Zmenšené do formátu obrazů se představují výseče z jizerskohorských zákoutí v díle malíře, řezbáře a sochaře Rudolfa Schiffnera. Od 7. července se jimi mohou potěšit všichni návštěvníci výstavní síně frýdlantského muzea, kterou najdou na radničním nádvoří. Výstava bude otevřena do konce července.

Při vernisáži u příležitosti jejího zahájení představil Rudolf Schiffner sám sebe jako člověka, který si vybírá panenské motivy, a s určitou nadsázkou také jako někoho, kdo „není zkažený žádnou výtvarnou školou“ a kdo zůstává mladý díky své múze – přítelkyni

Je Liberečan, ale asi před dvaceti lety si pořídil chalupu v Raspenavě. Vloni při povodních se musel rozhodnout, co zachrání. Vyhrály obrazy, které přestěhoval na půdu, elektronika mu uplavala. Živí se jako kamenosochař – vytváří například plastiky na napajedla. Rád volí přírodní tvary.

Samouk, který se díval, jak malují mistři

Jako malíř a řezbář je samouk. Jeho pomyslnými učiteli ale byli takoví mistři jako Josef Navrátil, Julius Mařák a Antonín Chittusi nebo malíři barbizonské školy. „Není možné jen přijít do přírody a malovat, co člověku padne do oka. Je potřeba komponovat. Dívám se, jak to dělal ten chlap přede mnou a tím se učím. Kdybych maloval moderní abstrakci, ověřil jsem si, že bych měl víc zájemců o koupi obrazů a vytvořil bych je za kratší dobu. Já se ale přiznávám, že jsem romantik a moc by mě to netěšilo,“ svěřil se. Olejomalby Rudolfa Schiffnera zachycují mladou zeleň bučin, barvami hýřící podzimy a mlhavé opary, nostalgii a zimomřivou krásu zimních potoků, prosvítání světla štěrbinami v mracích… a přinášejí pocit něčeho důvěrně známého. Je tedy nasnadě, proč své výstavě dal název Bůh musel mít Jizerky rád.

Neslyšel jsem o nikom, kdo by pracoval jako já

K originálnímu způsobu výtvarného zpracování dřevěných ploch mořením se dostal tehdy, když obkládal svou roubenou chalupu. Němci měli ve zvyku obkládat roubenky prkny. „Začal jsem v sucích a letokruzích vidět motivy,“ líčí, „a chtěl jsem, aby se projevily. Není to ale rychlá práce. Nejdřív se musí najít vhodné prkno, to pak musí tři roky schnout, následně se moří a dotváří lazurami. Jsou motivy, které vytvořím, nejsem s nimi spokojen a opět je měním. Neslyšel jsem o nikom, kdo by používal podobnou techniku.“ Rudolf Schiffner maluje už dlouho, cíleně však „jen“ asi dvacet let. Dřevořezy tvoří přes třicet let.

„Vyhovuje mi, když můžu měnit techniky. U dřeva je potřeba víc se soustředit, kámen není snadný na opracování, u obrazů si můžu odpočinout. Když se mi nepovede, všechno můžu smýt a začít znovu. Je to drahý koníček, jen v rámech mám tisíce korun. Člověk to ale dělá hlavně pro radost,“ doplnil po vernisáži, která přinesla radost i všem návštěvníkům.

Autor: Anna Košárková