Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Múza s fotoaparátem v ruce

PRAHA - Sára Saudková, dlouholetá múza, asistentka a „pravá ruka“ fotografa Jana Saudka, zahájila v Křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice výstavu Podoba lásky, v rámci níž nabízí na odiv 120 maloformátových i velkoformátových fotografií.

5.4.2007
SDÍLEJ:

Sára SaudkováFoto: DENÍK/Martin Divíšek

Jejich společným tématem je, jak název napovídá, láska ve všech svých podobách a fázích. Výstava potrvá do 13. května a výtěžek ze vstupného a z benefiční aukce vybraných fotografií poputuje na podporu Klokánka Fondu ohrožených dětí. Na snímcích je zachycena láska nevinná, platonická, vášnivá i mateřská, zralá i uvadající. Stěžejním tématem však zůstává láska mateřská.

Saudková, jež si k roli fotografky mnohdy přibírá i roli herečky – to když si na svých snímcích zapózuje – často fotografuje své nejbližší, zejména pak své tři děti a partnera Samuela Saudka (snímky Poutníci I,II, Tři cvalíci, Vymalováno, Malí kreslíři, Ranní ptáček, Malíři, Žena v domácnosti, Drezúra I, II, Muž v domácnosti a další).

Saudková, jež aktivně a soustředěně fotografuje od konce devadesátých let, se věnuje výhradně volné tvorbě. Inscenovanými fotografiemi dokumentuje svůj soukromý život: své lásky, vztahy, touhy, osamění, čekání, posedlosti… Fotografickému řemeslu se podle svých slov vyučila u Mistra Jana. „Není lepší školy. Bez něj bych se nenaučila alespoň tomu málu, co umím. Cítím k němu velkou vděčnost,“ prohlásila dojatá Saudková na vernisáži, během níž ji kromě řady umělců podpořil i Jan Saudek.

Za jakým účelem tato výstava vznikla? Co je jejím, a potažmo vaším, cílem?

Je to velice jednoduché. Vznikla s cílem získat peníze pro Klokánky. Čistím si svědomí vůči dětem, které nemají to štěstí a vyrůstají v podivném prostředí, ve kterém je jim ubližováno. Říkám si, jak k tomu přijdou a jak k tomu přijdu já, že mám doma ty své pašíky, kterým je dobře a nic jim nechybí…

Zmínila jste „pašíky“, své malé děti. Plánujete další potomky?

Já nikdy nic neplánuju, ale když by byly, bránit se tomu nebudu. Mě ty děti baví.

Zpět k vaší tvorbě. Jak dlouho vznikaly vystavované fotografie?

Řekněme, že to je má práce za posledních sedm let. Fotek vzniklo samozřejmě více, tohle je jen výběr. Fyzicky jsem výstavu připravovala řekněme – já většinou všechno nechávám na poslední chvíli – tak posledních čtvrt roku.

Co musí splňovat model či modelka, abyste zatoužila sáhnout po fotoaparátu a tu danou osobu zvěčnit?

Musí se mnou nechat manipulovat a smýkat. Chci, aby se dokázal, obrazně řečeno, svléknout z kůže – i když, o tu nahotu vůbec nejde. Všem modelům, kteří, stejně jako herci, sehráli divoké příběhy, které se mi honí hlavou a pomáhali mi ty příběhy realizovat ve fotografii, patří můj dík. Nejde o to, zda je ten někdo před objektivem starý, mladý, tlustý, hubený, škaredý, krasavec – to je všechno jedno. Fotíte portréty, akty, zachycujete přírodní scenérie, lidské příběhy.

Dá se jednoznačně říci, čemu dáváte přednost?

Nehledejte v tom nějakou logiku, té byste se u mě nedočkala. Nevybírám si, v mém životě se střídá všechno možné – od okamžiků štěstí až po zármutek a samotu a toužení po něčem… To, co na výstavě návštěvníci uvidí, není ani v nejmenším vykalkulované. Nefunguje to tak, že bych si řela: v téhle sekci budou děti, v téhle milenecká láska. Míchá se to stejně, jako se to míchá v životě. Nevyhraňuji se tím směrem, že bych fotografovala pouze těhotné ženy nebo pouze odvážné muže, kteří se svléknou. Fotografie o mně prozrazují více, než bych za normálních okolností byla ochotna prozradit. Jsou to příběhy o mně.

V jakém okamžiku jste se rozhodla, že byste se chtěla věnovat fotografii, že byste tomu chtěla zasvětit část života?

Já bych řekla, že to bylo tak někdy v roce devadesát devět nebo o rok dříve. To byly takové ty první pokusy, kdy jsem si to chtěla vyzkoušet. Protože se
to povedlo, nevzalo mi to vítr z plachet a nešla jsem od toho. Nikdy mě to nepřestalo bavit, a to je nejdůležitější. Od samého počátku mě to velice bavilo.

Existuje nějaká fotografie, kterou byste za nic na světě neprodala, které byste se nevzdala?

Myslíte mou? Dokud máte negativy, můžete vesele prodávat. Kdybychom mluvily o negativech, mám je všechny ráda. Ztráta každého jednoho by mě velice mrzela. I přesto, že některé snímky jsou velmi silné a jiné byly naopak nasnímány jen tak pro radost. A některé jsou úplně blbé – ty tady vystaveny nejsou (smích). Hodně by mě mrzela ztráta Kojící madony nebo negativu k té, na které hází muž „žabky“… Upřímně řečeno, s každou bych se loučila hodně obtížně. Patří ke mně – to je jako kdybyste si vystřihla některé kapitoly ze svého života. Jsem ráda za všechny kapitoly, které mým životem procházely. Žádnou bych za nic nevyměnila – beru i ty špatné. I díky nim si uvědomíte, že jste šťastná.

5.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zemětřesení v Mexiku
AKTUALIZOVÁNO
4

Mexiko zasáhlo další silné zemětřesení. Vyžádalo si desítky obětí

Ruské vojenské helikoptéry během manévrů Západ 2017 na cvičišti u Petrohradu.
13 5

Při cvičení Západ 2017 došlo k nehodě, střela zamířila mezi novináře

EXKLUZIVNĚ

Somálka, která prohrála soud o hidžáb, získala azyl na čestné slovo

Deník zjistil, jak se do Česka dostala Somálka Ayan Jamaal Ahmednuurová, které v úterý Městský soud v Praze zamítl žalobu proti pražské Střední zdravotnické škole kvůli zákazu nošení hidžábu. Sedmadvacetiletá Somálka se do země dostala bez jediného dokladu, azyl jí byl udělen na základě čestného prohlášení.

Začíná kampaň Číst Havla. Dětem přiblíží Havla jako literáta

Knihovna Václava Havla dnes spustila kampaň Číst Havla, která chce žákům základních a středních škol pomoci poznat Václava Havla nejen jako velkou postavu české historie, ale především jako čtivého a podnětného spisovatele.

Zemřel básník a výtvarník Ivo Vodseďálek

Ve věku 86 let dnes zemřel  spisovatel,výtvarník a vzduchoplave Ivo Vodseďálek. Byl jedním z hlavních představitelů první vlny českého undergroundu. Společně s Egonem Bondym založil jednu z prvních českých samizdatových edic Půlnoc. O Vodseďálkově úmrtí ČTK informovala Edita Onuferová z časopisu Revolver Revue, ve kterém Vodseďálek publikoval.

AUTOMIX.CZ

TEST: Jeden řidičák, dvě cesty. Vyzkoušeli jsme skútry, na které stačí "béčko"

Jestli žijete s autem ve větším městě, tak vás dost možná taky štve ranní doprava. A velice často i ta odpolední. Možná by se vám vyplatilo přesednout na něco, co disponuje polovičním počtem kol a pouze jednou stopou. Nebojte se, bicykl vám tlačit nebudeme. Řešením může být skútr.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení