VYBERTE SI REGION

Olbram Zoubek: Je výhoda, že umělci nechodí do penze

Jižní Čechy /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ - Cestou do ateliéru sochaře Olbrama Zoubka nad Karlovým náměstím v Praze minete hned v průjezdu a pak na dvorku jeho vyhublé sochy. Vztahují k vám ruce nebo se dívají někam přes vás, podle toho, jak jste vysocí. Teprve pak vás přivítá jejich otec, vitální muž, který má to štěstí, že spojil práci s koníčkem. „Celý život dělám sochy,“ přiznává Olbram Zoubek s tím, že sochy jsou takové jeho děti. Známý sochař Olbram Zoubek se v rozhovoru vyznává ze svých životních lásek…

26.10.2010
SDÍLEJ:

Sochař Olbram Zoubek ve svém ateliéru. Foto: Deník/Radek Gális

Před ateliérem na dvorku stojí desítky vašich soch. Co vám připomenou, když sem ráno přijdete?
Nechodím sem, já tady spím. Takže se probudím, podívám se ven a vidím je. Mám tady sochy ze všech období, některé jsou staré šedesát let, padesát let i včerejší. Je to průřez celým mým životem. Jsou to takové moje děti.

Jak se vám tvoří ve vašem věku? Michelangelo přece tvořil také skoro až do devadesátky.
Samozřejmě už tvořím trochu tíž a pomaleji než dřív. Léta se podepisují na každém mém pohybu a na každé myšlence. Ale kdybych nedělal, tak bych už nežil vůbec. Tím, že aspoň trošku dělám, tak trošku ještě žiji. Sochařinu dělám celý život. Začal jsem studovat v roce 1945 sochařinu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a od té doby ji pořád dělám. K sochařině mě dostal profesor kreslení na reálce Miroslav Kužel. Jako študentík jsem v té době hrál divadlo a chtěl jít k divadlu. Už jsem měl k tomu dost vyběhanou cestičku a byl jsem přesvědčený, že se mi to podaří. Jenže pak přišel na reálku nový profesor kreslení, zavedl nepovinné modelování a pozval mě tam. Při druhé hodině bylo rozhodnuto, že se o tuhle dráhu pokusím. Sochařina, stejně jako malba nebo hudba se dají dělat do pozdního věku. Je výhoda, že umělci nechodí do penze. Děláme pořád, protože práce, co děláme, je současně koníčkem, takže není důvod jí nechat. Dokud trochu síly slouží, tak se pracuje. Jinak to nejde.

Co jste během letošního léta v ateliéru vytvářel nového?
Protože už samozřejmě myšlenky chodí pomaleji, tak se vracím ke starým tématům. Znovu dělám Evu a Marii, takže se přiznávám, že se opakuji a vracím k tomu, co už jsem jednou dělal. Navíc jsem měl teď nový úkol. Evangelická církev na Smíchově vypsala malý konkurz na návrh na pietní místo pro Miladu Horákovou. Byla členkou smíchovské obce, někteří si ji ještě pamatují a chtějí ji připomenout. Zakázku jsem dodělal a v říjnu bude odhalená.

Zmínil jste, že se stále vracíte k Evě a Marii. Čím jsou pro vás tyhle dvě ženy tak důležité?
To jsou moje dvě manželky. Eva byla první, zemřela, už je to 30 let. Druhá je Marie a je mladší než já. Jsou pro mě skoro stálou inspirací, stále dělám Evy a Marie. Je to zajímavé – Eva byla nejvýznamnější žena Starého zákona a Marie nejvýznamnější žena Nového zákona. Samozřejmě, že je to náhoda, že se tak obě jmenují, kvůli jménům jsem si je jako manželky nevybíral. Vracím se k mýtům, i ke křesťanským, a tohle s jejich jmény se povedlo.

V ateliéru s vámi pracují i mladí sochaři.
Jsou tady dva a pak sem chodí ještě jedna dívka. Víte, už leccos nestihnu, něco nezvednu, něco si nepodám, protože jsem napůl mrzák. Mám nová slitinová kolena, která moc nefungují, tak leccos potřebuji pomoc. Mladí mi pomoci mohou. Oba jsou vystudovaní sochaři, kteří se zatím neživí, tak se živí trochu u mě.

K vašim nejznámějším pracím patří i posmrtná maska Jana Palacha. Stále to lidi zajímá a ptají se vás, za jakých okolností jeho portrét vznikl?
Dost nerad o tom mluvím, ale když se mě zeptají, samozřejmě jim odpovídám. Byla to tenkrát síla. Měl jsem tehdy v nemocnici na popáleninách přítele doktora, který mě k tělu mrtvého studenta pustil. Dostal jsem se k němu bez problémů a sejmul z jeho tváře formu. Ateliér mám nedaleko a tam jsem udělal odlitek, který jsem připevnil na destičku. Posmrtnou masku jsem pak donesl sochaři na rampu Muzea, kde studenti drželi hladovku až do Palachova pohřbu. Mnoho lidí stále říká, že jeho smrt byla zbytečná. Svoboda se vytratila a Rusové také ze země neodtáhli. Bylo ale strašně důležité, že se našel člověk, který národu ukázal, že je možné za pravdu a svobodu platit tím nejcennějším, vlastním životem. Sovětská okupace byla vnější záležitostí, ale lidé se po srpnu 1968 začali lámat i vnitřně. Postupně se hrbili, donášeli na druhého a přisluhovali režimu. Jan Palach svým skutkem rozsvítil světlo proti lhostejnosti. Proto je důležité si jeho hrdinství stále připomínat. I pro dnešek. Podívejte se, co mladých mužů se zabije na motorkách nebo jiným způsobem. Smrt Jana Palacha měla skutečně veliký význam. Až do jeho smrti jsem vůbec netušil, že jsem s Janem Palachem druhý bratranec. Můj tatínek a maminka Jana Palacha byli totiž bratranec a sestřenice. A to jsem nevěděl. Naše rodiny se nestýkaly, protože naši byli velmi nespolečenští. Až pak jsme se s paní Palachovou dohledali, že jsme se jednou v životě viděli na nějakém rodinném pohřbu.

Vaše sochy mohou vidět lidé i na Smíchově pod Petřínem, kde stojí Pomník obětem komunismu. Překvapilo vás, když jej před několika lety kdosi poškodil?
Nepřekvapilo. Podívejte se, lidi jsou všelijaký. Kupodivu to ale nebylo z politických důvodů. Udělal to mužský, který měl útoků víc, kromě jiného také na Staroměstském náměstí nebo na hostivařské přehradě. Přepilovával také koleje. Byl to nějaký maniak, který měl asi touhu škodit. Po jednom z dalších útoků ho policisté honili, on se těsně před zadržením pobodal a pak umřel v nemocnici. Byl to, myslím, zámečník v penzi.

Říkáte, že stále tvoříte. Co vás vede k tvůrčímu dění? Na co se každé ráno těšíte a co vás drží na nohou?
Chtěl jsem vtipně říct, že slivovice. Hodně piji slivovici, ale ráno na ni nemyslím. Těším se, jsem pořád optimista. Těším se na ten den, co přinese. Těším se na práci, těším se na ženy. Já se vlastně pořád na všechno těším. Mě život pořád ještě baví, i když jsem na konci. I v tomhle věku jsem ještě na světě rád.

Cestou jsem projížděl přes Olbramovice a hned jsem si připomněl, že jedu za vámi. Jméno Olbram ale u nás není obvyklé, že?
A vidíte, dříve to bylo dost běžné jméno. Před několika staletími byli Olbramové, rod Olbramů. Odtud názvy Olbramovice nebo Olbramice. Jenže pak rod nějak vyhynul a jméno zmizelo. Teď se objevilo dvakrát znovu. Dva chlapci jsou pokřtěni na Olbramy podle mne, tak jsem rád.

Asi před třemi lety jste měl u nás v Týně nad Vltavou výstavu. Nechystáte zase nějakou v jižních Čechách?
Nevím o žádné. Výstavy si nevymýšlím, čekám, když mě někdo vyzve. Teď jsem vystavoval na zámku Kozel, na Moravě v Lysicích, také v Litomyšli, kde jsem doma, a ještě v Semilech. K výstavě mě má někdo vyzvat, ale protože mě nikdo nevyzývá, tak moje sochy zatím na jihu nebudou.


Kdo je Olbram Zoubek?

Narodil se 21. dubna 1926 v Praze, v letech 1945-52 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Josefa Wagnera. V letech 1952-70 byl členem Svazu českých výtvarných umělců. V lednu 1969 sejmul posmrtnou masku Jana Palacha. Veřejnost tehdy vybrala 1 600 000 korun na pomník. Olbram Zoubek navrhl bronzovou náhrobní desku s Janovým reliéfem, 60 tisíc korun za odlití zaplatil sám, neboť vybrané peníze zmizely. Dne 1. června 1970 desku na hrob na Olšanských hřbitovech tajně položili, ale přišlo oznámení, že musí být náhrobek odstraněn. Od roku 1974 se podílel na restaurování pláště renesančního zámku v Litomyšli. V roce 1988 podepsal Několik vět. V roce 1990 získal Národní cenu České republiky, v roce 1996 státní cenu Medaili za zásluhy. Je autorem mnoha výstav a děl, např. Pomníku obětem komunismu v Praze. Je ženatý, žije v Praze a v Litomyšli.

Autor: Radek Gális

26.10.2010
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Syrská armáda je v centru Halabu, povstalci žádají příměří

Damašek - Syrská armáda ovládla všechny části Starého Města v Halabu, které dosud kontrolovala opozice. Oznámila to dnes organizace syrských ochránců lidských práv (SOHR), která sídlí v Británii a o situaci v Sýrii má zprávy od svých informátorů. Ruské ministerstvo obrany oznámilo, že při útoku povstalců přišel o život jeden ruský vojenský poradce. Z východní části města podle SOHR od poloviny listopadu kvůli prudkým bojům odešlo na 80.000 lidí a povstalci dnes požádali o pětidenní příměří.

Babiš obhajoval rozpočet, dle něj je podstatné, že deficit klesá

Praha - Vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš (ANO) před jednáním Sněmovny obhajoval navržený deficit státního rozpočtu na příští rok ve výši 60 miliard korun. Podle něj je podstatné, že se od začátku funkčního období vlády daří deficit postupně snižovat, stejně jako státní dluh. Odmítl také výtky opozice, že je v rozpočtu málo investic.

Vysmívaný uklízeč z Rijádu získal po kampani na netu šperky

Rijád - Bangladéšský uklízeč ze saúdskoarabské metropole Rijádu, jemuž se na sociálních sítích vysmívali za to, jak na fotografii zírá do výlohy klenotnictví, po internetové kampani na jeho podporu získal sadu zlatých šperků. Lidé mu také přislíbili tisíce rijálů, informovala televizní stanice CNN.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies