Jaká tajemství se skrývají v pražském podzemí

Mnoho pátračů se už od středověku zajímalo o to, co všechno se skrývá v podzemí Prahy. A není toho málo.když pomineme pověsti o nejrůznějších tajuplných chodbách a pokladech, zůstane toho k obdivování dost a dost. Zdaleka ne všechno je běžnému návštěvníkovi dostupné, mnohé z podzemí bylo v minulosti z nejrůznějších důvodů utajováno a leccos zůstává utajeno ještě dnes.

Víceméně dobrodružnou knihu i s plánkem napsal už ve dvacátých letech minulého století znalec staré Prahy K. L. Kukla, který také značnou část podzemních chodeb Prahy osobně navštívil. Také zuřivý reportér Egon Ervín Kisch se v souvislosti se svým rodným domem U Dvou medvědů, který se dodnes honosí několikaúrovňovým sklepením, zmiňuje o tajných chodbách, které odsud vedly pod Staroměstským náměstím. I dnes existují skupiny nadšenců, ale i profesionálů, kteří usilují o bližší poznání a prozkoumání pražského podzemí.

Nejnověji se pražským podzemím zabývají autoři Václav Cílek, Milan Korba a Martin Majer v knize Podzemní Praha, kterou vydalo nakladatelství Eminent.

Všichni tři autoři jsou členy Speleologické společnosti či klubu. Hlavním autorem textové části je Václav Cílek, který se speleologii věnuje už řadu let a deset let redigoval Knihovnu České speleologické společnosti a časopis Speleo. Na fotografiích se (spolu s dalšími) podílejí ostatní dva autoři, Milan Kotrba a Martin Majer. Kotrbu k zájmu o podzemí předurčilo už dětství, které prožil na pražském Proseku, jenž je protkán podzemními chodbami a jeskyněmi, které od nepaměti přitahovaly zájemce o speleologii.

Podzemí však nesloužilo vždy jen romantice, ukrývání pokladů a pohřbívání, či k vojenským účelům. V dobách válek či nouze sloužilo podzemí i k úkrytu či dokonce k přechodnému bydlení. A především je značná část podzemních chodeb spojena s praktickými činnostmi, jako dolováním, s vodními štolami a s kanalizací, v moderní době pak s podzemními kolektory.

To všechno nová kniha Cílka, Kotrby a Majera čtenáři přibližuje mimořádně poutavým způsobem. Každá kapitola má dvě části. První je popisná a dokumentační, druhá čerpá z pověstí a dalších vyprávění, která se o dané lokalitě tradují. Hned na začátku se vypráví o snad nejslavnější jeskyni prostoru Velké Prahy, totiž o Prokopské, která byla spjata s působením svatého Prokopa a která bohužel bezohlednou těžbou kamene vzala za své včetně kostelíka, který nad ní stával. Přesto se právě o této jeskyni dochovala řada svědectví, pověstí i vyobrazení, ale i nálezů pravěkých kostí. Nicméně, jak Cílek uvádí, „v samotném Prokopském údolí je známo 36 jeskyní“.

Celá kniha je rozčleněna na část pojednávající o jeskyních a dalších dutinách, další o Praze jako hornickém městě, následující zase o podzemních lomech a pískovnách, pak o vodě v podzemí, o kanalizaci jako opomíjeném divu města, o sklepích a městském podzemí, o katakombách a kryptách ukrývajících mrtvé. Samostatná kapitola je také věnována vojenskému podzemí, které pochopitelně bylo často předmětem utajování, a podobně je tomu i s podzemím Pražského hradu.

Nová kniha o pražském podzemí je nejen poutavým čtením, ale vyniká také bohatstvím fotografií, které i svou atmosférou zprostředkují čtenáři zážitek blízký osobní návštěvě tajemných míst.