VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Blecha: Svou karikaturu ode mne má i Dustin Hoffman

Ústí nad Labem /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Výstavu „Karikatury – tváře slavných umělců“ do 25. ledna hostí ústecké Severočeské divadlo opery a baletu. Prohlédnout si ji lze zdarma při návštěvě představení. Návštěvník tak pohlédne do tváří Davida Bowieho, Elly Fitzgerald, Franze Kafky, Věry Bílé, Pavarottiho a desítek dalších osobností. Nakreslil je pražský karikaturista Josef Blecha (ročník 1952), obrazy je možné v divadle i koupit stejně, jako jeho knihu „Karikatury – slavné tváře v čarách“. Reprezentativní publikace stojí 1600 korun. A s úspěšným karikaturistou, spolužákem Jiřího Paroubka z VŠE, Josefem Blechou jsme si také povídali.

14.1.2010
SDÍLEJ:

Karikaturista Josef Blecha na své výstavěFoto: Deník/Karel Pech

Souhlasíte s tím, že u kvalitní karikatury vůbec není třeba psát pod obraz, kdo na ní je?

Ano. Karikatura sama by měla za sebe říci všechno. Nezabývám se sice akční, ale portrétní karikaturou, ovšem i tam – nebo zejména tam – předpokládám, že je dělám tak, aby se malovaní poznali. Nebo aby je poznali ti, kteří je poznat mají. Oni třeba už ani ti malovaní nemusí být mezi námi.

Karikatury vyjadřují jen rysy obličeje, nebo také vlastnosti lidí?

Snažím se zachytit i jejich vlastnosti. Myslím si, že lidská tvář je natolik úžasná a zajímavá, že se v ní odráží život člověka. Každý má ve vráskách vepsané své příběhy.

Znamená to, že by někoho mohla jeho karikatura i naštvat?

Pokud se neztotožní s tím, co si já o něm myslím – tak samozřejmě (smích). Může dojít ke střetu. Stává se to ale jen výjimečně – a pouze u žen. Bývají citlivější a to, co by karikaturista rád zveličil, chtějí naopak potlačit.

Kreslíte i na objednávku. Chce být častěji portrétován sám člověk, nebo vás osloví někdo jemu blízký?

Spíš mě osloví někdo jemu blízký, když mu chce udělat radost. Samotného mě pak zajímá, jestli to toho člověka těší, jak je nakreslený. Ale já – upřímně řečeno – nikdy nedávám z ruky karikaturu, dokud nejsem přesvědčený, že je hotová a zdařilá.

Jakou roli při vaší práci hraje počítač? Karikaturista Fetters, pravidelně kreslící portréty osobností pro Ústecký deník, na něm pracuje.

Počítač? Vůbec žádnou. Setkal jsem se s tím před pár lety u Jiřího Suchého, který mi ukazoval, jak dělal Buriana, ale mě to nezaujalo. Jsem pořád u tradičního redispera, tužky a papíru.

Na výstavě v ústeckém divadle máte více zahraničních osobností než českých. Proč?

Je to shoda okolností, že mám teď připravených na 80 věcí pro hotel do Budapešti. V divadle v Ústí je dost mých karikatur, které se objeví tam – a nastálo. Navíc je výstava odrazem celé mé tvorby, a já žil velmi dlouho v zahraničí. Vždy jsem tedy inklinoval k angloamerickému světu, proto mám v divadle víc karikatur z této oblasti.

Kterou karikaturu jste nakreslil jako první …komerčně?

První byl Duke Ellington, s tou bych se ale nechlubil. A první komerční byl Jiří Stivín pro časopis Melodie. Tenkrát mi bylo osmnáct let.

Lze říct, že se snáz kreslí lidé, kteří už jsou mrtví? Třeba proto, že už k tomu „nemůžou nic říct“?

To ne, vždy záleží, jaký je ten člověk. Jednak mi pomáhá, že ho znám a často ho vídám. A kreslím–li někoho, kdo už odešel, dělám to z co největšího počtu fotografií.

Je karikatura způsob vaší obživy?

Vystudoval jsem fakultu zahraničního obchodu a celý život se tím živím. Jsem obchodník tělem a duší, ale vždycky jsem chtěl mít nějaký odstup od svého normálního povolání. A netuším, proč to „spadlo“ právě na karikaturu. (smích) Možná taky proto, že jsem se kdysi pokoušel o muziku… Tam jsem ale nechtěl dělat bolest posluchačům, proto jsem nakonec zůstal u stolu a u pera. (smích)

Takže je to koníček?

Ano, koníček, který ale už do jisté míry přerostl do druhého povolání. Je náročné to skloubit s prací, dělat dvě věci najednou je vždycky náročný. Ale nestěžuju si, protože mě karikatury těší. Už dnes nedělám pro noviny ani pro deníky, to jen ve výjimečných případech. Zabývám se jen výtvarnou tvorbou pro výstavy.

Vydal jste také reprezentativní publikaci Karikatury – slavné tváře v čarách…

Ano, je zúročením mé celoživotní práce. Oslovilo mě liberecké nakladatelství Knihy 555 a jsem strašně rád, že jsme na tom spolu dělali. Také proto, že jsme si našli společně vynikající grafičku Kláru Istlerovou, dceru slavného českého surrealistického malíře Josefa Istlera. Pracoval na tom celý bezvadný tým pod vedením doktora Zlatohlávka, rád na to vzpomínám. (Kniha je také ještě k mání na ústecké výstavě v divadle – pozn. autora.)

Otázka trochu „chirurgická“: Kdo vám právě leží na stole?

Na zakázku tibetský dalajláma, pak státník Winston Churchill a jinak spíš lidé, kteří nejsou veřejně známí.

Je těžší či lehčí malovat právě je?

Řekl bych, že to je nejtěžší. Většinou jsou to lidi, které vůbec neznám, mám jen jejich snímky a někdy i videa. Ta ale velice pomáhají, vidíte i grimasy člověka. Nejhorší je, chtějí–li karikaturu, ale přinesou jen „fotky z občanky“. Tam nepoznáte vůbec nic.

Co pro vás bylo zatím nejprestižnější prací? Která světová hvězda má svoji karikaturu nakreslenou vámi?

Dizzy Gillespie, slavný jazzový trumpetista, herec Dustin Hoffman, zpěváci Barbara Streisand ,Rod Stewart a Leonard Cohen, spisovatel Milan Kundera, Thomas Hampson, barytonista Metropolitní opery a Vídeňské opery, i režisér Miloš Forman. Ten mě nesmírně potěšil, když se mu líbila má knížka. Přišel na moji výstavu se svou paní, měl jsem velkou radost.

Slavného Dustina Hoffmana jste také kreslil na objednávku?

Ne. Byl jsem na jeho Benátském kupci na Broadwayi, hrál Shylocka. Chtěl jsem si nechat podepsat jednu svou jeho karikaturu a on naopak chtěl mít věc ode mě. Tak jsem mu ji poslal.

Umíte si představit, že byste někoho kreslil víckrát?

To dělám. Já totiž nemám litografie ani nedělám tisky. Chci, aby měli lidé ode mě originál. Takže když si někdo objedná, co už mám, dělám to znovu – a s nějakou obměnou. A pak také proto, že mě ten člověk zajímá. Třeba Boba Dylana už jsem dělal asi dvacetkrát v různých podobách. Často jsem dělal i Václava Havla, Milese Davise, teď několikrát Miloše Formana, Jimiho Hendrixe velice často.

To jsou „dost vděčné obličeje“, že?

Vždy lnete k tomu, kdo pro vás něco znamená. Třeba všichni členové Rolling Stones jsou nesmírně zajímaví.

Vyžilí „rokenroloví staříci“…

No právě. Ale jsou to také výrazné osobnosti.

A co britská královská rodina?

Já se nezabývám moc politiky, dělám je nerad. Ne že by mi za to nestáli, ale jejich svět mi není moc blízký. Sám si je vybírám výjimečně. Churchilla, Kennedyho, Klause…

Ale neuděláme titulek „Paroubka bych nikdy nekreslil“, že ne?

Jiří Paroubek, můj spolužák z Vysoké školy ekonomické, by byl celkem jednoduchý objekt pro karikaturistu. Ale pro mě osobnosti politiky nejsou středem zájmu.

A proč tedy muzikanti?

Ne jen oni. I režiséři, spisovatelé, herci, umělci… Svět umění mě láká, svět, který je obklopuje, je pro mě důležitý. Když kreslím pro sebe, vybírám si lidi, kteří mě osloví dílem či muzikou, čímkoli. Rád se ponořím do jejich světa.

Musíte k nakreslení karikatury sbírat odvahu. A je někdo, na koho jste si zatím ještě netroufnul?

(váhavě) Na ty, kde se nemám moc čeho chytit, kde to je jen „taková fádní hmota“. Někteří lidé jsou velmi pravidelní, nemají nic, čeho by se člověk jako karikaturista chytil – a ti mě nelákají. Ale někdy je opak pravdou. Myslím si, toho bych nedělal, ale pak se do něj pustím a mám ho za chvíli.

Kolik jste nakreslil karikatur?

Vůbec netuším, ale jde to určitě už do tisíců.

Je křehká hranice mezi karikaturou a normálním portrétem?

Velice křehká. Proto když někdo mluví o karikatuře, tak trošku vidí ten humor. Pejorativně řečeno, je to pro něj možná nějaké zkreslování skutečnosti. Já to tak ale nemám rád. I když slovo karikatura používám, spíš v tom vidím portrét člověka. A všichni slavní umělci – například Picasso, byli karikaturisty.

Proč, čím?

Snažili se vytvářet portrét člověka co nejmenším počtem tahů. Takže František Tichý je pro mě stejně tak karikaturista jako třeba Adolf Hoffmeister. Oba – jen každý jiným způsobem – se snažili tu tvář maximálně zjednodušit. Myslím, že snaha každého je vystihnout podstatu.

Autor: Radek Strnad

14.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační fotografie.

Akademici odmítají děkana. Opisoval

Ilustrační foto
4 11

Lobbisté slaví. Úředníkům nebude vidět pod prsty

Favorizovaný Macron chce nafouknout věznice

Méně práce, víc strážníků, zdanění boháčů, zubař zdarma. To jsou trumfy, se kterými hodlá Emmanuel Macron vyhrát francouzské prezidentské volby.

Merkelová má podíl na smrti ženy exkancléře Kohla, tvrdí jeho syn

Nynější německá kancléřka Angela Merkelová přispěla k 16 let staré sebevraždě nemocné ženy bývalého kancléře a svého mentora Helmutha Kohla. V rozhovoru pro list Die Zeit to tvrdí nejstarší syn manželů Kohlových Walter. Podle něj Merkelová svému spolustraníkovi Kohlovi a jeho rodině ublížila, když se před 18 lety údajně podlým způsobem zachovala během skandálu se sponzorskými dary pro Křesťanskodemokratickou unii (CDU). Merkelová, které se tehdy přezdívalo "Kohlovo děvčátko", prý v rámci mocenského boje v CDU zradila i svou přítelkyni Hannelore Kohlovou.

Sobotka míří na Hrad. Bude ministrem Prouza?

Tomáš Prouza, Jiří Havlíček, Milan Urban nebo Tomáš Novotný. Jeden z těchto kandidátů usedne podle sázkové kanceláře Fortuna zřejmě na post ministra obchodu a průmyslu, který se uvolnil po odvolání Jana Mládka (ČSSD). 

Trump zrušil další dekret. Transsexuální studenti si nemohou vybrat toalety

Americký prezident Donald Trump ve středu zrušil spory vyvolávající dekret svého předchůdce Baracka Obamy, který umožňoval studentům se změněnou pohlavní identitou svobodnou volbu záchodků. V ožehavé společenské otázce, která byla v minulých letech příčinou řady právních pří, tak došlo k dalšímu zásadnímu obratu. Nyní bude záležet na jednotlivých státech, jaký zvolí přístup k právům příslušníků sexuálních menšin.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies