VYBERTE SI REGION

Matěj Třešňák: Když jsem fotil svatbu, dopadlo to špatně

Praha /ROZHOVOR/ - Fotograf Matěj Třešňák má za sebou vítězství v prestižní soutěži Czech Press Photo. O jeho snímky je velký zájem. Přesto si u některých zakázek nevěří.

15.7.2011
SDÍLEJ:

NA SVÉ PRACOVNÍ NÁČINÍ NEDÁ DOPUSTIT. Nosí „ho“ i na zadní straně mobilu.Foto: Deník/Ondřej Leinert

Také jste se někdy před setkání s „cizím“ člověkem ptali, co bude mít na sobě, abyste se poznali? Fotograf Matěj Třešňák, držitel ceny Czech Press Photo za rok 2009, je přesně ten typ člověka, u něhož podobné otázky nejsou vůbec třeba.

Usedám v pražské kavárně Velryba kousek od Národní třídy na čaj. Třešňák v přilehlé galerii až do srpna vystavuje průřez svých fotek z posledních sedmi let. Objevují se na nich muži a ženy z několika zemí světa, současníci, na první pohled ovšem docela „nesoučasní“. Auta, motorky a životní styl 50. let.

A přesně takový, jaké jsou jeho fotky, je i on. Když vchází do kavárny, všichni nenápadně zbystří zrak. Napomádované vlasy, pestrá košile, kresby na rukou… Tak trochu z recese, tak trochu na vážno. Ale je vám to sympatické. A ať už jste měli připravený jakýkoli scénář, hned se začínáte ptát.

Když se na vás podívám, na první pohled vidím 50. léta a retro. Totéž mluví z fotek. Kdy jste v sobě objevil fascinaci pro tato zašlá léta?
Měl jsem to v sobě asi vždycky…

Takže už jako malý kluk jste chtěl veterána a u spolužáků byl za solitéra?
Začalo to asi motorkami. Vždycky jsem chtěl mít nějaký starý kousek, a přestože mě od toho ve škole všichni odrazovali, stejně jsem si ho pořídil. Dnes ale vidíte, jak je to všechno postavené na makovici. Zatímco dřív to byla prostě „stará motorka“, teď je to stará, stylová, drahá motorka. Protože všechno, co je retro, je in a co je in je drahé.

Taková java z 50. let asi těsně po revoluci neměla žádnou cenu, že?
Přesně tak, znám spoustu lidí, kteří vyměnili tyhle věci za basu piva.

Za basu piva starou motorku?
Konkrétně vím o několika lidech, kteří vyměnili za basu piva Javu 512. A dnes má tenhle stroj cenu čtvrt milionu.

Podobné věci jsem slyšel o slavném škodováckém kabrioletu Fabia z 50. let…
Teď je tak drahá, že ji vůbec nemá cenu kupovat. Protože si musíme uvědomit, že za podobné peníze se dají sehnat anglické veterány, které lépe jezdí, řídí se a celkově jsou asi lepší investicí.

Máte nějaký vysněný stroj? Veterána, kterého byste si jednou chtěl pořídit?
Ačkoli celá tato výstava ukazuje americký životní styl, dokonce mi někteří Američané říkali, že je američtější než Amerika sama (směje se), můj vysněný veterán je anglické výroby. Jde o model ze 70. let MGB. To je nádherně našláplá věc.

Stará auta, motorky, bicykly, lidé s bekovkami na hlavách… Co vás přitahuje a baví fotit je jasné. Ale co jste fotil do doby, dokud jste neměl takto volnou ruku?
Fotil jsem třeba katalogy nábytku a domácích potřeb. Nebyl jsem nijak zvlášť vyhraněný.

Takže jste si nijak nevybíral, co fotit budete a co ne?
To dělám teď. Vedle toho, že fotím, už spíš pro zábavu, pracuji jako distributor několika prestižních fotografických značek pro český trh. Takže když někdo zavolá, že by třeba chtěl fotit svatbu, většinou říkám ne. Svatbu obvykle fotím jen velmi dobrým kamarádům. Naopak se nebráním věcem, jako je móda, u nichž má člověk určitou svobodu.

U svateb asi svobody moc není, že…
To ne. Navíc, když se podíváte na moje fotky, vidíte, že hodně věcí beru s nadsázkou. A to je u svateb problém.

Pár jsem jich nafotil a viděl jsem, že když lidé neměli stejný smysl pro humor jako já, moje fotky je dvakrát nenadchly. Mám tendenci dělat z těchto událostí tak trochu frašku, protože mě nebaví rutinně přijít, vyfotit pár krásných lidí a zase jít. Snažím se hledat cosi nehmatatelného uvnitř. Cosi, co člověk vyfotí, a pak se tomu zasměje. Ale jak jsem říkal, ne vždycky se mi to daří. Takže jsem měl třeba kamarádku, která se rozbrečela, když viděla, že jsem ji nezachytil s tou krásnou kyticí …

A skutečně jste ji nezachytil? Nebo jste tu fotku jen nepoužil, protože vám přišla banální?
Měl jsem pocit, že jsem zachytil všechno podstatné. Fotil jsem průběžně a dělal takový časosběrný dokument z celého dne. Přišlo mi to fajn, ale jí se to nelíbilo. Proto se těmto věcem vyhýbám. Nejsem prostě klasický denní fotograf, žurnalista, i když jsem si tím taky prošel. V začátcích jsem pracoval dokonce i v minilabu, kde jsem fotografům z novin zvětšoval fotky.

A jak se vám spolupracovalo s kolegy? Byli na vás přísní?
Kdepak. Bylo vtipné, že ti nejlepší fotografové většinou ani neví, co chtějí, ale mají takový cit, že jim z toho vždycky nakonec vyjde něco super. Naopak lidem, kteří ovládají stoprocentně techniku, často chybí ve fotkách určité kouzlo.

Přesto mám jeden technický dotaz: Analog, nebo digitál?
Určitě digitál. Dá se říct, že už kvalitou přerostl analog, navíc vám dává obrovské možnosti. Dřív jste vyfotili snímek a často trnuli, co z toho vyjde. Dnes si s tím můžete sami hrát do zblbnutí. A když něco zkazíte na digitálu, pořád se z toho dá vytáhnout víc než z analogu.

Říkal jste mi, že vaše fotografie na této výstavě jsou průřezem za posledních sedm let. Co podle vás rozhodlo o tom, že před dvěma lety se vám s nimi povedlo uspět v Czech Press Photo? Byla to výjimečně vydařená série?
Spíš bych řekl, že až před dvěma lety jsem se na to dokázal podívat jinak. Dlouho jsem tohle focení na závodech a srazech veteránů bral hodně vážně, protože se mi to líbilo. Ostatně, sám se těchto závodů účastním.

Dokud jsem jezdil mezi kamarády a dělal klasické dokumentární fotky, nikoho to moc nezajímalo.

Ale v okamžiku, kdy vidím člověka, který leží pod autem a vyfotím ho tak, že nikdo neví, jestli ho opravuje, jestli ho tam něco kleplo nebo co tam vlastně dělá, má to nějaký přesah. A o to asi jde.

Hodně lidí si myslí, že jde o aranžované fotky, ale nikoli. Většinu z těch lidí ani neznám, prostě je jen sleduji a cvakám.

Takže vaše rada pro začínající fotografy…?
Důležité je nebát se. Věřit si a spíš přemýšlet o tom, co chci zachytit, než o technice, foťáku, pravidlech a podobných věcech. Je to stejné, jako kdyby malíř trval na tom, že musí pilovat deset let techniku, a pak teprve bude moci dělat, co ho baví. Což je přece nesmysl. Malíř má vzít štětec a snažit se vyjádřit. Stejně tak fotograf. Nemá smysl se na něco vymlouvat. Radši vezměte do ruky foťák, který právě máte, a běžte fotit. A z technických nevýhod a vad vašeho stroje se nebojte udělat přednost.

Matěj Třešňák

„Když se podíváte na většinu zde vystavených fotek, všechno jsou to 40., 50. léta. Ti lidé to berou vážně, ale současně si ze sebe dělají tak trochu legraci. Stejně jako já. Napomáduji si vlasy a namaluji ruce a jdu takto do města. Je to prostě určitý životní postoj. A mě baví být součástí této komunitya prostřednictvím svých fotek tento postoj vyjadřovat,“ říká mi Třešňák. Tyto věty, jako by ho vyjadřovaly asi nejlépe.

Fotograf z Prahy, kterému je něco málo přes třicet a v roce 2009 získal za svůj soubor fotografií ze srazu milovníků veteránů v Dánsku ocenění Czech Press Photo, fotí od 12 let. V současnosti dokončuje na opavském Institutu tvůrčí fotografie magisterské studium. Pracuje jako distributor několika fotografických firem na český trh a své zakázky si pečlivě vybírá. Baví ho témata jako životní styl, ekologie a móda, fotografové jako Martin Parr (nedávno vystavoval v pražském DOXu), kteří se nebojí zachytit realitu s nadsázkou a „trochu jinak“.

Autor: Ondřej Leinert

15.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Zaorálek míří do Turecka, jednat bude i o zadržených Češích

Ankara/Praha - Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek odlétá v pondělí na dvoudenní návštěvu Turecka. Chce jednat o migrační krizi a podpořit vzájemné obchodní vztahy, bude se ale zabývat i případem dvojice Čechů, kteří byli v zemi zadrženi kvůli údajné příslušnosti ke kurdským milicím. Věnovat by se měl i problematickému projektu stavby turecké elektrárny Yunus Emre, na který poskytla úvěr Česká exportní banka (ČEB) a pojistila ho státní pojišťovna EGAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies