VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Režisér Moša: Peklo je to, co žijeme

Brno - Hned poté, co se Stanislav Moša vrátil z premiérového uvedení muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť ve Vídni, ho pohltily přípravy dalších inscenací, které Městské divadlo do konce roku uvede.

5.10.2008 1
SDÍLEJ:

Stanislav Moša.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Kromě intelektuální činohry Kumšt a rodinného představení Sněhurka a sedm trpaslíků to bude především očekávané Peklo – první část hudební trilogie, na níž spolupracuje společně se Zdeňkem Mertou.

Ve středu měl ve Vídni premiéru muzikál Tima Rice a Andrewa Lloyda Webbera Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, jaké bylo přijetí diváků?
Premiéra se konala ve Stadthalle a ohlas byl mimořádný, diváci dlouho aplaudovali ve stoje. Jsme na to pyšní. Ne každý den „leží“ Vídeň u nohou českým umělcům. Navíc byla na premiéře spousta divadelníků z celého světa a my získali řadu dalších nabídek.

Muzikál jste zkoušel s herci Městského divadla i se sólisty ze zahraničí. Je to klasický postup?
Čas od času se to tak stává. Třeba muzikál Jesus Christ Supertar a Josef jsme nazkoušeli nejdříve se zahraničními účinkujícími a teprve poté jsme oba tituly uvedli u nás a s našimi herci. Někdy docházelo také k částečnému obsazení našimi herci, jak tomu bylo například při West Side Story nebo Muzikálech z Brodwaye, kdy téměř polovina obsazení byla vybrána na konkurzech v New Yorku. Loni jsme také uvedli muzikál Fame a ten jsme uvedli v kompletním obsazení s kolegy z Londýna. Teď ve Vídni to bylo tak, že Josef byl až na čtyři lidi od nás a náš orchestr nazkoušen interprety z Rakouska a Německa. Je to vždy podle toho, jak je zahraniční turné dlouhé a jestli disponujeme tolika lidmi, abychom mohli současně odehrát i náš repertoár.

V zahraničí hostujete především s muzikály, obáváte se, že s činoherními představeními byste neměli takový úspěch?
Činoherní divadlo staví samozřejmě na slovu. Když jsem dělal například West Side Story, musel jsem dialogy hodně omezovat, aby herci co nejméně mluvili, protože prostě nejsou rodilými mluvčími např. anglického nebo německého jazyka. Stejný problém však mají i zahraniční soubory. Co se týče právě činohry, tak tam, kde dominuje slovo, je po pravdě řečeno zbytečné, aby se to učil soubor z jiné země, je to nejen nesmírně pracné, ale vlastně i nemožné. Proto je hudební divadlo doménou zahraničního hostování, zpívaný text je totiž lépe realizovatelný.

Kdy se Josefa znovu dočkají i brněnští diváci?
Muzikál jsme poprvé uvedli v roce 2006 a máme dodnes v Brně odehráno osmdesát představení. Znovu ho uvedeme v prosinci tohoto roku.

V srpnu mělo divadlo příležitost představit v zahraničí také muzikál Kabaret, a to např. na německém festivale v Xantenu. Jak tato inscenace obstála?
Omlouvám se, že to říkám právě já, ale kolegové v zahraničí tuto inscenaci považují za nejlepší v Evropě. Stejně tak jako muzikál Josef a jeho pestrobarevný plášť. Tato hodnocení nás mohou samozřejmě jen těšit. To, že jsou naše produkce v zahraničí oceňovány už však není žádné novum. Možná to někteří lidé v Brně nevědí, ale pro Českou republiku i pro zahraničí naše divadlo a naše město znamená ojedinělé a významné centrum hudebního divadla.

Koncem října uvede Městské divadlo komedii Yasminy Rezy Kumšt, a to v režii Zdeňka Černína. Můžete o hře prozradit více?
Zdeněk Černín chystá nesmírně roztomilou a intelektuální komedii francouzské autorky Yasminy Rezy, která je na evropských jevištích často uváděna. Jedná se o inscenaci, v níž na jevišti vystupují pouze tři herci, Erik Pardus, Viktor Skála a Lukáš Hejlík, který se bude alternovat s Patrikem Bořeckým. Kumšt je v podstatě takovou zvláštní dobrodružnou disputací nad jedním obrazem, jenž přináší spoustu krásných peripetií a chytrých myšlenek. Jsem přesvědčen že obecenstvo se má na co těšit.

Za dva týdny diváci ve vaší režii poprvé uvidí muzikál Peklo. Jak jste daleko s přípravami?
Jsme před závěrečnými pracemi, jež toto dílo spojují v celek. Zkoušíme separátně a máme dvě choreografky. Lucie Holánková, umělecký šéf Pražského komorního baletu, dělá většinu této inscenace, kde se tančí různými způsoby včetně klasického tance. Druhá z nich, Leona Kvasnicová, je autorkou pohybové části, které říkáme street dance, odehrávající se na ulici a ve squatech. Na dvou zkušebnách tedy tančí jedna a druhá parta, na další zkušebně zkouším já jednotlivé dialogy a scény, které začnu už příští týden propojovat s choreografiemi. Zdeněk Merta už začal zkoušet s orchestrem a proběhly už také takzvané sedací zkoušky s herci, kdy poprvé zpívají s orchestrem.

Dá se tedy říct, že vše „běží“ podle plánu…
Ano. Máme však před sebou ještě čtrnáct dní intenzivní práce, kdy budeme na jevišti v dekoraci i kostýmech zkoušet vždy celý den. Inscenace by se však už týden před svou premiérou měla hrát v celku, s drobným čištěním a hledáním případných drobných změn.

Pojetí Pekla bude dvojí? Na jedné straně to klasické, na straně druhé netradiční?
Muzikál zachycuje příběh dvou sester, který se odehrává v současnosti. Obě usilují o úspěch v konkurzu do klasického baletu, do národního divadla, jež se zaobírá klasickým i moderním baletem. Jedna z nich uspěje a stane se hvězdou nejen baletní, ale celebritou po celé zemi. Tedy v tom nejlepším slova smyslu. Nejen, že je úspěšná, ale také hodně umí. Její druhá sestra mezitím končí na ulici, mezi squaty a drogami. A právě tyto dva rozdílné světy se v muzikálu střetávají. Potom se příběh ještě více zamotá a já se omlouvám, že teď neřeknu víc. Herci, se kterými inscenaci zkouším, považují příběh za nesmírně vzrušující, neobvyklý, v mnohém až detektivní.

Zaskočil jste mě. Slovní spojení Osudová komedie a Peklo ve mně totiž mylně vyvolalo dojem, že půjde o nastudování Dantova díla?
Se Zdeňkem Mertou jsme si od středověkého básníka jen vypůjčili pojmenování Peklo, Očistec a Ráj, protože je to v mnohém výstižné ve vztahu k tomu, o čem chceme hrát dnes my. Náš příběh je zcela originální, sučasný a s Dantem nemá kromě názvu Peklo vůbec nic společného.

Zmínil jste, že trilogii ve smyslu Pekla, Očistce i Ráje chcete zachovat. Kdy uvedete další díly?
Celou trilogii chceme uvést v průběhu pěti let. Názvy zachováme, protože se nám zamlouvají s tímto mottem: peklo je to, co žijeme, očistec to, s čím bojujeme a ráj pak to, čemu podléháme.

Jaké téma nebo myšlenka Peklo, Očistec a Ráj propojí?
Trilogie spolu bude svázána spíše tematicky a filosoficky než příběhově. Peklo je mimojiné i jakýmsi velmi dlouho nepoužívaným platónským pohledem na svět: ne vše, co se nám jeví jako realita je realita, a že za touto realitou může být i leccos jiného, bohatšího, zajímavějšího, nevšedního…

Autor: Markéta Stulírová

5.10.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Obyvatelé vchodu, kde hořelo, se ještě vrátit nesmějí. Čekají ale až je hasiči vyzvou, aby si mohli z bytů vzít aspoň pár věcí.
9

Požár paneláku v Jirkově: "Včera jsem se hroutila, dnes to beru s nadhledem"

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová.
AKTUALIZOVÁNO
15 17

Valachová chce maturitu SOŠ z matematiky do roka po gymnáziích

Doprava v Brně v roce 2050? Sdílení cest, o pětinu méně aut, tvrdí plán mobility

Pruhy v protisměru pro cyklisty v jednosměrkách? Rozšíření pěších zón? Přednost autobusů na křižovatkách? Tyto a desítky dalších návrhů ovlivňujících dopravu v Brně představil městský plán mobility do roku 2050. Do 30. dubna k němu lidé mohou zasílat připomínky.

Hitlerův telefon se na aukci prodal za téměř čtvrt milionu dolarů

Telefon nacistického vůdce Adolfa Hitlera se na dnešní aukci ve Spojených státech prodal za 243.000 dolarů (6,2 milionu Kč). Oznámil to aukční dům Alexander Historical Auctions. Vyvolávací cena činila 100.000 dolarů. Prodejní cena se nacházela zhruba v polovině předpokládaného rozpětí 200.000 až 300.000 dolarů, napsala agentura AFP.

Janeček: EET funguje, krácení tržeb je menší

Nejenom obchodníci, ale i berní úředníci finalizují přípravy před druhou vlnou EET. Jak říká v rozhovoru pro Deník šéf Generálního finančního ředitelství Martin Janeček, úředníci zohlední dobrou vůli podnikatele.

Nizozemský publicista: Wilders volby vyhrál už před hlasováním

Klíčovým úkolem pro nizozemské politiky by měla být snaha zasypat příkopy, které se mezi občany vytvářejí v souvislosti s březnovými parlamentními volbami. Myslí si to nizozemský učitel a publicista s tureckými kořeny Halil Karaaslan. Krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse podle něj v zásadě vyhrála už před samotným hlasováním, neboť ostatním stranám dokázala vnutit svůj pohled na situaci v zemi a svou velmi vyhraněnou interpretaci problémů, s nimiž se teď Nizozemsko potýká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies