VYBERTE SI REGION

Návrat do rodného domu patří k nejhezčím okamžikům

Praha - Jiří Šimon se narodil v roce 1936 na statku ve Veselé u Mnichova Hradiště, odkud byla v roce 1953 rodina násilně vystěhována do pohraničí a majetek jí byl zabaven. V těchto dnech vydal Knižní klub jeho knihu Ukradený domov.

30.11.2008
SDÍLEJ:

Jiří Šimon (s maminkou, bratrem a dědečkem) na statku ve Veselé kolem roku 1938Foto: Foto: Archiv J. Šimona

Ve vzpomínkách autora ožívá český venkov 40. a 50. let očima chlapce. Jeho rodinu stihne typický osud „kulaků“ – konfiskace majetku a násilné vystěhování…

Po mnoha letech, kdy se o násilné kolektivizaci venkova téměř nemluvilo a nepsalo, se v poslední době objevila řada titulů s tématem vyhánění sedláků z půdy. Čím se podle vás od nich liší Ukradený domov?

Jak jsem měl možnost sledovat ostatní publikace, v nich jsou líčeny především represálie a jejich následky. Zatímco Ukradený domov začíná mým narozením, pokračuje vyprávěním o širokém příbuzenstvu, sousedech, škole, o každodenním životě na vesnici, o válce… Až na závěr zasáhne únor a padesátá léta, možná o to působivěji. Každá rodina másvou historii, v níž se odrážejí „velké“ dějiny. Nadětství mám hezké vzpomínky, hrozný byl až nástup komunistického režimu, který znamenal pro naši rodinu tragédii. Chtěl jsem, aby se na tehdejší život nezapomnělo, ať už z té lepší či horší stránky. Čtenář vmé knize objeví detaily, které se námz paměti pomalu vytrácí – např. co to byl medenec, že se chleba pekl doma nebo že učitelé v tehdejší měšťance ještě používali plivátko.

K autentičnosti přispívá více než padesát fotografií, z nichž některé jsou 100 let staré… Jak se vám podařilo je dát dohromady?

Většina z nich je z rodinného archivu. Můj tatínek byl fanda do různých přístrojů. Jako jeden z mála ve vesnici měl fotoaparát. Aprotože fotografoval rád,máme díky němu celou řadu snímků z doby válečné a těsně poválečné. Za kuriózní považuji snímek Francouze v německém zajetí z roku 1945 a fotografii téhož muže o šedesát let později, kdy ho na francouzském venkově navštívila moje dcera.

Na obálce Ukradeného domova je váš rodný statek, který byl v 50. letech komunistickým režimem zkonfiskován. Co je s ním dnes?

Osm let jsem bojoval v restitučním soudu za jeho vrácení, bývalá socialistická soudkyně v Mladé Boleslavi mi házela klacky pod nohy, ale už kvůli památce rodičů jsem byl rozhodnut to nevzdat. Rodiče se bohužel konce komunismu v roce 1989 nedožili a na náš statek do Veselé se nikdy nevrátili. Já jsem se tam vrátil na podzim roku 2000. Po čtyřiceti sedmi letech. Návrat do rodného domu patří k nejhezčím okamžikům v mém životě.

Autorem předmluvy ke knize Ukradený domov je spisovatel Arnošt Lustig, čerstvý držitel Ceny Franze Kafky. Proč právě on?

S Arnoštem Lustigem jsem se seznámil letos v dubnu na autogramiádě k jeho knize. Arnošt prohlásil, že máme minimálně dvě věci společné – že jsme oba milovali své tatínky a že nám je zahubily totalitní režimy – Arnoštovi nacisti a mně komunisti. Když jsem v září ležel ve Vinohradské nemocnici, shodou okolností se tam Arnošt ve stejné době léčil také, v pavilonu za rohem. Dozvěděla se to dcera a přinesla mu rukopis Ukradeného domova. Hned druhý den jí volal, že moje vzpomínky přečetl jedním dechem a že k nim napíše předmluvu. Vážím si toho.

Více než čtyřicet let jste se věnoval českému oštěpu. Jak hodnotíte současné špičkové výkony našich oštěpařů a oštěpařek?

Je to pro mě obrovská satisfakce. Při nástupu na katedru atletiky Fakulty tělesné výchovy a sportu v roce 1962 jsem si předsevzal přispět k vybudování české oštěpařské školy, která by odpovídala naturelu našich sportovců. S dalšími kolegy, Josefem Dušátkem a Milošem Vojtkem, jsme se rozhodli vytvořit kompilaci zahrnující praktické zkušenosti nejlepších oštěpařských škol v okolí.

Jak jste prožíval olympijské zlato Barbory Špotákové?

V den, kdy se Barboře podařil vítězný hod, jsem ležel na JIP po těžké operaci. Vnučka stáhla televizní záznam z internetu a pustila mi ho v nemocnici na notebooku. Přiznávám, že jsem dojetím plakal. Po tolika letech, která jsem věnoval českému oštěpu, to pro mě byla ta nejlepší odměna.

(kul)

Doc. PhDr. Jiří Šimon, CSc.
Svůj život zasvětil sportu. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde pak učil čtyřicet dva let na katedře atletiky, v letech 1992–2000 byl jejím vedoucím. Mezi jeho studenty patřili olympijští medailisté a mistři světa Helena Fibingerová, Jarmila Kratochvílová, Imrich Bugár, Ludvík Daněk či Štěpánka Hilgertová. Vychoval několik republikových reprezentantů v hodu oštěpem, je autorem a spoluautorem řady publikací s atletickou tematikou.
30.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Počasí na Vánoce a v závěru roku? Mráz jen v noci, srážek bude méně

Praha - Teploty v závěru roku včetně Vánoc by se přes den měly držet slabě nad nulou, v noci bude mrznout. Výkyvy jsou ale možné, uvedli meteorologové ve čtyřtýdenním výhledu počasí. Sněhu a deště bude ve srovnání s dlouhodobým průměrem méně. Výhled dnes zveřejnil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).

Na pražském Smíchově aktivisté prodávali "psí maso"

Praha - Ke koupi "vánočních psů" v sobotu vyzývali aktivisté na pražském Smíchově. Protestovali tak proti tradičnímu vánočnímu prodeji a zabíjení kaprů v ulicích. Akci pořádala organizace 269life, která dlouhodobě upozorňuje na utrpení zvířat v různých odvětvích průmyslu.

Při nehodě dvou aut v Rajhradě se zranil kojenec

Rajhrad – Čtyři zraněné včetně jednoho kojence si vyžádala nehoda dvou osobních aut. Ta se střetla v sobotu dopoledne v Rajhradě na Brněnsku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies