VYBERTE SI REGION

Lustig: Fašismus začíná slovy a končí vraždou

Strakonice - Spisovatel Arnošt Lustig přijal pozvání do strakonického gymnázia, ve kterém studentům vyprávěl o Franzi Kafkovi, Maxu Brodovi a o svých zážitcích z koncentračního tábora v Osvětimi. Ten před několika týdny někteří studenti navštívili v rámci školních osnov. Po besedě poskytl Arnošt Lustig Strakonickému deníku rozhovor.

13.7.2009
SDÍLEJ:

Arnošt LustigFoto:

Nepovažujte to za kompliment, ale vypadáte výborně. Čím se udržujete ve formě?
Ve formě se vůbec necítím, spíš jako ruina. No ale, mohlo to být horší, takže jsem spokojený.

Vážně vypadáte dobře. Cvičíte?
Chodím pěšky.

Nepoužíváte auto?
Používám, ale k autu chodím pěšky.

V Českém dialogu, což je měsíčník pro Čechy doma a v zahraničí, napsala Venda Šebrlová, že kdyby o životě českých Židů nevyšla žádná jiná kniha než Dita Saxová, stačilo by to na věky. Tato kniha by prý neměla chybět v žádné moudré rodině. To vás jistě těší.
To ano. Pokud jde o Ditu Saxovou, potkal jsem dvě dívky, které se jmenovaly Dita, protože rodičům se knížka Dita Saxová líbila. Jedna dívka se dokonce jmenuje Dita Saxová. Potkal jsem ji na Moravě a bylo to velice příjemné, stejně jako ten citát ve vaší otázce. Děkuju. Až ten rozhovor napíšete, tak mi ho pošlete, dám si ten citát na obálku.

Čím si vysvětlujete téměř beztrestný růst neonacismu ve společnosti – nejen české?
Je to asi tím, že v každé společnosti existuje elita a spodina. Zbytek je průměr, to jsou lidé, kteří nechtějí být hrdiny, chtějí žít svůj život užitečně a pokud možno pohodlně. Bohužel, mezi těmito lidmi je hodně lhostejnosti, která napomáhá extremismu. Jedna z mých postav říká o lhostejnosti, že to je propast, kterou hloubí člověk v sobě, kolem sebe, pro sebe i pro druhé. V Čechách mě mrzí jedna věc. Národ, který byl určen k vyhlazení jako číslo dvě po Židech, si nevzpomíná na to, že každý fašismus, každý extremismus začíná slovy a končí vraždou. To by měla brát policie výrazněji na vědomí.

Ta zlá slova se v naší společnosti začínají zase objevovat. Vnímáte to?
Ano. Jsou to přesně ta slova, která jako by byla ozvěnou toho, co se ozývalo od roku 1938 v Evropě. Někteří lidé si ani neuvědomují, že jsou fašisty a že jsou na velice srázné cestě dolů.

Pane profesore, učíte mladé lidi, setkáváte se s nimi. Mají zájem o historii?
Někteří ano.

Při besedě se strakonickými gymnazisty jste byl vtipný, vyprávěl anekdotu za anekdotou. Promiňte, ale měl jsem pocit, že se vzpomínkám na Osvětim úmyslně vyhýbáte.
Já se jim nevyhýbám, ale nejsem schopen Osvětim popsat tak, aby to byl věrný popis, protože pobyt tam je nesdělitelný. To je výhoda i nevýhoda Němců.

V čem jste nacházel sílu k přežití v pekle koncentračního tábora?
To, že jsem přežil, byla jenom otázka náhody a štěstí. Každý, kdo přežil Osvětim, přežil jenom proto, že zabili někoho místo něho. Je jenom štěstím, v uvozovkách, nevědět koho zabili. Ale pořád je to velmi nepříjemný pocit, je to pocit viny bez viny. Proto se mi těžko mluví o Osvětimi.

A tak jste začal psát?
Psát jsem začal proto, že tomu, co jsem vyprávěl, nikdo nevěřil. Objevil jsem přitom zvláštní věc - i lehkomyslného člověka, když začne psát, se zmocní odpovědnost, o které předtím nevěděl. Chtěl jsem to vždycky udělat lépe. Říkal jsem si, tolik bylo chytřejších, nadanějších, ale ti to napsat nemůžou, protože je zabili. Takže když to píšu já, mám odpovědnost za ty zabité.

Strakoničtí studenti nedávno ukončili projekt Zmizelí sousedé, ve kterém společně s profesorem Pavlem Sekyrkou pátrali po židovských spoluobčanech žijících kdysi na Strakonicku a pohlcených holocaustem. Studentům se dokonce podařilo vydat publikaci, k níž jste napsal předmluvu, a sehnat peníze na důstojné memento v podobě sedmiramenného svícnu. Co říkáte tomuto způsobu připomínání si historie?
Je to nesmírně důležitý projekt. Úžasný. Chtěl bych jen dodat, že Pavel Sekyrka je vzácný člověk, velmi inteligentní učitel a humanista první kategorie, který má organizační schopnosti, talent, energii a nadání dokončit, co začal.

Sám učíte mladé, začínající spisovatele a scenáristy. Co jim vštěpujete, aby psali dobře?
Nic. Já se s nimi jen bavím jako v kavárně o světových spisovatelích jako jsou Turgeněv, Tolstoj, Fitzgerald, Hemingway, Čapek, Kundera, Hrabal nebo Škvorecký. To je to jediný, co se dá s mladými spisovateli dělat. Zákony svého psaní si musí v praxi objevit sami, protože každý je jiný. Ale je to příjemný seminář.

Jste jako spisovatel ukázněný, píšete denně?
Nejde o kázeň, ale o vášeň. Psaní je záliba, příjemná nutnost, asi jako dělat děti. Denní taxu nemám, ale píšu denně, většinou ráno.

Svého času jste byl také šéfredaktorem české verze časopisu Playboy. Jak jste se k tomu vlastně dostal?
Když jsem přijel z Ameriky, začali tady se mnou zacházet jako s Adolfem Hejdukem kříženým s Aloisem Jiráskem. To jsem nesnesl, protože v povaze literární práce je pokora a skromnost. To proto, že nikdy nedosáhneš toho, co jsi chtěl. Nikdy. To všechno je prohraná bitva, o které čtenář neví, ale ty jo, takže si nevyskakuješ. Když mi nabídli šéfredaktora Playboy, vzal jsem to, protože jsem nechtěl být Aloisem Jiráskem. Chci být autorem, který píše, vydává a chce se učit, aby ta příští knížka byla lepší než ta minulá, což se mi nikdy nepodařilo.

Co si myslíte o sexu?
Jsme tři spisovatelé – Kundera, Škvorecký a já. Kundera si myslí, že sex v tobě probouzí ty nejhnusnější pudy, Škvorecký si zase myslí, že láska je lepší, když se do toho neplete sex, tělo a šťávy. Já mám teorii, že sex tě zlepší, že z tebe udělá ušlechtilejšího člověka, když je to sex z lásky. A už skončíme, ne?

Tak už jen poslední otázku. Které hodnoty v životě vyznáváte?
Čest, poctivost, fair play. Prostě hodnoty starých Řeků.

PETR PUČELÍK

13.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies