VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Karel Kryl si uměl života bohémsky užívat, říká jeho bratr

Česká republika/Jižní Čechy - Právě v úterý uplyne přesně patnáct let od smrti písničkáře Karla Kryla a o pár týdnů později, konkrétně 12.dubna, vzpomeneme jeho výročí narození. Bylo by mu 65 let…

3.3.2009
SDÍLEJ:

Každý je svůj, říká Jan Kryl, který jezdí po klubech a školách s komponovaným pořadem, plným hudby a vyprávění o tom, jak komunisté zametli s jejich rodinou. Foto: Archiv Jana Kryla

Byl neúplatným a zásadovým rebelem a jeho písničky se staly proklamacemi většiny národa. Netajil se zklamáním nad tím, jak se vyvíjely další kroky sametové revoluce.

Co by asi tak řekl dnešní době? O Karlovi, jeho životě, představách a názorech jsme si povídali s jeho mladším bratrem Janem, který se po delší a složité cestě také stal písničkářem. A v jeho pořadech, s nimiž jezdí po školách, klubech nebo festivalech, nikdy nechybí vyprávění o Karlovi.

Blíží se dvě Karlova půlkulatá výročí. Vzpomíná se na něho ve vaší rodině v té době nějak intenzivněji?
Vzpomínáme na něho takřka denně. Každý den hoří svíčka za všechny blízké, kteří tady už s námi nejsou. A na Karla vzpomínám navíc i ve svých programech, vždyť to se nedá zapomenout.

Asi se ti přitom vynořují i další vzpomínky na dětství, rodiče…
Táta měl tiskárnu, kterou mu v roce 1950 komunisti rozbili, a pak byl nasazen do výroby. Smýkali s ním od jedné nádeničiny k druhé, až to zákonitě odneslo jeho zdraví. Maminka začínala jako kreslička u Baťů, pak byla doma s dětmi a v zaměstnání končila jako vedoucí prodejny nábytku.
Byli jsme vychováváni jako individuality. Hodně se u nás četlo, zpívalo a spoustu času jsme trávili v přírodě. Ovšem pěstní právo se u nás nedrželo, táta vždycky tvrdil, že facka není argument.

A co sourozenci?
Nejstarší byla Marie, která odešla studovat na keramickou školu do Bechyně, kam rok za ní přišel i Karel. Byla to jedna z mála škol, kam se dostaly i děti „reakcionářů“. Domů jezdili pak jen občas, protože tehdy se učilo ještě i v sobotu a cesta vlakem trvala deset hodin. Průšvihy se jim rozhodně nevyhýbaly, to patřilo k věci, ale školu oba dokončili v pořádku.

Jaký byl tvůj vztah ke Karlovi?
Karel byl odmalička rebel. I na rodinných fotkách se všichni usmívají, jen on se mračí. Když si postavil hlavu, nikdo s ním nehnul. Třeba na základce si učitelka umínila mít ve třídě stoprocentní účast žáků v Pionýru, ale Karel se zasekl, že on je skaut a ne pionýr. Poslala tedy největšího kluka ze třídy, aby mu domluvil, ten skopal Karla ze schodů, ale stejně s ním nic nepořídil.
Zákonitě byl starší brácha pro mne vzorem, jenomže bráška u ničeho dlouho nevydržel, při prvním nezdaru všeho nechal a mně to pak zůstalo… Vlastně mě ty převzaté záliby drží dodnes – ryby, sbírání kamenů atd.

Vzpomínáš si na první Karlovy písničkové pokusy?
Začínal vlastně s básničkami z nešťastné platonické lásky. V Bechyni pak chodívali se sestrou dolů do loděnice, kde se scházela trampská osada Zlatý klíč, kam patřili například bratři Ryvolové, a tam se naučil hrát trampské písničky. Bylo jen otázkou času, kdy se začaly rodit i jeho první autorské věci. Ta úplně první ale nebyla ani trampská, ani milostná, spíš srandistická - jmenovala se Potkal jsem svou tchýni na mostě v Bechyni.

Přejímal jsi tehdy bratrovy písničky?
Byl jsem v té době na internátu, snažil jsem se ty jeho začátečnické věci hrát, ale moc mi to nešlo. Na jednu z jeho melodií jsme potom s kamarády dali dohromady Třídní blues, ve kterém jsme kriticky probrali kantory, a málem jsem se kvůli tomu nedostal k maturitě.

Jaký dojem na tebe udělalo první zhlédnuté Karlovo vystoupení?
Vlastně jsem ho až do jeho odchodu do exilu, což bylo 9.září 1969, naživo neviděl. V době jeho začátků jsem byl na vojně, pak se on potuloval po koncertech po republice a doma v Novém Jičíně se takřka nezdržoval. A já měl v té době plno starostí o holé živobytí a zajištění své mladé rodiny. Poprvé jsem viděl Karla na pódiu až 12.března 1990 v Novém Jičíně, kde v polovině koncertu přišli estébáci a nechali vyklidit sál, že je tam někde bomba. Koncert se dohrál v repríze později.

Jak na tebe působily Karlovy protestsongy?
Logicky jsem byl na něho pyšný. S „Bratříčkem“ například vyhrál několikrát soutěž „Dvanáct na houpačce“ a dost se jeho věci hrály v rozhlase, lidi ho brali… Jenomže pak přišel Gustáv Husák, normalizace a bylo po hraní.

Jaké to pro vás bylo po Karlově odchodu?
Dcerka byla tehdy malinká, zaměstnání finančně chabé, pomáhali nám rodiče z obou stran… V roce 1971 zemřel otec a Karla nepustili ani na pohřeb. Asi měsíc nato mě vyhodili z práce, jako civilní zaměstnanec vojenské opravny tanků jsem se stal nežádoucím.
Ještě několikrát jsem pak byl nucen zaměstnání měnit. Ačkoliv jsme byli pochopitelně jako rodina sledováni, přesto se poslouchala Svobodná Evropa a také Karlova tvorba se k nám vždycky nějakým zázrakem dostala. Nikdy jsme nezjistili, kdo ty nahrávky odesílal, adresy byly fiktivní. Dvě desky například přišly v přebalech vážné hudby.

Jak bratr prožíval posametové změny?
Karel se vrátil 30.listopadu 1989 na sociální vízum – mamince na pohřeb. Její srdíčko nevydrželo ten obrovský nával euforie nad tím, že se starý režim hroutí jako domeček z karet a že se Karel může vrátit. Bohužel setkání s ním už nestihla.
Karel se pak hlásil nově zvolenému prezidentovi Václavu Havlovi do takzvané politické služby, ale ten ho vypoklonkoval, aby raději hrál a zpíval. Zřejmě se jim se svou nesmiřitelností ke šlendriánu a všem těm kotrmelcům novodobých politiků nehodil do krámu.

Co ho nejvíc nadzvedávalo?
Vývoj po sametové revoluci nesl těžce a nepřestával se strefovat do všech těch nově se vynořujících nešvarů. Strašně se užíral tím, že se k moci prodrala spousta zlatokopů, kteří hleděli a dosud hledí jen na vlastní prospěch, ale silně se ho dotklo i rozdělení státu a skutečnost, že Češi nehledali své vzory v nejlepších z nejlepších v české historii, a raději se vrátili ke Švejkovi.

Myslíš si, že se zklamání podepsalo i na jeho předčasném odchodu?
Objektivně musím přiznat, že Karel si uměl života bohémsky užívat a jak se říká – pálil svíčku z obou stran, což mu rozhodně nepřidalo. Ale i to zklamání hrálo svou roli…

Ovlivnily tě jeho písničky v pozdější tvorbě?
Myslím, že v tom bylo víc společných faktorů – stejní rodiče, stejná výchova, stejná literatura, společné zážitky z dětství… Podobná melodika písniček je spíše v tom, že ani jeden z nás nebyl studovaný muzikant, a tak jsme volili melodie co nejjednodušší na hraní, hlavně podle akordů. Ale i tak jsem přesvědčený, že každý z nás jsme prostě svůj.

Jak se tohle všechno objevuje ve tvých programech?
V komponovaných pořadech pro školy vyprávím o rodině, jak s ní jednotlivé režimy zametaly, stručně Karlův životopis a zařazuji i ukázky z jeho tvorby. Je to tak trochu občanská nauka, trochu novodobá historie, také poezie a hudba.
Programy pro kluby a podobně jsou odlišné – jsou složené z mých básniček a písniček, povídání jen okrajově a jako třešničku na dortu přidávám tři Karlovy věci - oni by mi to posluchači jinak asi neodpustili. Hrávám třeba Anděla, Morituri te salutant, Bílou horu, Babylon, Karavanu mraků. Nejraději mám ale Děkuji a Bratříčka. Ovšem mám-li být upřímný, nejlépe se cítím při produkci svých věcí.

Kde tě může veřejnost slyšet?
Nejspolehlivěji, pokud si mne škola nebo provozovatel objednají. Jezdím totiž s těmito koncerty po celé republice. Jižní Čechy mám moc rád, bohužel těch příležitostí z jihu nyní moc není.

Autor: Hana Hosnedlová

3.3.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Premiér Bohuslav Sobotka během rozhovoru Deníku.
26 10

Vláda projedná sloučení tarifů, někteří lidé by se dočkali zvýšení platu

Prezident Miloš Zeman.
18 16

Zemanova návštěva USA se odkládá. Kvůli krizi s KLDR, řekl Kmoníček

Chtěl být prezidentem, teď má na krku mezinárodní zatykač

Co je moc, to je moc. Krajskému soudu v Ostravě došla trpělivost s někdejším kandidátem na prezidenta republiky a kanadským podnikatelem českého původu Jiřím Včelařem Kotasem (64 let). Ten jako obžalovaný figuruje v kauze padělaných obrazů světoznámých malířů.

AKTUALIZOVÁNO

Hromadná nehoda na D1: zemřel řidič dodávky, za tragédii může stojící kolona

Brno /FOTOGALERIE/ – Zraněním podlehl padesátiletý muž, kterého vyprostili hasiči z havarované dodávky v hromadné havárii na dálnici D1. V úterý kolem půl dvanácté se na 202. dálničním kilometru srazily čtyři nákladní auta a dodávka. Kvůli nehodě u Brna museli z dálnice sjet řidiči mířící na Vyškov a Ostravu. Dopravu se podařilo uvolnit až krátce před půl sedmou večer. „Kolony se začínají pomalu rozjíždět," informovala mluvčí jihomoravských policistů Štěpánka Komárová.

Kejval podepsal přihlášku na OH do Pchjongčchangu. Úspěch popřál i Zeman

Povinná formalita je splněna. Přesně 289 dnů před zahájením zimních olympijských her v Pchjongčchangu podepsali prezident Miloš Zeman a předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval oficiální přihlášku českého týmu. Ta i podpis k průvodnímu dopisu, který obdrží šéf Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach, jsou podmínkou k účasti sportovců v Jižní Koreji.

Seznam významných dnů se zřejmě rozšíří. O dva týkající se světové války

Nově by měl být 18. červen Dnem hrdinů druhého odboje, kteří se postavili nacismu. Druhý má připomenout vyhlazení takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince v noci na 9. března 1944. Doplnění zákona o státních svátcích dnes schválila Sněmovna už v prvním kole projednávání.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies