VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kdy už fotografování nestačí

Praha - Běla Kolářová vystavuje své objevitelské a novátorské práce v Museu Kampa.

4.8.2008
SDÍLEJ:

Vzorník barev. Asambláž Běly Kolářové z roku 1967. (Z majetku autorky.)Foto: Repro: DENÍK/Petr Kovařík

Běla Kolářová (1922) zůstávala dlouhé roky tak trochu ve stínu svého muže básníka a výtvarníka Jiřího Koláře a pestré škály jeho dalších a dalších objevů. Ale současná výstava v Museu Nadace Jana a Medy Mládkových na pražské Kampě připomíná, že naprosto neprávem. I ona, stejně jako Jiří Kolář, šla cestou neustálého posouvání obzorů a hranic, kdy už osvědčené a vyzkoušené prostředky přestávaly stačit.

Sama o tom říká, jak ji někdy začátkem jedenašedesátého roku jako blesk zasáhla věta, že „celý svět je ofotografován“, a jak ji přepadl pocit sklíčenosti a marnosti chtít pokračovat ve fotografování.

A z tohoto pocitu vyrostlo experimentování Běly Kolářové, které se rodilo už ne v objektivu fotoaparátu, ale spíše v temné komoře za pomoci technických prostředků a pohybu. To však zároveň vyžadovalo „nedbat nezájmu těch profesionálů, kteří se zastavili u vzorů daných krajinářem a portrétistou minulého století a kteří tvrdí, že fotograf má zůstat fotografem,“ říká Kolářová. „Dbají, aby jednou již dané rozdělení fotografů do kategorie umělecké, reportážní, průmyslové, reklamní bylo dodržováno, jako by neviděli, jak se svět kolem nás mění, jak vědci, malíři, hudebníci, básníci hranice svých oborů překračují a ruší.“

Cesta k asambláži

Její cesta byla tedy právě taková, jako cesta vědců, malířů či básníků a Jiří Kolář sám byl v tomto směru inspirací obdivuhodnou. Tento proces překračování hranic pouhé fotografie současná výstava bohatě dokumentuje na fotogramech pohrávajících si se strukturami materiálů a využívajících např. techniku roláže, ale také na postupném přerodu v asambláže. I o tomto procesu vydává Kolářová vlastní svědectví, když říká, jak jí „jednoho dne fotoaparát přestal vyhovovat. Na lidské oko nestačil. Krátký záběr drobných předmětů, jejich černobílý obraz zachycený zlomkem vteřiny neukáže, jak tyto svítí, jak se ve světle mění, jaké stíny vrhají podle úhlu našeho pohledu. Začala jsem tedy lepit, a tak vznikly moje asambláže.“

A právě v asamblážích objevila Kolářová svůj vlastní svět – uplatnila zde nejen množství nejrůznějších každodenních předmětů, jako jsou spínací špendlíky, patentky, korálky, ale i třeba lístky z kalendáře či obyčejné lidské vlasy, s nimiž si dokáže opravdu vyhrát.

V kombinaci s neobyčejným výtvarným viděním, smyslem pro grafické členění plochy vznikají originální díla, která si v ničem nezadají s pracemi manžela Jiřího Koláře, a i když někdy využívají jeho postupy koláže či roláže, jsou zcela originální a nezaměnitelná. Přitom právě na rozdíl od prací manželových zcela osobitě akcentují ženský svět, ženské vidění, koketerii s módou (nikoli s módností) a zálibou v ženských titěrnostech – (v nejlepším slova smyslu). Na první pohled upoutají asambláže Pařížské nebe (1991) vytvořené z barevných cívek nití, či Nevymažeš černou ani bílou (1996), Roh hojnosti (devadesátá léta) – zlatý kornout plný tužek a pastelek – či originální Šibeniční vzorník (1983) sestavený z různě velikých skobiček a vzorků provazů.

Ostatně nejen pestrost předmětů, které dokáže Kolářová využít, ale i básnivá nápaditost v pojmenovávání je na současné výstavě požitkem. A vše si může návštěvník zopakovat ještě doma listováním v obsáhlém katalogu, který byl k výstavě vydán.

Běla Kolářová:
Fotografie, asambláže, kresby
Museum Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1.
Otevřeno do 24. srpna
denně 10–18 hodin.
Vstupné 80, snížené 40 Kč.

Autor: Petr Kovařík

4.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mistrovské oslavy v Brně. Hokejisté Komety přijeli mezi fanoušky na zaplněný Zelný trh v otevřeném autobuse.
AKTUALIZOVÁNO
81

Mistrovské oslavy v Brně: hokejisty přivítalo 12 tisíc fanoušků, obsadili i věž

Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

DOTYK.CZ

Kandidát na šéfa ČT Dvořák: do televize se vrátili respektovaní tvůrci

Představujeme jednotlivé finalisty volby generálního ředitele České televize. Všichni odpovídali na tytéž otázky, jež se týkaly jak zhodnocení současné podoby veřejnoprávní televize, tak i jejich vlastní vize. Dnes odpovídá současný generální ředitel České televize Petr Dvořák.

Jaké to je být vodičem nevidomého? Strach není na místě, respekt ano

/ROZHOVOR/ Život je o výzvách. Jednu takovou má za sebou i příbramský běžec Jan Šeděnka. Poprvé se stal vodičem nevidomé běžkyně.

Obří beranidlo postavili na hradbách Špilberku. Pomocí dobového jeřábu

Jako obrovští křečci se mohli cítit muži, kteří v sobotu odpoledne poháněli jeřáb při stavbě beranidla na Špilberku. Desetimetrové dřevěné součásti stroje totiž zvedali pomocí otočného kola, které rozhýbali díky vlastní chůzi v něm. Středověký jeřáb použili na zvedání dílů dobového beranidla k zatloukání pilotů. Oba stroje postavili jako součást výstavy Stavba jako Brno a návštěvníci je na hradě uvidí až do konce roku.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies