VYBERTE SI REGION

Hvížďala: Noviny musíš umazat marmeládou

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Český novinář a spisovatel Karel Hvížďala se nedávno zúčastnil veřejné debaty, kterou uspořádalo v českobudějovickém Domě zlaté kultury občanské sdružení Dialog vědy s uměním.

7.10.2007
SDÍLEJ:

„Tištěná média mají naději na přežití,“ tvrdí novinář Karel Hvížďala.Foto: Jaroslav Sýbek

Na besedě jste mluvil o tom, že žijeme v době diktátu obrazu, české sdělovací prostředky vesměs nejsou žádné a označil jste tištěná média pop-novinami. Čím ohrožují demokracii v naší zemi?
Neúplné portfolio médií, kde chybí prestižní, těžké noviny a zpravodajské časopisy a řádně fungující veřejnoprávní média, která pracují s analýzou, neposkytuje lidem informace, na základě kterých se mohou rozhodovat. Nevytváří tzv. sjednocující rozhraní, tedy nepřekládá ptydepe politiků, bláboly PR agentur, vědecký jazyk a žvásty bulváru do srozumitelného a přesného jazyka, který odhaluje lsti v těchto jazycích obsažené. Navíc nereflektuje nebezpečné trendy v médiích a nepřináší do veřejného prostoru závažná témata, která politici zasouvají pod koberec, neprodukuje sociální energii, která je motorem každé zdravé společnosti.


Myslíte, že pokud by vámi označované „těžké noviny“ vycházely, našly by u nás dostatek čtenářů?
Ne, nenašly, protože cena informace je u nás příliš malá. V okamžiku, kdy lidé vystačí s tím, že je nemají, tak jim takové noviny nevnutíte. U nás je stále – a to i v byznysu- ústní podání či drb mnohem důležitější než skutečná informace. Vzhledem k tomu, že velice málo lidí dělá dnes nějaký byznys evropského kontextu, tak tady nechybí například časopis jako Der Spiegel. Ten v zahraniční rubrice ukazuje na rizika ve světě atd. Tady je cena informace stále hodně nízká a pop-noviny lidem nabízejí jen emoce. Podle průzkumu trhu by dnes četlo prestižní noviny jen 30 000 lidí, což je zoufale málo.


V debatě jste zmínil, že jedním z důvodů situace nesvobodných médií jsou rady pro vysílání, které mají dohlížet na nezávislost, a přitom nejsou oddělené od politiky…
V Německu existují ve veřejnoprávních médiích podobné rady, ve kterých mají hlavní parlamentní strany po jednom hlase. Lidé, kteří v nich zasedají, jsou mediálními odborníky většinou profesoři z univerzit. A když je organizace, která ze zákona vysílá do rady své zástupce, nemá, tak si je najme, vyloží jim, jaké mají hájit zájmy, a oni ji pak zastupují. Ale to je možné ve společnosti, která má mediálních odborníků tucty. Tím, že se v Německu společnost vyvíjela kontinuálně a nebyl její vývoj přetrhávaný jako u nás, tak tam vzdělaní lidé mají přirozenou autoritu. Parlament pak složení schvaluje jen formálně, stejně jako výši poplatků, která se řídí nárůstem cen ve spotřebitelském koši.


U nás stále neexistuje občanská společnost. Jakou roli by měla případně hrát v utváření veřejného mínění?
Občanská společnost se už začíná rodit, jsou to ty nesčetné spolky, nadace atd., ale společnost jim nepřikládá takovou váhu, nemotivuje je a nebere je moc vážně. Otázka je : proč proti občanské společnosti vystupuje prezident Klaus a co proti ní má? Žije nejspíš v představách kapitalismu a partajního systému 19. století, což byl model pyramidy, o všem rozhodovaly jen politické strany. Dnes ale v civilizaci, ke které jsme se připojili, převládá model sítě, tedy nekonečné množství center, s čímž on se nemůže smířit. Proto také například ten aktuální boj s Ivou Brožovou a Ústavním soudem. A takových center moci by mělo být co nejvíce.


Spočívá špatná situace v našich médiích v nekvalitním vzdělání žurnalistů?

Jsou sice různé úrovně, kde a jak se žurnalistika učí, ale já mám s budoucími novináři dobré zkušenosti. Myslím, že hlavní problém je v nastavení chodu redakcí. Většina absolventů má velké ideály, a když odcházejí do redakcí, chtějí dělat něco pořádně. Tam se ale dostanou do mlýnku na maso, denně musejí vyprodukovat dva až tři články, takže na nějaké rešerše není vůbec čas. U nás mají velké redakce do sta novinářů, v Německu pracují ve velkých redakcích stovky lidí, v USA asi dva tisíce, pak je možné pracovat na jednom problému delší čas do hloubky a přinést kvalitní analýzu. Také tito lidé jsou mladí a myslí na založení a uživení rodiny, takže jsou na redakci a jejím chodu závislí; což není nepodstatné. Ve chvíli, kdy by do sebe měli nasávat co nejvíce, tak je moloch redakce sešrotuje a ideály jsou pryč.


Je svoboda úzce spjata s finančním zabezpečením? Měl jste vy dobré zázemí?
Ano. Když se ohlédnu zpět, musím uznat, že moje dnešní svoboda je dána tím, že na české poměry jsem nikdy neměl velké problémy. Tak úplně jsem na redakci nevisel a mohl se s každým hádat. Konec konců i v zahraničí měla naše rodina spoustu příbuzných a já se mohl chovat svobodně. On se díky tomu i mozek nějak jinak formuje, když se může rozhodovat svobodně. Proto šéfredaktoři v zahraničí ve velkých médiích mají tak vysoké platy, aby mohli čelit různým tlakům. Když prohrají a musí odejít, jsou většinou zabezpečeni do smrti.


Tištěná média jsou rychlým tempem předbíhána vizuálními médii a internetem. V jakém měřítku a podobě mají tato média šanci v příštích padesáti letech na přežití?
Myslím, že mají. Budou ale muset vypadat jinak, protože nebudou moci soutěžit v rychlosti s elektronickými médii. Ale souvisí to se zmiňovanou cenou informace na trhu, to znamená, pokud se budeme řádně vyvíjet,HDP u nás poroste, musí jít cena informace nahoru a potom má print výhodu. Internet je dobrý, ale vyžaduje určitou odbornou znalost se v informačním množství rychle zorientovat. A tuto rešeršní práci za něj udělají novináři v printu. Noviny budou podle mne více o „bacgroundu“, analýze a základní tok zpravodajství si každý najde v televizi nebo na internetu, což bude časem stejně v jednom systému. Určitou roli v neposlední řadě hraje také zvyk, že si člověk ke snídani otevře noviny. Angličané říkají: Noviny musíš ráno umazat marmeládou.

Karel Hvížďala, novinář, spisovatel

  • narodil se v roce 1941
  • v 60. letech pracoval jako reportér v Mladém světě, po normalizaci byl redaktorem v nakladatelství Albatros
  • v letech 1978–1990 působil v exilu v Německu, pracoval v nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a spolupracoval s rozhlasovými stanicemi RFE (Radio Svobodná Evropa), Deutschlandfunk, Deutsche Welle, BBC
  • od roku 1990 byl šéfreportérem Mladé fronty, v letech 1994–1999 šéfredaktorem a spoluvydavatelem zpravodajského týdeníku Týden
  • od roku 1999 je spisovatelem a žurnalistou na volné noze , autor desítek knih rozhovorů a románů i desítek rozhlasových her
7.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies