Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šárka Šišková: Dnes už vím, že nemusím. Prostě můžu

Zlín /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Šárka Šišková, zlínská akademická malířka a návrhářka, se nedávno vrátila z New Yorku, kde se už podruhé zúčastnila Fashion Weeku. „Bude to znít jako klišé, ale jsem nabitá energií. Po pravdě musím říct, že cítím obrovský rozdíl oproti minulé zkušenosti. Tehdy jsem celou akci otvírala, měla jsem tam svoji módní přehlídku a přesto jsem přiletěla domů úplně převálcovaná a vydaná z energie. Před půl rokem jsem měla pocit, že jsem se vydala ze všeho, ale vlastně jsem neviděla návratnost,“ vzpomíná známá designérka.

9.3.2010
SDÍLEJ:

Ukázka z kolekce Šárky ŠiškovéFoto: stránky umělkyně

Letos to bylo jiné?

Absolutně. Prezentovala jsem svoji nejnovější kolekci, kterou jsem nazvala 20 + 10. Dřív jsem svým modelům dávala takové snové tituly jako třeba Města ve mně nebo Planety a neustále jsem se vznášela v jakémsi ideovém naplnění. A teď jsem si řekla „Dost!“ Máme nádherné datum, letopočet 2010. Myslím si, že celá kolekce je nositelná. Jsou v ní kabáty, šaty pro denní nošení, ale samozřejmě i večerní. O jedněch mi někdo na Fashion Weeku řekl, že by klidně mohly být na červený koberec na Oscara.

Předpokládám, že se tato série liší od těch předchozích kromě názvu něčím jiným. Je to tak?

Ano. Všechno se to drží v takové jednoduché linii. Jednoduchá geometrie. Žádné kytičky, kolečka… Jediným vzorem v kabátech je rybí kost, v šatech pak kostky.

Zajímalo by mě, zda jste někdy byla na kolečka a kytičky?

Ale jistě. V minulé kolekci jsem měla obojí. Byla totiž velice romantická. Fotili jsme ji v lese a na louce při západu slunce…

Když to shrnu – poslední práce Šárky Šiškové – pryč od romantiky, zpátky na zem! Trefila jsem se?

(Úsměv.) Přesně. Je to odraz toho, co momentálně prožívám v soukromém životě. Je to trochu black and white. Víte, je to zvláštní. Valerie Steele (ředitelka muzea Fashion Institute of Technology v New Yorku, pozn. red.) mi řekla, že moje šaty v kolekci Planety ožijí, když jsou v pohybu a látka vytváří to proudění, tu změnu… Až zpětně si uvědomuji, že ten pohyb byl všude kolem mě. Já jsem tvořila Planety a netušila jsem, že se v mém životě uskuteční takový velký pohyb, který mě přenesl do situace, ve které dnes jsem.

Zmínila jste, že po minulé cestě jste byla vyčerpaná. Jak je možné, že tentokrát ne? Týden v americké metropoli určitě musí být velmi hektický…

Tentokrát jsem se prostě jen těšila. Bez očekávání. Prostě jsem si New York chtěla užít. To město miluju! Tak proč se stresovat? Jsem tady jenom jednou a svoji práci chci dělat hlavně pro radost. Chci se krůček po krůčku přiblížit k tomu, abych se za oceán vracela pravidelně, pro své pracovní nabídky a tato cesta mi to zdá se, pomáhá naplnit.

Cítíte to také tak, že v momentě, kdy člověk nechá něco plynout, postupně se k výsledku dopracuje?

Přesně tak. A platí to i v soukromém životě. Když člověk tlačí na pilu a snaží se něco udržet za každou cenu, jen ničí sám sebe.

Jednu důležitou a možná zásadní informaci jsme ještě nezmínily. Dvoje vaše šaty putují do Miami…

(Úsměv.) Ano. Může za to ředitelka společnosti Nolcha, která Fashion Week organizuje. Kerry moji práci zná už z minulé přehlídky. Měla kontakt na zpěvačku Myu, která je vítězkou ceny MTV a moje šaty by si chtěla obléct do jednoho pořadu. Myslím, že jsou určené přesně na ni. Je velmi pohybově nadaná, takové žihadlo… Budou jí slušet. Takže dva modely putují za ní a doufám, že nastane i zpětná vazba. Můj sen totiž opravdu je navrhnout šaty pro „červený koberec“. Takže doufám, že se jí někdo zeptá, kdo šaty šil a už to bude… (Smích.)

Šárka Šišková

Už jste několikrát naznačila, že máte za sebou náročné období. Když jsme spolu dělaly poslední rozhovor, což bylo někdy začátkem loňského léta, život se s vámi tehdy moc nemazlil. Změnilo se od té doby něco?

Naštěstí ano. Před těmi devíti měsíci ode mě i od dětí odešel můj manžel. Vždycky jsem říkala, že rodina je taková ta nejzásadnější sociální jednotka. Když se ta buňka rozpadne, pro člověka je to obrovský otřes. Psychologové to řadí hned za úmrtí. Víte, já jsem se rozhodla, že o tom promluvím veřejně. Třeba se některá žena teď nachází ve stejné situaci jako já před rokem a pomůže jí to. Tehdy jsem si připadala jako v obrovském trychtýři, který mě chce vcucnout. V práci jsem neměla na růžích ustláno, za sebou dvě přehlídky v Americe, jednu velkou v Praze, na kterou jsem musela hledat sponzory – no bylo toho strašně moc. Když se ohlížím, myslím si, že kdybych neměla děti, rodiče a přátele, ten trychtýř by mě semlel.

Evidentně se mu to nepodařilo. Vypadáte spokojeně. Co bylo podle vás nejdůležitější?

Přijmout změnu. Nechat to plynout. Když budu mluvit o tom, že čas všechno spraví, bude to znít jako klišé. Ale tak to prostě je. Když mi to tehdy mi blízcí říkali, strašně mě tím štvali. Člověk je zvyklý ze své profese všechno řešit hned a okamžitě. Najednou přišlo něco, co jsem řešit nemohla. Někdo odejde, nechá vás v rozestavěném baráku s dětmi a nastává hysterie. Najednou si připadáte hrozně neukotvená.

Takže vaše rada zní – nechat všechno plynout?

Ano. Důležité je přestat být tak urputný v hledání řešení. Nechat to být. Já jsem bilancovala. Co mi přibylo, co mi ubylo? Co je pozitivum, co negativum? Jako ta moje kolekce 20 + 10. (Úsměv.) A v soukromém životě je to podobně. Hrozně mi pomohla jedna knížka. Je přímo pro ty, kteří mají pocit, že se jim nic nedaří a že je k nim život hrozně nespravedlivý. Není to pravda. Život je nádherný. Je takový, jaké jsou naše přání.

Přání?

Ano, přání. Šla jsem po náměstí v Trutnově. Bylo to asi měsíc poté, co od nás manžel za dramatických okolností odešel. A najednou kolem jela svatba. Měla jsem pocit, že zešílím. Utekla jsem do podloubí a vpadla do prvních dveří. Bylo to knihkupectví. Hned u dveří na regálu ležela útlá modrá knížečka. Stala se takovou mojí modlitební knížkou. Víte co? Dnes už vím, že nemusím. Že prostě můžu. A to je hrozně důležité. A nejdůležitější je, znát a správně pojmenovat svá přání. Pak teprve se můžeme dočkat jejich naplnění… (Úsměv.)

Taková dobrá zpráva pro ty, co si zoufají. Co si teď přejete v profesním životě a co vás čeká v nejbližší době?

V profesním životě dál učit na fakultě svoje studenty, mít kolem sebe dobrý tým lidí a přitom moci rozvíjet své tvůrčí ambice směrem k mému milovanému městu za oceánem. A také udělat svou prací někomu radost, jako když jdete na hezké představení do divadla nebo do kina. Všechny zvu 3. dubna do Velkého sálu kultury v Uherském Hradišti. Přijala jsem pozvání do města, kde jsem před „pár“ lety začínala na Umprumce své první profesní kroky! Hradiště mám pod kůží, moc ráda na něj vzpomínám. Připravila jsem si módní přehlídku, která bude průřezem mojí tvorby.

Autor: Silvie Pospíšilová

9.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
13

Kominíků je dost. Pozor však na nájezdníky

Místopředseda klubu ANO Radek Vondráček
4

ANO je premiant Rekonstrukce státu

Rybníků v zemi přibývá. Krčína ale překonáme stěží

/INFOGRAFIKA/ Vodní plochy v Česku se za poslední dvě desítky let rozrostly o 6,5 tisíce hektarů. Stát podporuje stavbu dalších nádrží, chce tak bojovat se suchem.

Polovina Čechů si pěstuje své plodiny. Vede Vysočina

/ANKETA/ Moderní doba Čechy nepřipravila o chuť pěstovat si vlastní plodiny. Jejich pěstování se věnují tři pětiny z nich. Vyplývá to z průzkumu, který vypracovala společnost Ipsos. Oslovila osm stovek respondentů.

Laver Cup nezklamal. Co dál? Prestižní show může tenisu pomoci

Potlesk dozněl, opona padla, premiéra Laver Cupu je definitivně minulostí. Tenisové hvězdy se z Prahy rozletěly do všech koutů světa, už teď se ale živě diskutuje o budoucnosti akce, která zpočátku vzbuzovala nemálo pochyb a během uplynulého víkendu nadchla jak vyprodanou O2 arenu, tak i miliardu diváků u televizí.

Smrtelné nehody chodců. Nejvíce jich umírá v noci

/INFOGRAFIKA/ Nejdříve ta lepší zpráva: počet mrtvých při dopravních nehodách obecně spíše klesá. Ta horší: pořád se výrazně nedaří snížit úmrtí chodců. Loni zemřelo při nehodách 545 lidí (nejméně od roku 1961), z čehož 111 bylo chodců. A viník? V 90 případech to byl řidič, chodec v 21 případech.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení