VYBERTE SI REGION

Marie Retková: Naučila jsem se radovat z maličkostí

Strakonice - Co se týká českého bulváru, žije bývalá nejpopulárnější televizní hlasatelka tak, že není pro tato média zajímavá. Svým založením je optimistka

4.5.2008 6
SDÍLEJ:

Marie Retková uvedla i oficiální zahájení 43. ročníku loutkářské přehlídky Skupovy Strakonice.Foto: Jarka Krejčová

Dobrý večer, vážení diváci . . .Tak těmito slovy vstupovala téměř třicet let do našich obývacích pokojů hlasatelka Marie Retková. Těmito slovy a s milým úsměvem jako bonus nedávno ve Strakonicích zahájila 43. loutkářskou přehlídku Skupovy Strakonice. Pak jsme se v příjemném přítmí Městského domu kultury pustily do povídání. Bylo o čem.

Měla jste ráda loutkové divadlo? Vodili vás rodiče coby dítko do divadla na loutkové pohádky?

Přímo na loutkové divadlo jsem nechodila. To ne. Ale do divadla mne vodili rodiče často. Většinou na operu.Traduje se, že jsem ve čtyřech letech na Hubičce usnula. Oba rodiče byli muzikanti.

Jen málokdo může pevně říci, že nesnáší pohádky. Vy určitě máte pohádky ráda. Která vás dodnes dokáže rozněžnit, která ve vás evokuje dětství?

To snad ani nejde konkretizovat. I když – možná Princezna se zlatou hvězdou, tu jsem v dětství sledovala, ta mě umí do dětství vrátit. Jinak jsem ale milovala seriál Bella a Sebastian. Ten jsem někdy v šedesátých letech doslova hltala.

Čtete pohádky svým vnučkám?

Četli jsme hodně. Teď už ne. Starší je dvanáct, mladší devět. Obě si čtou hodně samy. Jsou docela zdatné čtenářky. Vzpomínám si, že mě jednou Adélka rozesmála – četla jsem, že princ požádal princeznu o ruku a ta se začervenala. Adélka se zeptala: A babičko, to se začervenala celá? Nedokázala si tehdy představit, jak by byla princezna celá červená.

To máte docela štěstí, že vaše vnučky holdují v dnešní době knihám. Většina rodičů si stěžuje, že současná technika knihy válcuje a jejich děti upřednostňují počítače.

Holky čtou, to je pravda. Ale také je pravda, že mezi svými spolužáky nepatří k výjimkám. Také je baví počítače, hlavně hry.

Máte vy osobně pocit, že současné děti jen stěží mohou odolat ataku techniky? Již zmíněný počítač, mobil . . .

Málo platné, svět se mění. Nic s tím nenaděláme. Těžko rozsoudit, co je dobré a co špatné. Na internetu najdete spoustu zajímavého čtení, navíc rychle vám pomůže najít, co právě potřebujete. Zrovna nedávno jsem uváděla šibřinkový bál, nic jsem o šibřinkách nevěděla, tak jsem otevřela internet. Bylo to rychlejší, než hledat v naučném slovníku.

Vloni by to bývalo třicet let od okamžiku, kdy jste nastoupila coby hlasatelka do televize. Když ČT 1 oznámila, že post hlasatelů ruší, reagovala jste slovy – je to škoda, protože hlasatel je lidský prvek, který obrazovku oživuje. Teď nám nabídku programů nabízejí rychlé a stručné spoty. Myslíte si, že by se éra hlasatelů přece jen mohla vrátit, že televize bude znovu chtít onen lidský prvek?

Nemyslím si to.

Vzpomínáte ráda na tu dobu? Vy jste vlastně měli vstupy naživo . . .

Samozřejmě, že na to vzpomínám. Čtecí zařízení jsme dostali až někdy v polovině 90. let. Do té doby jsme opravdu vystupovali živě. To nám ale velmi vycvičilo paměť. Dnes díky tomu nemám problém si něco přečíst a vzápětí to svými slovy reprodukovat.

Do televize jste se vrátila a moderujete na ČT 1 pořad pro seniory Barvy života. Jste připravena na vlastní stáří? Bojíte se ho?

Ale vždyť moje stáří není tak daleko! Senior je člověk nad pětapadesát. A to je, co se mě týče, skoro za dveřmi (smích). Já si ale myslím, že naše generace bude v roli seniorů naprosto jiná, než současní sedmdesátníci a starší. Už se nás dotkla technika, tykáme si s počítačem, kdekdo vyzkoušel hektický způsob života. Ten životní rytmus je teď zcela jiný.

Nemáte v této souvislosti obavy z reforem, které se na nás od začátku roku hrnou? A taková důchodová reforma, v důchodu budeme jednou i my, to bude teprve sousto! Prostě, jak nahlížíte na současné politikaření?

O politice se nebavím. Bylo by populistické říci, že mám obavy z toho, co bude. Ne, že bych je neměla. Ale jsem si jista, že my tady, ve střední Evropě, nikdy nemůžeme dopadnout jako v Africe, na Dálném Východě. Jsme tady zabezpečeni. I když na systém nadáváme, skuhráme. Jsem svým založením optimistka.

Vím, o čem mluvíte. Vy jste si v roce 2001 prošla peklem. Šlo vám o zdraví a vlastně i o život. Svůj boj s rakovinou jste nedávno odtajnila v pořadu 13. komnata. Člověku z toho šel mráz po zádech, když jste o nemoci mluvila.

Moje zpověď byla vlastně apelem na všechny rodiče, aby nepodceňovali prevenci a nechali své dcery očkovat proti rakovině děložního čípku. To byl můj problém. Nikdo si nechce připustit, že by mohl onemocnět a když se pak diagnózu dozví, tak je to opravdu jako rána elektrickým proudem.

Říkala jste, že nejdůležitější je pozitivně myslet. Jde to vůbec? Může si člověk vůbec v takové situaci naordinovat pozitivní myšlení?

Jde to těžko, ale jde to. V té chvíli jsem si zakázala myslet v horizontu pěti, deseti, dvaceti let. Plánovat, co bude za deset let, je čirý nesmysl. A tak jsem plánovala, co bude dnes, zítra, eventuelně za půl roku. Naučila jsem se radovat z maličkostí.

Člověk okamžitě změní hodnoty na životním žebříčku. Většinou ale přehodnocuje až po takové „ťafce“.

Určitě. Absolutně přehodnotí život. Přestane se zabývat prkotinami.

Možná tahle otázka bude drsná, ale věříte v reinkarnaci, posmrtný život, ve věci tajemné, které nelze vidět, nelze je nahmatat, ale určitě tady nad námi někde jsou?

Jsem věřící, věřím v Boha. Jediné, co vím bezpečně, je, že tady nejsme na pořád. Nemám problém dívat se na mrtvého člověka. On to už není ten, kterého jste znala, bez té duše je to jen schránka. Přesvědčila mě o tom smrt mého dědečka i mého tatínka. Prostě prach jsi a v prach se obrátíš. Víra má velkou sílu. Když člověk věří, dokáže neuvěřitelné věci.

To skoro vypadá, že když člověk věří, může docela slušně korigovat, ba dokonce ovládat svůj osud.

Každý si ho může nalinkovat. Když se rozhodujeme, vždycky máme dvě možnosti, dvě cesty. Tak to je se vším. Takže záleží jen na nás, kterou cestu zvolíme. A tak si ten náš život hezky linkujeme.

Vám se podařilo své zdravotní problémy celkem úspěšně utajit. To je samozřejmě v pořádku, proč byste měla ventilovat na veřejnosti, co vás bolí. Ale říkám to z toho důvodu, že současný český bulvár vyšťourá sebemenší prkotinu u známých osobností a vás tak nějak vynechal.

Nevěděla to dokonce ani moje maminka. A co se týče našeho bulváru, zřejmě žiju tak, že asi nejsem pro tato média zajímavá.

A na závěr: Máte vřelý vztah k jižním Čechám. Na Strakonicku máte chalupu, v Písku v nemocnici pracují obě vaše dcery.

Jezdíme sem rádi. Starší dcera v Písku žije už dlouho. Po medicíně začala pracovat na dětském oddělení, její obor jsou novorozenci. Ta mladší jezdí už pár let, při studiu, v Písku se záchrankou. Moc ji to baví a chtěla by letos po promoci nastoupit na ARO. Obě se potatily . . .

Marie Retková
- Jedna z nejpopulárnějších televizních hlasatelek u nás. Z televizní obrazovky k lidem promluvila poprvé v srpnu 1977, to jí bylo 21 let. V tu dobu také začala studovat novinařinu na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. V pořadu 13. komnata Marie Retkové, který ČT 1 vysílala letos 25. ledna a kterou připravil její kolega Aleš Cibulka, otevřeně hovořila o svých zdravotních potížích – rakovině děložního hrdla. Operaci prodělala v květnu 2002.
- „Sympatická mi byla už jako malému klukovi a nikdy by mne tenkrát nenapadlo, že se z nás stanou kolegové v Českém rozhlase a později i přátelé. V roce 2001 měla Mařenka několikaměsíční pracovní pauzu. Prý ze zdravotních důvodů. Málokomu se ale svěřovala, takže nejenom já, ale ani mí kolegové jsme netušili, jak závažné ty její zdravotní problémy byly . . .“ říká v úvodu pořadu Aleš Cibulka.
- Z televizních obrazovek vstupovala do domácností téměř 30 let. Předloni v lednu byla pozice televizního hlasatele zrušena. Je držitelkou tří ocenění popularity TýTý.
- V současnosti ji můžeme vidět například v pořadech Barvy života nebo Sama doma. Je vdaná a má dvě dcery. Roku 2005 se stala na Novém Zélandu držitelkou titulu mistryně světa v basketbalu veteránů.
- Je sportovní typ – běhá, plave, hraje basketbal, tenis , lyžuje, serfuje. Tvrdí, že jí sport pomohl k vyléčení.
- „Já nešla do 13. kvůli tomu, že bych chtěla ukazovat, jaký jsem chudák a co se mi všechno stalo. Ale proto, že dneska existuje očkování a to dokáže mladým holkám zachránit život.“
Čerpáno z pořadu 13. komnata Marie Retkové

Jarka Krejčová

4.5.2008 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Kapra na Vánoce koupíte on-line

Orlickoústecko, Svitavsko – Kapr s bramborovým salátem je vánoční klasika. Na kolik letos štědrovečerní večeře vyjde? Kilo šupináče v regionu koupíte pod 90 korun. Ulovit si ho můžete dokonce v „on-line rybníku", Plundrovo rybářství z Dlouhoňovic totiž nabízí on-line objednávku.

Polská medvědice rozbila skrytou kameru, která ji natáčela

Varšava - Se zjevným potěšením se medvědice válela v čerstvě napadlém sněhu v pohoří Bieszczady na jihovýchodě Polska - než si všimla, že ji při dovádění natáčí skrytá kamera. Fotopast vzápětí rozbila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies