principu. A bude to pro Českou televizi.

O vašich posledních knihách jsme mluvili, pracujete teď na další?

Ano, je to knížka cestopisů Zanzibar.

A nový scénář?

Chystám scénář k detektivním příběhům v hlavní roli s Jiřinou Bohdalovou a také mám jeden cyklus svých povídek.

Máte opět políčeno na Českého lva?

Tak políčeno mám na ledasco, ale to je ještě hudba daleké budoucnosti.

Uvidíme vás hrát v nějakém filmu?

Teď nemám žádnou nabídku.

Kde hledáte inspiraci?

Inspiraci si vždycky musím odpracovat. Vždy vím, co chci napsat, a pak na to myslím a pak mě třeba něco osvítí. A nejčastěji, když jedu jako spolujezdec autem a čumím.

A inspirují vás lidé, které potkáváte?

Následně. V tu chvíli si to neuvědomuji.

Jak těžké je pro vás udržet si nadhled?

Je to způsob nazírání na svět, takže je mi to asi vlastní.

Zmiňují se o vás jiné autorky ve svých knihách, že jste vlastně malou živou legendou? (Divácká otázka)

Malou, jo? No, to je krásné, živá legenda. Kamarád mi říká klasičko, protože jsem prý byla maturitní otázka.

Kde čerpáte pozitivní energii? (Divácká otázka)

V cukrárně. Chodím tam s kamarádkou, ta váží padesát kilo, měří také metr padesát. Ona jí dorty a já ji pozoruji.

Už hodinu před vystoupením na vás čekal štrúdl lidí, máte ráda štrúdl?

Jo, to moje matka pořád pekla štrúdl, protože jsme pořád měli nějaká nahnilá jablka, která jsme museli zkonzumovat. Takže ho ráda mám, je to taková sentimentální vzpomínka na dětství.

V sále sedí téměř samé ženy, čím to je?

Oslovuji ženy. Mimochodem, ona to není zase taková výjimka. Ženy jsou momentálně konzumentky všeho kulturního dění, kupují všechno mnohem víc než muži, snad kromě aut, ale prý už i tam ženy hodně rozhodují. Jsme cílová skupina pro konzum.

Co říká vaše maminka na to, že o ní stále mluvíte? (Divácká otázka)

No, je tady snad moje maminka? Není. Doma mě totiž maminka nepustí ke slovu. Myslím, že moje máma vzhledem k tomu, že jsem se přihlásila na uměleckou školu, si zvykla, že musí brát všechno s nadsázkou. Občas mě ale peskuje, že jsem něco neměla říkat.

Jak se vám žije v showbyznysu?

Svět showbyznysu zachycuje určité umělecké kategorie, fajn lidi, i některé míň fajn. A já se v něm pohybuji. Je to svět, který mě baví a těší.

Co si myslíte o bulváru?

Byla jsem vlastně první, kdo přinesl společenský časopis Story. Teprve potom se profilovaly bulváry jako Blesk a podobně. Naučila jsem se odpovídat novinářům, že bulvár si představuji jako širokou ulici, po které se promenádují lidé a pozorují se. A podobné je to i v těch novinách. Ale měla jsem dojem, že je to široké a přehledné korzo, kde se skutečně lidé mapují, co vidí i s určitým podkresem, osobním názorem. Ale dnes mám pocit, že se bulvár všude, ale kupodivu u nás víc než jinde, vyprofiloval do uličky, které už nepatří to jméno bulvár, protože už je to předměstí, je to stoka. A notabene, ani po ní nikdo nemusí chodit.

Doufám, že mi odpustíte trošku bulvární otázku, máte ráda peníze?

Mám ráda peníze úplně stejně jako většina lidí. Ráda je utrácím, ale upřímně řečeno, nijak zvlášť na nich nelpím. Ale je to fakt, že je to bulvární otázka. Jako by se člověk ptal druhého, kterému se podařilo díky schopnostem vydělat víc, a ten, komu se to nepodařilo, se tomu snaží přijít na kloub nějakým záporem, protože si řekne, že to přece jinak není možné.

Ptám se spíš proto, že se o vás píše, že máte ráda hezké věci, luxus…

To je pravda.

Jak velké je vaše poprsí? (Divácká otázka)

Od té doby, co jsem byla na brigádě v Krkonoších jako servírka, na tuto otázku odpovídám, že neřeknu a neřeknu. To mi přijde neslušné. Ale řeknu, že když jsem se jako servírka naklonila nad stůl, že jsem byla schopná najednou shodit dvanáct skleniček.

Jací muži se vám líbí? (Divácká otázka)

Mně se líbí ti muži, kterým se líbím já.

Je mi přes padesát, ale můj podřízený mi dává nemravné návrhy. Co mám dělat? (Divácká otázka)

Kdyš seš holka senilní, stačí ctitel debilní.

Jste jedináček, chyběli vám někdy sourozenci?

Myslím, že jo. Tatínek měl z prvního manželství syna, ale ten byl o hodně starší, takže jsem se cítila hodně osamocená.

Máte už dospělé děti, dovedete si představit sebe sama jako babičku?

Dovedu. Myslím, že je to jakýsi života běh. Až jí budu, bude to fajn. Zatím babička nejsem.

Jak jste strávila den na Hodonínsku?

V Hodoníně jsem poprvé, prohlédli jsme si vinice v okolí Dubňan a bylo to tam móóóc hezké. Včera jsme ochutnávali od půlnoci do půl třetí víno a moc mi chutnalo.

Když udílíte rady, dobře a ráda, máte nějakou pro čtenáře Slovácka a hodonínského Deníku?

I v nejnuznější době, směj se sám sobě. A to přeji všem tady na Slovácku.

Autor: Jana Rybová

30.4.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

ČSSD bude chtít od začátku roku 2018 zvýšit minimální mzdu

Praha - ČSSD bude chtít od ledna 2018 zvýšit minimální mzdu a na rok 2018 zajistit důstojný růst platů ve veřejné sféře. Na tiskové konferenci po jednání širšího vedení strany to řekl předseda sociální demokracie a premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Ústřední výkonný výbor dnes za zavřenými dveřmi projednával přípravu na březnový sjezd ČSSD i obrysy nového programu.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies