VYBERTE SI REGION

Chtěla bych žít v období první republiky, říká malířka Hüttnerová

Luhačovice: Galerie Elektra v Luhačovicích vystavuje v těchto dnech obrazy a litografie pražské výtvarnice

21.7.2008
SDÍLEJ:

Iva HüttnerováFoto: DENÍK/Martin Zaoral

Milá, příjemná paní. Za tmavými skly brýlí se skrývají oči, ve kterých často problýsknou jiskřičky smíchu. I její obrázky jsou takové. Milé, příjemné, které pohladí na duši. Nemusíte nad nimi dlouho stát a přemýšlet, co jimi chtěl malíř vlastně sdělit. Řeč je o moderátorce, herečce a v posledních letech hlavně malířce Ivě Hűttnerové. Ještě do 3. srpna budou mít návštěvníci Luhačovic možnost zhlédnout její premiérovou výstavu v Galerii Elektra.

Jste herečka, malířka, moderátorka. Která z nich v současné době vede prim?

To vůbec nemůžu říct. Pro mne jsou všechny tak na stejné úrovni. I když mám určitá období, kdy jsem něco víc. Například když jsem točila pořad Domácí štěstí, byla jsem rozhodně nejvíc moderátorka. Ale to bylo hlavně tím, že jsem nic jiného nestíhala. Bylo také období, kdy jsem byla od rána do večera v divadle. Ale teď jsem devadesátiprocentní malířka. Většinou mi osud sám přichystá, čím budu nejvíc. (Smích).

Vzpomněla jste pořad Domácí štěstí. Není vám trošku líto, že skončil?

No samozřejmě, že je mi to líto. Ale na druhou stranu šel v televizi šest let a to, že skončil, byl jen přirozený vývoj. Je normální, že po čase se udělá zase něco jiného. Nicméně kdo si chce zavzpomínat, může se podívat každý den na ČT 1 od 12.30 hodin na reprízy dílů Domácího štěstí.

Díváte se vy sama?

Musím říct, že když mám trošku čas, velmi ráda zasednu před obrazovku. Vždycky si říkám, že to byla pro mne nejenom krásná práce, která mne neuvěřitelně bavila. Ale celý pořad měl opravdu něco do sebe a lidi se k němu rádi vracejí.

Máte recept na domácí štěstí?

To vážně nemám! (Smích) Víte, pro každého je domácí štěstí něco jiného. Každý má nějakou svoji osobní představu.

A kdy vy sama pocítíte domácí štěstí?

No, já jak si tak stárnu, tak už jsem ráda doma. Velkou součástí mého štěstí je má zahrada. Ta mne nesmírně baví.

Ale pokud se nepletu, tak k práci na zahradě jste netíhla odjakživa, že?

Máte pravdu. Je to stařecká vášeň. (Smích) Když ubude spousta jiných starostí, zahrada je jistota. Ubývá mejdanů…No vlastně mejdanů by neubylo, ale sil ubývá! Doby, kdy se člověk setkal s kamarády, táhnul to do rána a na druhý den normálně fungoval, jsou dávno pryč. Dnes abych si vzala dva dny dovolenou na vzpamatování se. (Smích) Osud mi namísto těchto radostí mládí nastrčil zahradu.

Na co jste se zaměřila? Jsou to kedlubny a mrkve nebo kytky?

Kedlubnu ani mrkev nenajdete u mne ani jednu! Jediné, co tam mám jakoby užitkové, je bylinkový záhon. Ale bylinky, když hezky nasázíte a zkombinujete, tak vypadají opravdu nádherně. Mám koberce všech tymiánů a v kombinaci s ostatníma tvoří krásný výtvarný záhonek. Jenom si vzpomeňte na půvabné zahrady v klášterech, kde mniši pěstovali hlavně bylinky. Je to nejenom estetické, ale také praktické. Takže to je jediné užitkové. Jinak se ze zahrady snažím udělat takový malinký soukromý park, ve kterém mám jezírka, potůček. Já se snažím udělat zahradu jako obrázek.

To je ale práce na plný úvazek.

Jistě. Ale musím říct, že mne neuvěřitelně baví a na svoje dílo jsem hrozně pyšná.

Jste rodačka z Prahy. Tam jste se narodila a v hlavním městě žijete celý život. Dokážete si představit, že byste se někam přestěhovala?

Já jsem žila sedm let v Karlových Varech, kde jsem byla v prvním divadelním angažmá. Šli jsme tam celá parta spolužáků z DAMU. Bylo to moc hezké období, na které ráda vzpomínám. Trošku jsme si tím prodloužili studentský život. Ve Varech se mi narodil syn a já to město mám dodnes moc ráda. Ale k vaší otázce. Občas mám, jako snad každý, touhu někam odejít. Vždycky ale zůstane jen u touhy, protože svoji zahradu bych nepřestěhovala. A jestli bych všecko oželela, tak zahradu ne! Už v ní mám moc krve a potu.

Já se vrátím k vaší tvorbě. Kolik obrazů vystavujete v Luhačovicích a z jakého jsou období?

Ze všeho nejvíc je tam zastoupená litografie. Jedná se o kolekci, která je průřezem mé tvorby za celých dvacet let, co jsem se k této technice dostala. Pak jsem přivezla asi deset nebo dvanáct olejů, které jsou z období posledních tří let.

Vy máte vystudované herectví. Jaká byla vaše cesta k malbě?

Co pamatuju, tak jsem malovala ráda. Koketovat jsem s ní začala na divadelní fakultě, pak jsem malbu zase na pár let opustila. Až když jsem byla v jiném stavu a už jsem nemohla hrát, tak jsem ze zoufalství vrátila k malování. V té době jsem se výtvarnému umění začala věnovat naprosto pravidelně.

Co váš syn a dcera? Inklinují k malířství nebo třeba k hereckému kumštu?

Absolutně ne. Byla bych moc ráda, kdyby něco z toho dělali. Oni mají obojí rádi, ale ani jeden se tomu nevěnuje. Třeba dcera nemá v sobě ani špetku exhibicionismu. Ta než by někomu přiznala, že jsem její maminka, tak mne raději zapře. (Smích)

Máte některou z výtvarných technik, kterou preferujete?

Já vlastně dělám jen dvě techniky, které už jsem zmínila. A to je právě litografie a olej. Technicky a na mozek náročnější je v každém případě grafika. U ní musí člověk předvídat a kombinovat. Chemický proces, který se při tištění děje, je poměrně náročný. A možná právě proto mne daleko více baví olej.

Je ve vaší sbírce obraz, který je vám bližší než ty ostatní?

Takových obrázků mám víc. Doma mám kolekci asi dvaceti obrázků, které jsem namalovala na bočnice z poklopů na šicí stroje. Na starých singrovkách byly dřevěné příklopy. Když se ty boky odříznou, tak vypadají jako takové lunety, staré krámky. Myslím, že jsem pomalovala všechny poklopy, co byly v Praze. Mám je pověšené nad gaučem a nedávám je ani na výstavy, protože když je sundám z hřebíčků, tak se u nás nedá ani bydlet. Tak je tam prázdno. Některé jsem věnovala svým přátelům. Mám květinářství Petry Černocké nebo poštu Vlastimila Brodského. Jen pro vysvětlení, pan Brodský sbíral telefony, proto poštu. Kameramanovi Mirku Ondříčkovi jsem namalovala pokladnu v kině… No je jich spousta.

Vy jste známá tím, že máte vřelý vztah ke starým, třeba už i dávno nepoužívaným věcem. Tušíte, proč vás tak táhnou?

Já vám ani nevím z jakého důvodu. I když pokud si vzpomínám, bylo tomu tak vždycky. Já jsem mezi starýma krámama vyrostla. Mne vychovávala babička, možná že tam jsou kořeny mojí lásky k těmto věcem. Když mi bylo dvacet a zařizovala jsem si svůj první byt, tak jsem měla šanci se rozhodnout, jestli všechno po babičce vyhodím a koupím si nový nábytek, který v té době frčel. A mně se hrozně nechtělo. Takže jsme si nechali třeba starou kredenc, kterou jsem nejdřív musela zbavit několika nátěrů, jenž moje babička s radostí a velmi často vrstvila. (Úsměv) A už se toho držím celý život. Samozřejmě nemám svůj byt jen ze starých věcí. Snažím se to pečlivě kombinovat. Je to taková sympatická symbióza starého s moderním. Je fakt, že mám třeba nádherné starožitné židle, ale blbě se na nich sedí. Takový detail. (Smích) Nemám ráda chladné, moderní interiéry. Respektive líbí se mi to, ale neuměla bych v nich žít.

Kdybyste měla možnost volby. Možnost si vybrat jakékoliv časové období pro svůj život. Které by to bylo?

Naprosto jednoznačně je pro mne nejsympatičtější období první republiky. Mezi dvacátým a třicátým rokem minulého století. Po válce prožívalo Československo jednu z nejkrásnějších etap své existence. Praha byla velkoměstem, které obdivoval celý svět, stavily se u nás neuvěřitelně krásné domy. Byla nádherná móda, ženské poprvé začaly nosit kalhoty. Prostě si myslím, že to muselo být euforické období. Co se týká lidí, nosila se slušnost. Noblesa a slušnost byla součástí doby. A to mi dnes moc chybí.

Myslíte si, že se ke slušnosti lidé někdy vrátí?

Já v to pevně věřím. Čtyřicet let komunismu bylo moc dlouhých a nutně musely zanechat následky. Máme dvacet let po revoluci. Já doufám, že do dvaceti let budeme opět kultivovaná země s dobrou prestiží a pověstí, jakou jsme byli za první republiky.

Už jsme zmínily, že Praha je vaší domovinou. Máte svá místečka, na která se ráda vracíte?

Já bydlím na kouzelném místě, v krásném koutě Prahy a to jsou Vokovice u Šárky. Tam je příroda opravdická, je to přímo přírodní národní památka, krásný divoký park. Taky mám velmi ráda Letnou, kde jsem se narodila. Chodím do Stromovky nebo do Tróje. Měla jsem strašně ráda Malou Stranu, ale za poslední léta už pro mne ztratila kouzlo. Je tam víc turistů než místních obyvatel. Celá Malá Strana je nafintěná právě pro turisty a úplně se ztratily malé krámky, které k ní patřily. Na jednu stranu je báječné, že ji tak udržují, ale zároveň přichází o kouzlo oprýskaných zdí a atmosféru smutných uliček, které k Malé Straně vždycky patřily a které jsem milovala.

Na co se těšíte v nejbližší době?

Určitě budu nějaký čas s vnoučaty, což je pro mne přímo balzám. No a nesmím zapomenout na svoji zahrádku a malování. Mám moc ráda léto, tak snad se vydaří.

Autor: Silvie Pospíšilová

21.7.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

EXKLUZIVNĚ

Hit Deep Purple vznikl kvůli Čechovi, který zapálil kasíno

Montreux, ČR /VÝROČÍ, TIP NA VÝLET/ - Díky nešťastné náhodě, která se přihodila 4. prosince roku 1971 nahráli Deep Purple svou nejslavnější skladbu. V neděli uplynulo 45 let od ničivého požáru, který spálil do základů slavné Casino de Montreux. V jeho prostorách se od roku 1967 koná Montreux Jazz Festival. Zahráli si v něm ovšem i zásadní rockové kapely jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple nebo Frank Zappa, při jehož koncertě kasíno vzplálo a který shodou okolností zemřel před 23 lety.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies