VYBERTE SI REGION

Múza s fotoaparátem v ruce

PRAHA - Sára Saudková, dlouholetá múza, asistentka a „pravá ruka“ fotografa Jana Saudka, zahájila v Křížové chodbě a Rytířském sále Staroměstské radnice výstavu Podoba lásky, v rámci níž nabízí na odiv 120 maloformátových i velkoformátových fotografií.

5.4.2007
SDÍLEJ:

Sára SaudkováFoto: DENÍK/Martin Divíšek

Jejich společným tématem je, jak název napovídá, láska ve všech svých podobách a fázích. Výstava potrvá do 13. května a výtěžek ze vstupného a z benefiční aukce vybraných fotografií poputuje na podporu Klokánka Fondu ohrožených dětí. Na snímcích je zachycena láska nevinná, platonická, vášnivá i mateřská, zralá i uvadající. Stěžejním tématem však zůstává láska mateřská.

Saudková, jež si k roli fotografky mnohdy přibírá i roli herečky – to když si na svých snímcích zapózuje – často fotografuje své nejbližší, zejména pak své tři děti a partnera Samuela Saudka (snímky Poutníci I,II, Tři cvalíci, Vymalováno, Malí kreslíři, Ranní ptáček, Malíři, Žena v domácnosti, Drezúra I, II, Muž v domácnosti a další).

Saudková, jež aktivně a soustředěně fotografuje od konce devadesátých let, se věnuje výhradně volné tvorbě. Inscenovanými fotografiemi dokumentuje svůj soukromý život: své lásky, vztahy, touhy, osamění, čekání, posedlosti… Fotografickému řemeslu se podle svých slov vyučila u Mistra Jana. „Není lepší školy. Bez něj bych se nenaučila alespoň tomu málu, co umím. Cítím k němu velkou vděčnost,“ prohlásila dojatá Saudková na vernisáži, během níž ji kromě řady umělců podpořil i Jan Saudek.

Za jakým účelem tato výstava vznikla? Co je jejím, a potažmo vaším, cílem?

Je to velice jednoduché. Vznikla s cílem získat peníze pro Klokánky. Čistím si svědomí vůči dětem, které nemají to štěstí a vyrůstají v podivném prostředí, ve kterém je jim ubližováno. Říkám si, jak k tomu přijdou a jak k tomu přijdu já, že mám doma ty své pašíky, kterým je dobře a nic jim nechybí…

Zmínila jste „pašíky“, své malé děti. Plánujete další potomky?

Já nikdy nic neplánuju, ale když by byly, bránit se tomu nebudu. Mě ty děti baví.

Zpět k vaší tvorbě. Jak dlouho vznikaly vystavované fotografie?

Řekněme, že to je má práce za posledních sedm let. Fotek vzniklo samozřejmě více, tohle je jen výběr. Fyzicky jsem výstavu připravovala řekněme – já většinou všechno nechávám na poslední chvíli – tak posledních čtvrt roku.

Co musí splňovat model či modelka, abyste zatoužila sáhnout po fotoaparátu a tu danou osobu zvěčnit?

Musí se mnou nechat manipulovat a smýkat. Chci, aby se dokázal, obrazně řečeno, svléknout z kůže – i když, o tu nahotu vůbec nejde. Všem modelům, kteří, stejně jako herci, sehráli divoké příběhy, které se mi honí hlavou a pomáhali mi ty příběhy realizovat ve fotografii, patří můj dík. Nejde o to, zda je ten někdo před objektivem starý, mladý, tlustý, hubený, škaredý, krasavec – to je všechno jedno. Fotíte portréty, akty, zachycujete přírodní scenérie, lidské příběhy.

Dá se jednoznačně říci, čemu dáváte přednost?

Nehledejte v tom nějakou logiku, té byste se u mě nedočkala. Nevybírám si, v mém životě se střídá všechno možné – od okamžiků štěstí až po zármutek a samotu a toužení po něčem… To, co na výstavě návštěvníci uvidí, není ani v nejmenším vykalkulované. Nefunguje to tak, že bych si řela: v téhle sekci budou děti, v téhle milenecká láska. Míchá se to stejně, jako se to míchá v životě. Nevyhraňuji se tím směrem, že bych fotografovala pouze těhotné ženy nebo pouze odvážné muže, kteří se svléknou. Fotografie o mně prozrazují více, než bych za normálních okolností byla ochotna prozradit. Jsou to příběhy o mně.

V jakém okamžiku jste se rozhodla, že byste se chtěla věnovat fotografii, že byste tomu chtěla zasvětit část života?

Já bych řekla, že to bylo tak někdy v roce devadesát devět nebo o rok dříve. To byly takové ty první pokusy, kdy jsem si to chtěla vyzkoušet. Protože se
to povedlo, nevzalo mi to vítr z plachet a nešla jsem od toho. Nikdy mě to nepřestalo bavit, a to je nejdůležitější. Od samého počátku mě to velice bavilo.

Existuje nějaká fotografie, kterou byste za nic na světě neprodala, které byste se nevzdala?

Myslíte mou? Dokud máte negativy, můžete vesele prodávat. Kdybychom mluvily o negativech, mám je všechny ráda. Ztráta každého jednoho by mě velice mrzela. I přesto, že některé snímky jsou velmi silné a jiné byly naopak nasnímány jen tak pro radost. A některé jsou úplně blbé – ty tady vystaveny nejsou (smích). Hodně by mě mrzela ztráta Kojící madony nebo negativu k té, na které hází muž „žabky“… Upřímně řečeno, s každou bych se loučila hodně obtížně. Patří ke mně – to je jako kdybyste si vystřihla některé kapitoly ze svého života. Jsem ráda za všechny kapitoly, které mým životem procházely. Žádnou bych za nic nevyměnila – beru i ty špatné. I díky nim si uvědomíte, že jste šťastná.

5.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V prosinci končí jízdné v pražské MDH i čipové karty opencard

Praha - V prosinci končí roční kupon na jízdné v pražské MHD téměř 22 tisíc lidí, v lednu dvojnásobku. V tomto období končí platnosti také 165 tisíc čipových karet opencard. V tiskové zprávě o tom informoval pražský dopravní podnik.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies