VYBERTE SI REGION

Marius Kotrba: Když socha nemá duši, neexistuje

Ostrava /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Obrazy a sochy vystavuje v těchto dnech v ostravské Galerii Beseda Marius Kotrba, vysokoškolský pedagog, který bude zanedlouho jmenován profesorem, vedoucí katedry sochařství na Fakultě umění Ostravské univerzity. Pro Kotrbovu tvorbu jsou typické monumentální figurální kompozice stylizovaných lidských postav, zachycených při nejrůznějších činnostech. Jeho postavy jsou z hlediska formy jednoduché a svým způsobem prosté. Je patrné soustředění umělce na hledání vztahu plastiky k prostoru a na co nejvýraznější tvar sochy, který je podstatný pro vyjádření myšlenky díla. Souběžně vznikají kresby a obrazy, které stejně jako Kotrbovy sochy poodhalují jeho vnitřní svět.

2.12.2009
SDÍLEJ:

Marius Kotrba - pozvánka na výstavuFoto: archiv

Co předkládáte veřejnosti na této výstavě?

Výstavní činnost je pro mě „druhotný produkt“ toho, co vytvářím. Posledních deset let tvořím sochy přímo do určeného prostoru, často na zadané téma. A na výstavě prezentuji sochy a obrazy, které si vytvořím sám pro sebe. Samozřejmě jsou zde díla jako je Svatá Alžběta, kterou jsem realizoval v Německu, podobně jako Svatý Kryštof, který stojí u dálnice, a jsou zde nové obrazy, jež jsem maloval letos na jaře v bývalých prostorách rožnovského podniku Tesla. A velikost prostoru, v němž jsem mohl načas pracovat, určila větší formáty mých obrazů, které předkládám veřejnosti. Dovoluji si tvrdit, že s přibývajícím věkem daleko více preferuji duchovní tematiku ve svých dílech, která byla doposud možná skryta, ale zabýval jsem se jí vždycky. Když socha nebo obraz nemá duši, prakticky neexistuje.

Jste umělec a vysokoškolský pedagog. Jak dělíte svůj čas?

Organizační činnost na škole mě nějak zvláště netěší při mé sochařské práci, ale člověk se tomu nemůže vyhnout. Ale přímý kontakt se studenty je pro mě velice příjemný. Nějak jsem si na tento způsob života zvykl. Studenti jakoby mi nastavovali zrcadlo. Ne, že je jenom já učím, něco ze sebe vydávají a musel jsem se naučit jasně formulovat myšlenky a pocity, říci je nahlas, a to mi také pomáhá v mé vlastní tvorbě. Kontakt s mladými lidmi je pro mě přínosný také v tom, že oni žijí s určitým pocitem naděje, což mí vrstevníci a někteří starší lidé už jako by ztratili.

Máte čas na vlastní komornější tvorbu?

Vlastní tvorbou se zabývám v určitých mezerách, ale tou je i práce, kterou realizuji do prostoru. Nejsem konceptuální umělec a nechávám se překvapovat tím, co svět přinese, co to udělá se mnou.

Co vlastně motivuje vaši tvůrčí práci?

Není to nic zvláštního. Je to velice jednoduché. Je to život. Domnívám se, že žiji úplně stejně jako každý jiný člověk s běžnými denními problémy, vztahy mezi lidmi a také s tím, co je nad námi.

Kdy prožíváte jako umělec největší radost?

Pro mě je největší radost ve tvorbě samotné. Někdy je to na začátku, když načnu ten kámen a vidím, jak roste. V současné době pracuji na rozměrné soše pastýře, dělám na ní už rok a teprve teď, po roce, si užívám ten pocit nejprostší, manuálně řemeslné práce, kdy doslova vytvářím chlup po chlupu na ovci.

Kde jste doma?

Bydlím v Rožnově pod Radhoštěm, mám tam ateliéry a pracoviště. Tam je moje kotva.

Autor: Břetislav Uhlář

2.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies