VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Janeček: Páternosteru se už nebojím

Praha - S autorem Černé sanitky o jídle z koček, zvědavých skinheadech a bezhlavém motorkáři…

20.9.2008
SDÍLEJ:

Třikrát a dost. Etnograf a spisovatel Petr Janeček s posledním dílem své úspěšné trilogie o černé sanitce, která do jisté míry ovlivnila prodej gyrosu ve Spálené ulici. Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Etnograf Petr Janeček se zabývá studiem současných pověstí neboli městských legend. Na první pohled nenápadný člověk, kterého byste na chodbách Národního muzea, kde pracuje, snadno přehlédli.

Ve skutečnosti však tento mladý folklorista může za jednu z nejúspěšnějších knížek předminulého roku: Černou sanitku.

Kultovní historky o vraždícím stopaři, nakažených jehlách v madlech eskalátorů či o spermatu v gyrosu nyní znovu ožívají díky stejnojmennému seriálu vysílanému každý čtvrtek na prvním programu České televize.

Je studium městských legend seriózní obor?
Jak se to vezme. Učí se o nich na univerzitách, ale jsou tak trošku na okraji. Tradiční folkloristé, kteří zkoumají mýty a pohádky, je moc neuznávají. Spíš to zajímá sociology a psychology. Takový klasický etnograf, zabývající se lidovými zvyky, kroji a podobně, může namítnout, že to nejsou žádné pověsti. Pověst je o blanických rytířích, traduje se stovky let, a tohle jsou jen nějaká efemérní vyprávění, která za pár let zmizí. Ale ono to tak úplně není, protože některé městské legendy najdeme už v písemných pramenech ze 16. století.

Mají tyto pověsti reálný základ, nebo jsou úplně vymyšlené?
Řekl bych, že reálný základ nemají. Spíš se může přihodit událost, která takový příběh připomene a aktualizuje ho. Lidé tu historku znají z ústního podání, mají ji zasutou hluboko v podvědomí, a pak se stane, že hygienická kontrola zavře čínskou restauraci. Zavře ji z nějakého objektivního důvodu, ale lidé si hned domyslí, že tam dělali jídlo z koček. Fámy tohoto druhu také mohou leckoho inspirovat k reálnému provedení – tomu folkloristé říkají ostenze. Takže narkomani uslyší o nakažených stříkačkách, zabodnutých zespodu do gumových madel eskalátorů v metru, a ne že by udělali totéž (to je skoro neproveditelné), ale schválně položí stříkačku na místo, kam si sedá hodně lidí.

Většina legend, které sbíráte, včetně té o černé sanitce, u nás kolovala hlavně v 70. a 80. letech. Čím si to vysvětlujete?

Určitě to bylo tehdejší nedůvěrou k oficiálním médiím, – tisku a televizi. Já si tu dobu moc nepamatuju, byl jsem dítě, ale tenkrát se četlo mezi řádky, což platí také o protektorátu. Za německé okupace bylo městských legend zdaleka nejvíc. Jako by se lidé snažili spíš důvěřovat informacím od svých kolegů a rodinných příslušníků, které byly ve skutečnosti ještě méně věrohodné než ty z médií. Těžko říci, zda bylo za normalizace víc pověstí. Mně to tak přijde, ale možná že byli lidé na takové věci jen citlivější a lépe si to pamatovali. Dneska třeba také slyší spoustu historek, ale hned je pustí z hlavy, protože je těch informací na ně moc.

Kde je hranice mezi městskou legendou a anekdotou?
Jediný rozdíl je v tom, že městskou legendu považuje vypravěč nebo posluchač za pravdivou. Ve fokloru se žánry prolínají – mýtus se může stát pohádkou, pohádka pověstí… A plno těch humornějších příběhů z oblasti současných pověstí se v okamžiku, kdy jim lidé přestanou věřit, dá zachytit jako anekdota.

Zaujalo mě, že velká část vámi zaznamenaných příběhů se neděje na nějakém osamělém místě, ale naopak v prostředích, kde bychom se měli cítit bezpečně, třeba v MHD, doma nebo v autě.
To je pravda. U těch tradičních strašidelných pověstí to bylo docela opačně. Duchové a hejkalové byli vždycky v lese, vodník v rybníce, prostě šlo o místa, která člověk považoval za hraniční a věděl, že mu na nich může hrozit nebezpečí. V nočním lese už předem očekáváme, že se budeme bát. Ale městské legendy jsou opravdu zákeřné v tom, že se jedná o prostředí, kde by padoucha čekal málokdo. Těžko říci, čím to je, ale rozhodně to působí mnohem rafinovaněji. Možná jde o pocit odcizení moderní společnosti, nevím.

Že by vzájemná lidská nedůvěra?
V tradičních pověstech byl domov stoprocentně bezpečným místem. Když vás pronásledoval upír nebo démon, stačilo překročit práh domu a už za vámi tyhle bytosti nemohly, případně se tam dostávaly nějakým komplikovaným způsobem - musel jste je vysloveně pozvat, ať jdou dál, viz Svatební košile.
V moderních pověstech není člověk v bezpečí vůbec nikde, ani v těch úplně nejintimnějších sférách. Jestli to nějak odráží rozpad tradiční společnosti a náboženství? Asi trochu jo.

Pojďme ke konkrétním legendám: když mi bylo jedenáct nebo dvanáct, chodil jsem do školy z Vršovic na Žižkov přes Orionku. A o téhle křižovatce, kde se dodnes stávají vážné nehody, protože nikdo neví, která ulice je hlavní, se říkalo, že tudy jednou jela motorka a před ní multikára naložená plechovými pláty. Jeden plech se z korby sesul a za jízdy uřízl motorkáři hlavu. Kde se tahle historka vzala?
Nejstarší verze pochází z Velké Británie, kde tento příběh roku 1966 zaznamenal v článku s názvem Folklor automobilu anglický folklorista Stuart Sanderson. U nás se legenda o bezhlavém motorkáři objevila ve stejné době, tedy v roce 1966, v seriálu Nové pověsti české, který vycházel
v Mladém světě. Minimálně od 60. let už historka kolovala po celé východní Evropě. Verzi z Orionky neznám, ale vím o řadě jiných variant, především z venkova, které se vztahují ke konkrétním zatáčkám. Řidiči autoškol to hodně rádi vyprávějí svým vyklepaným žákům.

Dobrá, takovému příběhu asi dospělý člověk neuvěří. Ale překvapilo mě, že jste do své knížky zařadil i drogové dealery, co rozdávají dětem před školou bonbony. To je tedy také jen legenda?
Pokud já vím, žádný takový případ zatím na policii hlášený nebyl. Tady se spíš jedná o výraz kolektivní nedůvěry vůči drogám, která nastala na počátku 90. let. Myslím, že to souvisí s reklamními akcemi, v jejichž rámci se jednu dobu rozdávaly před školami žvýkačky. Tehdy se říkalo, že v nich jsou drogy. Ale ten mytický pán, který láká děti na bonbony, to je podle mě výplod fantazie. Děti se k drogám dostávají primárně prostřednictvím svých vrstevníků, spolužáků a kamarádů.

Před pár lety prošuměla Prahou slavná fáma o gyrosu, do kterého ve Spálené ulici přidávají sperma. Je ale zajímavé, že mi tenhle drb říkalo hned několik lidí a pak jsem zjistil, že aspoň dva z nich mají doma vaši knížku.
Aha, tak já to slyšel už někdy na konci 90. let. Ta knížka určitě nemá takový vliv, ale zrovna tahle věc je fakt chytlavá a stačí dát impulz, aby začala znovu kolovat.

Ještě si pamatuju, že jsem jako malý jezdil páternosterem v Melantrichu, kde dělala moje máma, a několikrát jsem byl různými osobami vážně varován, že za žádnou cenu nesmím přejet poslední patro.
Toho jsem se strašně bál! A když mi bylo osm let, tak jsem to se svým statečnějším bratrancem projel. Leželi jsme na zemi a když výtah projížděl strojovnou, třásli jsme se strachem. Tehdy jsem poznal na vlastní kůži, že je to pověra.

Tento rozhovor spolu vedeme v září. Vztahuje se nějaká legenda kupříkladu k prvnímu školnímu dni?

V Polsku existuje cyklus legend o skinheadech, kteří přepadají školáky. Položí jim otázku, jaký mají sešit na náboženství. Když ti školáci odpovědí, že mají linkovaný, tak jim skinheadi vyřežou žiletkou do obličeje linky. Když mají čtverečkovaný, vyřežou jim čtverečky. A jediná správná odpověď je, že na náboženství je sešit čistě bílý.

Autor: Michal Bystrov

20.9.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petra Kvitová.
5

Půl milionu. Taková je už odměna za informace o útočníkovi na Kvitovou

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

AKTUALIZUJEME

Teror před britským parlamentem, potvrzeno: Zahynuli tři lidé a útočník

/SLEDUJEME ONLINE/ Muž najel na mostu u budovy parlamentu do lidí autem a čtyřicet jich zranil, celkem tři jeho útok nepřežili. Poté zasáhl policistu nožem. Bezprostředně po útoku jej policie zranila střelbou, které později podlehl. Skotský parlament kvůli útoku přerušil jednání o nezávislosti. Policie útok vyšetřuje jako teroristický čin. Mezi oběťmi nejsou Češi. 

EXKLUZIVNĚ

Babišovi nebudu dělat kašpárka, věří jeho nový poradce

Jeden z nejhlasitějších kritiků elektronické evidence tržeb začal radit jejímu duchovnímu otci Andreji Babišovi. Nebojí se autor Hlídače EET Michal Bláha, že ho ministr financí a šéf Hnutí ANO umlčí a zneužije v rámci předvolebního boje?

Vláda chce vyhnat divočáky z úkrytu. Z řepky a kukuřice

Zmenšit pole a zvýšit pokuty za nepovolený vstup do lesa. To jsou jedny z nejdiskutovanějších bodů novely zákona o myslivosti, který včera prosadil kabinet Bohuslava Sobotky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies