VYBERTE SI REGION

V krajině ledu, kde duše roztaje

KNIŽNÍ RECENZE - Román Martina Ryšavého je napsán přirozeně, bez plánovité snahy okouzlovat neznámem.

16.1.2009
SDÍLEJ:

Třebaže filmy jeho produkce početně převyšují psaná díla, Martin Ryšavý se cítí být víc spisovatelem.Foto: Karel Cudlín

Absolvent biologie a scenáristiky, který natáčí celovečerní dokumentární filmy (v letech 1996-2008 to byly čtyři snímky o tradicích malých sibiřských národů), se rozhodl pro velký román. Stejně jako celovečerní film Afoňka už nechce pást soby, jenž si spolu s Českým snem v roce 2004 z Jihlavy odnesl Cenu pro nejlepší český dokumentární film, i Cesty na Sibiř 1 a 2 se svými více než šesti sty stranami hustého textu sklízejí samou chválu.

Život jako cestopis

Martinu Ryšavému (1967) se daří psát přirozeně, jakoby samo sebou, a přitom nepovrchně a bez plánovité snahy po okouzlování čtenáře neznámem. Autobiografickou prózu vydavatel na obálce pro ubezpečení označil za „román“. Nejistota o žánrové příslušnosti textu nejspíš plyne z toho, že život M. R., to je cestopis sám. Označit ovšem knihu o sebepoznávání pouze takto by znamenalo pominout rovinu osobního příběhu vypravěče Martina, Ryšavého alter ega, které na poklidnou, pomalou Sibiř doslova prchá před rozháranými vztahy a neuspořádaným životem v Praze, i linii, na níž se seznamujeme s řadou místních postav. Vrací-li se Martin na tatáž místa a poznáváli nová - vzniká současně pro skutečného Martina Ryšavého materiál pro román o (sebe)poznávání a vyzrávání, plus všechny sibiřské dokumenty. Ne právě usebraná, těkavá postava, o níž lze předpokládat, že vzhledem ke svému odporu k usedlosti manželství, unikavé neposlušnosti a egocentrismu bude iritovat jednu část ženských čtenářek a druhou z týchž důvodů přitahovat, se během svého pobytu na mnoha místech bývalého Sovětského svazu promění (nikoli však k nepoznání), takže možná čteme román dokonce vývojový. Ostatně - stejně podstatné jako daleké cestování jsou i nepříliš útěšlivé zážitky z domoviny. A v úvahových a popisných pasážích jde místy dokonce i o žánr esejistického typu. Román se měl tvářit jako cestopis, a tak se činí, aby se tak tvářil.

Chov sobů u Evenků nebo usedlý život Jakutů, folklór Něnců, týdny ve vlaku nebo na parníku, úkryt za kamerou, vše v decimujícím oparu vodky - na hlavního hrdinu, stále ostřílenějšího cestovatele, to působí jako balzám a povzbudidlo ducha i mysli.

Putování po postsovětských sibiřských republikách Martinovi, nutkavě toužícímu po přísunu zážitků, zprvu usnadňuje výjimečná pozice chlapce-studenta, který se, ozdoben obratnou sběratelkou folkloru Jévočkou, na Sibiř dostává po revoluci poprvé. Postupně ale jeho cizinectví ztrácí pro tamní obyvatele glanc. O to složitější a lákavější jsou všechny další výpravy do krajiny lišejníků, rozbitých a znovu slepovaných tradic pastevectví a šamanismu.

Sympatické je mimo jiné, že autor téměř vůbec nesklouzává k srovnávání „typického Sibiřana“ a „typického Evropana“, nepaušalizuje, nevyhledává exotiku a nakonec ani ezoterično. Největším dobrodružstvím ale nakonec budou příběhy, vyprávění, jimiž si lze krátit cestu, získat domorodce i životní lásku. Jak nenudně zapisovat nudu - to byl Ryšavého cíl.

Sibiř, srdeční záležitost

Přiškrtit ďábla prostřednictvím strhujícího toku příběhů se autorovi daří i při tak rozsáhlém díle, jakým Cesty na Sibiř jsou. Nad základním pomalým rytmem vyprávění se klenou vyprávěnky, jež mohou být během nehybných dní jedinou místní aktivitou a kterými se také odhaluje a krotí typická civilizovaná netrpělivost. Není divu, že žárlí-li vypravěč Martin, pak na ty, jejichž příběhy jsou vydatnější. A těm se potom (ať už je to novinář Chlupecký alias Jaromír Štětina, nebo Jévočka čili Pavlína Brzáková) snaží vyrovnat, ba svou fantazií a zážitky je předběhnout. Až při cestě za zážitky se naučí na ně nečekat, nemučit se jejich nepřítomností a veskrze otravným plynutím času.

Sibiř je pro Martina Ryšavého srdeční záležitost, nejlépe je mu na cestě, a to právě na té, jíž se směřuje za polární kruh, což je na románu samozřejmě patrné. Až v tajze se někomu může podařit nalézt životní smysl, tempo i sebe sama. Inteligentní a zasvěcené poučení o životě vzdálených národů, o tajuplné krajině a tragédii místního rozkladu, je jakýmsi přídavkem k (nakonec milostnému) příběhu. Přestože filmy jeho produkce početně převyšují Ryšavého psaná díla, cítí se být více spisovatelem než filmařem. Románu označovanému jako „hit sezony“ bude nakladatelství Revolver Revue realizovat dotisk během tohoto měsíce.

Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř 1, 2
Revolver Revue, Praha 2008.
616 stran, doporučená cena: 499 Kč

Olga Stehlíková

Autor: František Olbert

16.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

EET padá na zákazníky, restaurace zdražují

Berounsko - V jaké míře zasahuje nová povinnost elektronické evidence tržeb hospodským do provozu restaurací? Je jim na obtíž, nebo se s ní po sedmi dnech už sžili? Na Berounsku převažují zastánci prvního názoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies