VYBERTE SI REGION

Výstava odhalila brněnské dětství Bohuslava Hrabala

Brno - Kurátorka nové výstavy o Bohumilu Hrabalovi v rajhradském klášteře Andrea Vítová vypráví o dětství slavného spisovatele i jeho vzpomínkách na Brno.

28.3.2009 2
SDÍLEJ:

Kurátorka výstavy Bohumil Hrabal Brněnské návraty Andrea Vítová.Foto: DENÍK/Jan Langer

Přesně pětadevadesát let dnes uplyne ode dne, kdy se v malém domku v Balbínově ulici v brněnských Židenicích narodil jeden z nejvýraznějších českých spisovatelů Bohumil Hrabal. Od poloviny minulého roku ležela Andrea Vítová v Hrabalových knihách, mluvila s příbuznými a pamětníky, v archívech sháněla fotografie a oběhávala úřady, které mohly vydat dokumenty z jeho života. Tak vnikla výstava Bohumil Hrabal Brněnské návraty, kterou od středy hostí rajhradský klášter. „S Brnem zůstal Hrabal v kontaktu celý život ,“ říká po několikaměsíčním maratonu osmadvacetiletá kurátorka výstavy.

Jak vznikla myšlenka udělat v klášteře výstavu o slavném brněnském rodákovi?

Z iniciativy židenického rodáka Libora Rambouska, který je velký Hrabalův fanoušek a znalec starých Židenic. Také se zná se s Hrabalovou sestřenicí Evou Kiliánovou, která nám půjčila exponáty a od níž mám spoustu historek o Hrabalovi. Ta také doma našla dopisy, které psal Hrabal její sestře a celé rodině z Prahy. Což je velký objev, protože si Hrabal s nikým příliš nedopisoval a z literatury to vypadá, že byl usídlený v Praze a Brno bylo pouze „Popelkou“ v jeho životě. Ale on s Brnem zůstal v kontaktu po celý život.

Co psal Hrabal v dopisech svým sestřenicím z Brna?

V těch dopisech se projevuje jako moudrý bratranec, protože byl zhruba o šestnáct let starší než ony a byl to tedy jejich vzor. Ve čtyřicátých letech, kdy studoval filozofii umění, se zrovna Schopenhauerem a Nietschem. Snažil se jim zprostředkovat, co zrovna vyčetl a dávat jim rady. Paní Kiliánová vzpomínala, že podobně probíhaly i jejich debaty, když přijel do Brna.


Z jeho knih si člověk o něm může udělat obrázek jako o zábavném lidovém vypravěči a ne jako o intelektuálním vzdělanci.

Hrabal studoval celý život. Někde cituje slavné filozofy, někdy ne, on sám říkal, že spousty myšlenek přebral a přetavil. Rozhodně to však není žádný lidový vypravěč z hospody, je to velice vzdělaný a citlivý člověk. Dělnickým stylem života jen naplňoval svůj ideál.

Kolik let Hrabal v Brně vlastně strávil?

Celkem čtyři roky, nejprve tři od svého narození v Balbínově ulici číslo 47, pak se rodina odstěhovala do Polné a posléze do Nymburka. Pak zde prožil ještě rok od svých jedenácti let, kdy zemřel jeho dědeček Tomáš Kilián. Rodiče se rozhodli, že tu Hrabal nechají studovat na gymnáziu, aby v domku babičce nebylo smutno. Jenže Hrabal propadl, skončil s šesti pětkami a nebyl způsobilý postoupit do dalšího ročníku. To pak literárně ztvárnil větou, že mu otec řekl, že propadat může i doma v Nymburce a otec jej tedy vzal zpátky k sobě.

Hrabal tedy jako dítě musel být velmi neposedný.

Navenek se prezentoval jako extrovert, ale uvnitř to byl velmi citlivý člověk a svými výstupy se nažil na sebe strhnout pozornost. Třeba od jeho sestřenice vím, že měl mindrák z toho, že špatně vyslovuje „ř“. Upoutával na sebe pozornost třeba tak, že počural spolužákovi před sebou nohy nebo počural kamna tak, že když se zapálila, celá třída musela vypochodovat ven. Z doby na brněnském gymnáziu vzpomíná zase Hrabal na doktora Kňourka, kterému přivřel tkaničku do lavice, když zrovna něco vykládal, ten se pak prudce pohnul a roztrhly se mu gatě. Svářelo se v něm to, že byl rád jednička a na druhou stranu byl velice plachý. Otázka je, co si přibásnil, protože většinou on nějaký reálný základ přetavil svojí bujnou představivostí.

Vaše výstava má podobu Hrabalovy rodné ulice s jednotlivými čísly a vzpomínkami na jejich obyvatele. Hrabal tedy musel mít velice dobrou paměť.

Do Brna ale pak jezdil každé prázdniny od roku 1920, kdy nastoupil do školy až do svých dvaceti pěti let, kdy zavřeli vysoké školy. Na výstavě máme dokonce plánek, který Hrabal vytvořil v roce 1929, kde si může návštěvník srovnat, jak dobrou paměť Hrabal měl.

Na co nejraději Hrabal ve svých vzpomínkách na Brno mluví?

Třeba vzpomíná na to, jak se chodili koupat do potůčku k Lacinovu mlýnu, který stával na Staré osadě. Dnes tam jsou paneláky a tramvajová smyčka. K potůčku se prý chodil koupat s jednou sousedkou z ulice, Mařou Turečkovou. V jednom rozhovoru vzpomínal, jak se jí přelepila košilka na tělo. Ale paní Turečková mu odpověděla, že to není vůbec pravda, co to napsal. A on na to zase odpověděl v dodatku k textu, který vyšel v sebraných spisech. Píše tam, že si realitu možná přebásnil. Také rád vzpomíná na to, jak chodili hrát fotbal s klukama z Balbínky, jak fandili SK Židenice. V klubu hráli dva kamarádi Smolkové, které moc obdivoval a s jejich nejmladším bratrem jim chodili čistit boty a dresy do kabiny.

Co ještě Hrabal jako malý vyváděl?

S babičkou Kiliánovou chodili do Obřan za strýcem Bohuslavem Kiliánem a jeho rodinou. Strýc se snažil Bohumila doučovat, když i podruhé propadl v Nymburku. Podle vzpomínek své sestřenice to mladý Hrabal ale dost ignoroval. Vzpomínala třeba na jednu historiku, kterou vyprávěla její maminka. Jednou se česala v koupelně a strýc, tedy její manžel, Bohumilovi vysvětloval gramatiku. Bohumil schválně odpovídal špatně a nevnímal, tak ho paní Kiliánová vzala kartáčem po hlavě. Kiliánovi byli vůbec taková temperamentní rodina. Později se tam ale Hrabal vracel rád, protože u Kiliánů se scházela elita, jezdil tam třeba Oldřich Nový nebo soudobí architekti. Jeho strýc také vydával časopis Salon a pak založil vlastní časopis Měsíc, který vycházel v německé mutaci v celé Evropě kromě nacistického Německa.

Jak se Hrabalovo dětství v Brně odráží v jeho díle?

Hrabal třeba vzpomínal, jak chodil s babičkou zalévat na židenický hřbitov nebo na vinohrady, kde měli zahrádku. U něj je vůbec častý motiv květin. Píše třeba, že babička s dědečkem měli plnou zahradu květin a že dědeček nevyšel bez kytky v klopě, dokonce ji Hrabalovi dal, když šel poprvé do školy. Když jsem četla Obsluhoval jsem anglického krále, překvapilo mě, jakou roli tam hrají květinové motivy. Nebo takové detaily jako firma Heinrich Pisko, u které pracoval jeho dědeček s babičkou. Ta se objevuje v pasáží o tom, jak Jan Dítě si jde na Příkopě koupit látku a v obchodě mu nabízejí látku od firmy Heinrich Pisko. Nebo tam má větu, že se Dítě narodil svobodné matce a že ho vychovávala babička. Tedy stejně jako v Hrabalově případě.

Jak to vlastně bylo s jeho rodinou?

Bohumil se narodil Marii Kiliánové a až do svých tří let měl jméno Bohumil Kilián. Jeho biologický otec je pravděpodobně Bohumil Blecha. Rodiče nechtěli, aby si ho jeho matka Marie vzala a také vstoupil do armády a když se vrátil, ona už byla vdaná za Františka Hrabala. Dokonce má Hrabal v matrice zapsáno, že mu šel za kmotra František Hrabal, jenže se neví, jestli to byl budoucí nevlastní otec nebo nevlastní dědeček, protože se jmenovali stejně. Bohumil tedy žil u babičky, matka ho jezdila navštěvovat, ale pracovala jako pomocná účetní v Polné. Pak malého Bohumila Hrabal adoptoval a on jej vnímal jako svého pravého otce. Hrabal má v Brně také nevlastní sestru, se kterou se potkal, ale biologického otce nechtěl nikdy poznat.

Odchod od babičky pro něho musel být velmi bolestný.

Měl k ní velmi mateřský vztah. Když se pak přestěhoval do pražské Libně, zařízení jeho pokoje v detailech připomínalo Balbínku.Vyzdobil si jej květinami nebo vyvěsil ceduli Václav Kysela čištění hrobek a pomníků Brno – Juliánov. Po stěně na dvorku se pnulo psí víno stejně jako u babičky.

Po kom Hrabal podědil nebo pochytil vypravěčské sklony?

Celá jeho rodina měla vypravěčský talent, měl to ze všech stran. Bohumilova matka měla velký smysl pro humor a byla živelná vypravěčka, stejně jako Bohumilův nevlastní bratr Slávek, který byl prý výborným vypravěčem, ale nikdy nic nenapsal nebo strýc Pepin, kterého proslavilo Hrabalovy knihy. Strýc Kilián zase neuměl vyprávět vtipy, ale když vyprávěl historky, tak stylem, jako Hrabal později psal. Hrabal sám nebyl dobrý vypravěč, spíš mlčel a nechal vyprávět jiné, zatímco on si promýšlel v hlavě, co napíše.

Vracel se jako dospělý Hrabal do Brna?

Když mu v roce 1950 zemřela babička, na Balbínce žil jeho prastrýc. Hrabal někdy jezdíval na návštěvu do Obřan, ale většinou tam nespal, cítil se totiž líp na Balbínce. Do Brna jezdil při rodinných událostech, na pohřeb nebo svatbu a taky na výstavy malířů. V domě umění se podařilo ověřit, že zahajoval jednu vernisáž. Každopádně věděl, co s v Brně děje. Našli jsme dopis, který psal po smrti „Pipsi“, Hrabalovy ženy Elišky, ale jestli je to jeho poslední kontakt s Brnem, nevím.

Autor: Hana Fasurová

28.3.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies