Letos třiašedesátiletý rodák z Jablonce nad Nisou se věnuje tzv. vizuálnímu umění a performancím, organizuje tvůrčí dílny a vyučuje oboru multimédia i souvislostem mezi přírodou a uměním na Akademii výtvarných umění v Praze. „Skála a tělo. Postavím se čelem ke stěně, prsty s barevným pigmentem, a pak se přitisknu k ní. Pozdvihnu ruce a dotknu se jimi skály nad hlavou, kam až dosáhnu. Na stopu barvy se podívám v odstupu od skalního masivu…,“ popisuje tvůrce jeden ze svých dotyků s přírodou. „Jdu vodou horského potoka, až narazím na vodopád. Pod průzračnou hladinou vidím nádherný kus křišťálu ohlazeného tak, že připomíná stylizovanou lidskou hlavu s rameny. Jak jsem se jej snažil vylovit, odpadl nejprve okraj a za chvíli se zlomil a jeho povrch se zbrázdil rýhami. Přenádherný, čirý tvar,“ zaznamenal si jiný svůj zážitek.
Skála a tělo…
„Šejnova tvorba koření v hlubokém zájmu o přírodu. Ve svých dílech, která mají podobu dotykových kreseb, procesuálních svitků, autorských knih, ale také tělového a zemního umění, performance, videoartu a poezie, zachycuje a vyjadřuje prožitky provázející jeho komunikaci s přírodou a krajinou a současně postihuje cosi z podoby této krajiny a přírodního dění,“ shrnul autor výstavy Ladislav Kesner.
Komunikace s přírodou
„Výstava v Západočeské galerii v Plzni zahrnuje více než osmdesát velkoformátových tisků umělcových barevných fotografií. Ty jsou doplněny černobílými dokumentárními fotografiemi, videoprojekcemi a přírodními artefakty nasbíranými Milošem Šejnem při jeho akcích v krajině,“ představuje právě zahájenou výstavu kurátorka Marcela Štýbrová ze Západočeské galerie. „Úvodní část připomíná ve stručném výběru Šejnovy rané tělové aktivy – chození, bloudění, kontakty těla, rituály či meditace, které se odehrávaly často v jeskyních a roklích v reakci na prostor, morfologii i pociťované síly daného místa. Jádro výstavy tvoří videoperformance a souběžně vznikající barevné fotografie z posledních patnácti let,“ upřesnil Ladislav Kesner jako autor koncepce výstavy.