VYBERTE SI REGION

Maxová: Pečovat o děti se vždy vyplatí

Praha - Modelka Tereza Maxová sehnala díky své charitativní práci přes 150 milionů korun pro děti v ústavní a náhradní rodinné péči.

25.2.2009 1
SDÍLEJ:

Tereza MaxováFoto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Nyní se chystá na příchod druhého dítěte, které by se mělo narodit počátkem léta. Hovořili jsme o tom, zda jsou v Česku potřeba jesle, o důležitosti rodinného zázemí, či o tom, že pěstounská péče by měla být ceněna jako normální zaměstnání.

Čekáte holčičku, kterou byste měla porodit na přelomu května a června. Na jak dlouho očekáváte, že opustíte pracovní prostředí?

S Tobiášem jsem byla doma osm měsíců. Ale budoucnost se nedá vždy plánovat. Já nerada plánuji, protože pak může člověk zažít zbytečné zklamání a jsou situace, které musím řešit ze dne na den. Myslím ale, že zůstat déle doma s dítětem se vyplatí. Vždy se vrátí to, co do péče investujete.

Momentálně se hodně diskutuje o tom, zda je potřeba zajišťovat nová místa v jeslích. Co si o tom myslíte?

Je to určitě aktuální téma. Například můj bratr má nyní dvouletou holčičku a s partnerkou doma začínají řešit, jak to udělat, aby oba mohli být v práci a zároveň aby o dítě bylo dobře postaráno. Bohužel zde neexistují - jako například ve Skandinávii - jesle, které mají podobu rodinné péče a rodiče tam mohou nechat dítě třeba jen na půl dne. Paní na hlídání zde má na starosti jen tři děti a tím si na sebe lépe zvyknou. Díky tomu je při přechodu do školky i dobře připraveno na větší dětský kolektiv. Je to ale velmi individuální: některé dítě pláče, protože chce být raději s mámou, jiné děti jsou v tomto prostředí naopak velmi spokojené.

Co říkáte na názor některých psychologů, že domovy důchodců jsou pomstou potomků svým rodičům za to, že je v dětství dávali do jeslí?

To je spíše asi otázka na dětského psychologa. Vlastní zkušenosti s tím nemám. Mě hlídala babička. Takže moje vzpomínky jsou spojeny s prarodiči, kteří měli trpělivost zodpovědět každou otázku, trávili se mnou čas v parku na procházkách a babička vyvařovala to, na co jsem měla chuť. Ohledně jeslí si myslím, že maminky mnohdy nemají na výběr. Pokud rodina potřebuje dva platy a zrovna nejsou v blízkosti prarodiče, tak jiná volba než jesle pro maminky ani není.

Kritizujete například zbytečně dlouhý pobyt dětí v ústavech, který je například v raném věku může zásadně poškodit. Není pobyt v jeslích něco podobného?

Podle mého názoru nelze jesle a kojenecký ústav vůbec srovnávat. Asi nikdo nedovede pochopit plně psychiku dítěte, které cítí, že je ohrožené, když jede z porodnice sanitkou do kojeňáku. Tam dostane erární oblečení, někdy dokonce i erární jméno, pokud mu ho nedá matka například při anonymním porodu. To jsou určitě zcela nesrovnatelné podmínky.

Česko je v Evropě na prvním místě v počtu umístěných dětí v ústavech. Čím si to vysvětlujete?

Tak určitě příčinu musíme hledat v systému péče o dítě. Celý problém je dost složitý a nemá snadné řešení. Je třeba podporovat prevenci odebírání dětí z rodin a podpořit terenní práci s problematickýma rodinama. Tím by se zvýšila šance, že k odebrání dítěte z rodiny a k následnému umístění do ústavu by vůbec nemuselo dojít. Také by bylo žádoucí postupně profesionalizovat a rozvíjet náhradní rodinnou péči, zejména tu pěstounskou

Znamená to, že odebírání dětí je v Česku až příliš snadné?

Nechci útočit na sociální pracovníky. Myslím, že jejich chyba to není. Oni jsou rozhodně zavaleni prací. Ale pak každé to dítě je v podstatě úřední papír. Omezuje se to na administrativu. Navíc jsou tito pracovníci málo zaplacení. Myslím, že je tu nezbytné nastavit takový systém, aby se ke každému dítěti přistupovalo individuálně.

Co to znamená? Že chybí terénní práce?

Terénní práce je výhodná v tom, že při ní dochází rovnou i k pomoci. Není to jen zjištění, jaká je situace. Terénní pracovníci včetně dobrovolníků docházejí pravidelně do azylových domů či přímo do rodin a pomáhají tam. Ta pomoc může mít podobu například naučit maminku zacházet s penězi. Může dostávat například sociální dávky, ale často vůbec neví, kolik stojí sunar, kolik potřebuje plínek.. Mnohé z těchto maminek nemají žádný vzor, jak vyjít s málem. Nevyrůstali ve fungující rodině a často o těchto záležitostech nemají nejmenší představu. Jde i o lidi, kteří se zadlužili, protože podepsali půjčku, aniž by znali podrobnosti smlouvy.

Vaše nadace chce do budoucna podporovat náhradní rodinnou péči…

Klíčová je určitě pěstounská péče. Ta by měla stát na odborném základě, na spolupráci s psychology a pedagogy. Pěstouni by měli mít odborné školení. To chceme podpořit. Stát by měl pěstounství podpořit jako normální placené zaměstnání. Hrozně důležitý typ náhradní rodinné péče, s nímž mám i osobní zkušenosti, je také takzvaná hostitelská péče. U tohoto typu péče je nutné, aby dítě vždy vědělo, že jde k vám jen na omezenou dobu, třeba na víkendovou návštěvu. Hostitelská péče je určena zejména pro starší děti, které již chápou, že jste pro ně kamarád, ne rodič. Mohou se na vás například obracet, když mají nějaký problém.

Pěstounů zatím v Česku moc není. S jakými motivy současní pěstouni do této péče podle vás vstupují?

Jsou to určitě lidé, kteří opravdu chtějí pomoci. Berou si do péče i děti, které mají nějaké postižení. Často přitom nepřijmou jen jedno, ale třeba i čtyři děti. Většinou jde o rodiny nábožensky založené.

Češi ale ve většině moc věřící nejsou. Myslíte, že je tady pro rozvoj pěstounství dost dobré vůle?

Solidarita a chuť pomoci tady určitě je. Napomůže tomu ale, pokud bude zajištěna dostatečná osvěta a pěstounství bude fungovat více jako normální povolání.

Jaký je váš motiv pro charitativní činnost? Má také náboženské důvody?

Myslím, že u mě je to založené vyloženě na osobní zkušenosti z dětství, ze které do dneška čerpám. Je v tom určitě zážitek rodinné soudržnosti a také hodnoty, které jsem takto získala. No a na druhé straně je tu zkušenost s opačnou stránkou věci, kdy potkáte někoho, kdo je na tom opravdu špatně. A zvlášť když potkáváte dětské osudy, pro které je ještě možnost něco udělat. Pomoci v těchto případech mi přijde jako věc normální a také morální.

Vedle charitativní práce se dlouhodobě pohybujete i ve světě modelingu. Nejsou to zcela odlišné světy?

Většinou se míní, že prostředí modelingu je povrchní. Je to ale svět velmi kreativních lidí, který se také proměňuje. Když jsem začínala, tak modelka například nikde neukazovala své dítě. Dnes když jede někam za prací, tak je normální, že sebou vezme i celou rodinu včetně dětí. Znám řadu lidí, kteří vám pomůžou, když potřebujete. Ale to jde o dlouhodobé vztahy založené na přátelství.

Autor: Štěpán Plaček

25.2.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies