VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsem úplně normální kluk, říká Ivan Trojan

Zlín - Třináctý ročník mezinárodního divadelního festivalu Setkání 2008 Stretnutie je již minulostí. Celý předchozí týden hostil divadla ze Slovenska, Polska i spoustu českých divadelních scén.

20.5.2008
SDÍLEJ:

Ivan TrojanFoto: Milan Jaroš

Městské divadlo jakoby si nechávalo to nejlepší nakonec. Sobota byla závěrečným dnem akce a do zlínské Malé scény přijeli herci Dejvického divadla, aby nabídli milovníkům dobrého humoru inscenaci Černá díra. Spolu s ostatními přijel i známý herec Ivan Trojan.

Máte za sebou několikahodinovou cestu vlakem z Prahy do Zlína. Jaká byla?

No, normální. Ale kdybychom jeli první třídou, bylo by to asi o něco příjemnější…(smích).

Jezdí ansábl Dejvického divadla často po festivalech?

To je spíš otázka pro naši paní dramaturgyni. Ale vyjíždíme docela často. Koncem srpna nás čeká minifestival v Řevnicích, který už funguje asi pátým rokem. Je pod otevřeným nebem, v přírodním amfiteátru, takže to bude příjemné. Samozřejmě pokud nezaprší… Pak nás čeká koncem září cesta do polské Čenstochové.

Když zmíním filmy Václav, Jedna ruka netleská, Samotáři. Ve všech snímcích vám byla přidělena role podivína. Tušíte, proč režiséři obsazují právě vás? Cítíte se být podivínem?

Ne, já si myslím, že jsem úplně normální kluk. Odstartovali to Samotáři. Režiséři mají patrně pocit, že jim podivíny zahraju. Jsou ale i jiné role, které bezesporu stojí za zmínku, jako je Béďa Jarý v Četnických Humoreskách nebo otec ve Smradech. A tohle přeci byli naprosto normální chlapi!

Nedávno jste měl zdravotní problémy. Zvolnil jste alespoň trochu pracovní tempo?

No, kolem toho zápalu plic mi ani nic jiného nezbylo. Prostě jsem musel. Ale už jsem zase naskočil do rozjetého vlaku. Točím od prvního března až do konce července, takže se dá říct, že zvolnění pominulo (úsměv). Ale v srpnu budu mít konečně volno.

Získal jste řadu ocenění, kritika vás chválí. Chválí vás i doma?

Jak kdy. Když jsem chodil často na fotbal, tak jsem nebyl moc chválený. Ale jsou i chvíle, kdy jsem pochválený. Řekl bych tak normálně, přiměřeně šestnáctiletému soužití.

Máte dva syny. Inklinuje některý z nich k herectví?

Zvlášť u mladšího hrozí, že půjde tímhle směrem. Bohužel je komediant. Ale oba jsou ještě malí, je jim devět a sedm, takže zatím to nijak neřeším.

Jste otec přísný či benevolentní?

Snažím se být přísný, protože mám pocit, že dnešní autority, jak rodičovské tak ve škole, se trošku vytrácejí. Chci být přirozenou autoritou, ale často se mi stává, že ve výsledku jsem benevolentní.

Museli vám jako dítěti rodiče hodně zakazovat?

Když zavzpomínám, tak to byly časté návštěvy sportovišť. Rodiče měli pocit, že bych měl více času věnovat školním povinnostem. V tom se naše názory rozcházely…

Kdo nebo co vás dokáže vytočit?

Právě jsem přišel z místní hospody a Ostrava bohužel vede nad Bohemkou jedna nula. Dali gól po standardní situaci, kdy hráč nebyl v žádným kontaktu a upadnul. Vlastně podváděl. Tydle věci mě vážně vytáčejí. A ono to platí i v životě. Nemám rád, když někdo podvádí úmyslně, aby pro sebe získal nějaký prospěch.

Můžete sám sebe charakterizovat?

Ne (smích).

Dobře, tak jinak. Co vám na sobě samotném vadí?

Určitě prchlivost. Jsem lehký cholerik, ale vědomě s tím pracuju. O to víc mi pak vadí, když mi to někdy ujede. Snažím se být tolerantnější a nebýt v názorech příliš unáhlený a rychlý.

Pocházíte z herecké rodiny. Tatínek se věnuje herectví, bratr Ondřej je režisérem a producentem. Netáhne vás třeba právě režie?

Táhne, dokonce mám od našeho šéfa Mirka Krobota nabídku, abych režíroval divadlo. Ale zatím to oddaluju, protože je to velmi zodpovědná práce, to za prvé a za druhé herecké vytížení je pořád tak velké, že tyto dvě věci nejdou skloubit dohromady.

Zahráli jste si s tatínkem v nějakém společném projektu?

Ano, hráli jsme pohádku ve Viole, což bylo pro oba takové zásadnější. A teď budeme hrát ve filmu Zdeňka Tyce, ale v podstatě tam spolu nepromluvíme, jen se kolem sebe mihneme.

Už jste někdy odmítl roli, protože jste jí nevěřil?

Ano, ale v těchto případech nechci být moc konkrétní, protože režisér nebo autor si to třeba zase tak nezaslouží. Pokud bych sáhnul hodně do minulosti, tak to byl komunistický seriál Rodáci. Dodnes jsem rád, že jsem roli odmítnul.

Co vás čeká v nejbližší budoucnosti?

Pokud to vezmeme k srpnovým prázdninám, tak už jsem o tom částečně mluvil. Do konce června hrajeme v divadle, přešel jsem z jednoho natáčení s Jirkou Strachem do dalšího natáčení se Zdeňkem Tycem. Také v červnu se budu připravovat na projekt s Jurajem Herzem. Budu hrát kočovného kouzelníka, komedianta, který najde židovskýho sirotka, dívku. Vezme ji k sobě a nějakým způsobem se o ni postará. Ale není to klasický kladný hrdina. Je to člověk chybující a pochybující, takže myslím, že role to bude zajímavá.

Autor: Silvie Pospíšilová

20.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

Jablonec selhal, od Příbrami dostal čtyři góly. Opět jí pomáhá zachránit ligu

Jablonec nad Nisou – Nejhorší tým fotbalové ligy si vyšlápl na Jablonec. Příbram nasázela na Střelnici čtyři góly, zvítězila 4:2 a po 25. kole opustila poslední příčku.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies